19.3.2024 | Svátek má Josef


PRÁVO: Magnitského zákon – děravá vlajková loď Pirátů

30.6.2022

Česká vláda schválila tzv. Magnitského zákon, což měla i v programovém prohlášení, a není tajemstvím, že na Magnitského zákonu lpěli Piráti, prezentující jej jako svoji vlajkovou loď, a především pak pan Lipavský, toho času ministr zahraničí. Hlavní média postup vlády oslavují (např. zde anebo zde) a přinášejí i stručný nástin, oč běží: Magnitskij byl ruský právník amerického investora Billa Browdera, kterému ruské úřady v roce 2007 sebraly majetek, Browder musel utéct z Ruska, a Magnitskij, který odhalil velké podvody ruských úředníků, byl v roce 2009 zavražděn ve vězení. V roce 2012 pak USA přijaly Magnitského zákon, jenž sankcionoval konkrétní Rusy zodpovědné za Magnitského smrt.

Toť oficiální verze publikovaná v Česku, ke které se obvykle hrdě dodává, že Česko bude první zemí ve střední Evropě, která Magnitského zákon přijme. Nikomu to nepřijde divné, nikdo si nepokládá otázky - proč budeme první ve střední Evropě, a po deseti letech, a proč jiné země okolo nás nechtějí Magnitského zákon? Odpovědí je, že existuje i jiná verze toho příběhu, a že samotný text Magnitského zákona má pramálo společného s aktem právního státu.

V roce 2019 německý Spiegel publikoval serii článků (např. zde a zde), ve kterých doložil, že oficiální verze, podávaná panem Browderem, nesedí. A rok později, v 2020, dánští investigativní novináři Lars Abild a Birgitte Dyrekilde vydali knihu Man of power (zde), ve které vykreslili praní špinavých peněz, přičemž hlavním aktérem špatností byl pan Browder. Kniha vyšla prakticky ve všech západoevropských zemích, v Česku nikoliv. Nemá smyslu tady opisovat Spiegel nebo pasáže od Dyrekildové, ale pro pochopení kontraverze Magnitského zákona je nutno uvést základní data.

William (Bill) Browder pochází z prominentní americké komunistické rodiny. Děda Earl byl dokonce předsedou Komunistické strany USA a kandidoval za tuto partaj na prezidenta (proti Rooseveltovi). Otec Felix, podporován Eleanor Rooseveltovou, se stal slavným matematikem. Bill Browder využil pádu Železné opony a začal podnikat v Rusku a v Polsku (babička pocházela z Ruska). A dosáhl velkých úspěchů. Jeho fond Hermitage spravoval ruská aktiva za více než čtyři miliardy dolarů. Až do roku 2006 byl Browder stoupencem Putina, dokonce veřejně odsoudil Chodorkovského. Pak se něco pokazilo. Podle Browderovy verze si na něj ruské úřady zasedly a dělaly u něj razie. Podle ruské verze Browder tuneloval a neplatil daně. A podle nezávislých novinářů bude pravda někde uprostřed – v Rusku tenkrát tunelovali všichni a zájem úřadů o Hermitage byl vyvolán tím, že Browder se zapomněl dělit s lidmi z Kremlu.

Co je ale zásadní omyl na celé kauze, je postavení Magnitského. Magnitskij nebyl právník či advokát, ale auditor. On auditoval účetnictví jak Browderovi, tak dalším fondům a korporacím. Skutečná žába na prameni – takový Meyer Lansky (čili Hyman Roth, znáte-li film Kmotr). Klíčová osoba jak pro Browdera, tak pro ruské úřady. V roce 2009 Magnitskij umírá v ruském vězení, ve vazbě, abych byl přesný. Browder jeho smrt okamžitě označí za vraždu a další roky lobuje u kongresmanů v USA za odvetu, přičemž slibuje hory doly, pokud se mu vrátí ruský majetek. Nakonec v prosinci 2012 Obama podepisuje tzv. Magnitského zákon, ač s ním nesouhlasí. Šlo o obchod – Obama podepíše Magnitsky Act a naoplátku Kongres nebude proti zrušení Jackson-Vanik dodatku k obchodnímu zákonu z roku 1974, který prosazoval Obama (viz zde). Naprosto absurdní, když si uvědomíme obsah těch dvou právních předpisů. Zrušení Jackson-Vanik dodatku znamenalo normalizaci obchodů s Ruskem, tj. Rusko dostalo od USA doložku nejvyšších výhod; a současně Magnitsky Act sankcionoval Rusy! Jediné vysvětlení téhle šílenosti je, že jak Obama, tak kongresmani byli přesvědčeni, že jde o časově krátké řešení. Rusové dostanou rozum, vrátí Browderovi majetek, kongresmani pak pocítí jeho štědrost a Magnitského zákon bude zrušen. Jenže tohle se nestalo, a jak šel čas, nebylo možné, zejména po Krymu 2014, Magnitského zákon ztopit.

Zároveň ale původní verze zákona z roku 2012 byla neudržitelná – vyloženě šovinistická, čistě protiruská.

Nezbylo než v roce 2016 Magnitského zákon novelizovat, respektive globalizovat (viz jeho znění zde). Nastává další fáze, americká administrativa volně reprezentovaná Billem Browderem „vyváží“ tuto právní normu do světa. Nemusím říkat, že země mimo Západ, tj. 4/5 planety, jej ignorují. A staré západní státy, jako Německo či Francie, mají problém s jeho právním charakterem. Ten zákon svěřuje výlučně pravomoci výkonné moci, aby ta na základě důkazů, v praxi často zaměnitelných s indiciemi, mohla jakoukoliv osobu, kterou označí za narušitele lidských práv, sankcionovat, tj. sebrat jí majetek. Bez kontroly soudní mocí! Nejen staré členské státy EU se nemají k přijetí Magnitského zákona ani poté, co jej EU jako celek schválila (zde).

Celá záležitost se ještě zkomplikovala v roce 2019, kdy Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl při Magnitsky verus Russia (rozsudek je zde). ESLP sice nenechal na Rusku niť suchou co se týká poměrů ve vězení, dovodil odpovědnost Ruska za smrt Magnitského a přiznal rodině odškodnění, ale též současně smetl argumentaci, že Magnitsky odhaloval nějaké podvody úředníků, a konstatoval, že Rusko zahájilo trestní řízení oprávněně. Magnitského zákon po všech těch letech přijalo jen pět anglosaských zemí (five eyes –

USA, Kanada, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland), tři státy, které mají s Ruskem nevyřízené účty (Estonsko, Litva a Lotyšsko) a dva obskurní státy (Kosovo a Gibraltar) a to až po motivační návštěvě pana Browdera u představitelů těchto zemí. Pro zajímavost, ani Polsko, které je nejpevnějším spojencem USA v Evropě a má s Ruskem historické patálie, Magnitského zákon dosud neakceptovalo. Pan Browder v devadesátkách v Polsku podnikal a Poláci na to dodnes nezapomněli. Představa, že bude Browder Polákům prezentovat Magnitskeho act je stejně reálná, jako že Radovan Krejčíř bude v Rudolfinu přednášet o odkazu Milady Horákové.

Česko se zřejmě stane třetím obskurním státem, který Magnitského zákon přijme. Vláda svůj postup může zkusit odůvodnit tím, že se vracíme k Havlovu odkazu (pan Lipavský to už dříve zkusil - viz zde), což ale nejspíš premiér zatrhne, neb takové vysvětlení uráží Václava Havla. Stěží by Havel souhlasil s normativním aktem opravňující vládu konfiskovat majetek při absenci rozhodnutí soudu. Pak je tu možnost vládní argumentace, že oplácíme Rusku rok 1968 – nevím, kolik lidí tohle zdůvodnění uspokojí, přece jen mnozí si pamatují, že tenkráte nebylo Rusko, ale Sovětský svaz a že nás obsazovala jeho vojska Karpatského vojenského okruhu složená převážně z Ukrajinců (v dnešní době by vláda tuhle kartu neměla vytahovat). Zbývá jen pravda. Motivační návštěvy pana Browdera u Pirátů. Bude to stačit?

Na závěr je třeba dodat, že porušování lidských práv se musí trestat, ale postupy a způsoby musí být hodny právního státu. Nikoliv mocenským nástrojem typickým pro autokratickou zemi.