Otázku života, vesmíru a tak vůbec má pan Urbánek vyjasněnou (Tajemství pralesa, NP, 2.6.2014).

Z nějakého důvodu ho zneklidňuje, že u někoho to může být jinak.

Kdyby Tomáš Halík měl čas a náladu nahlížet do podobných diskusí, předpokládám jeho odpověď, že ani on v existenci nadpřirozených bytostí nevěří. Pokud by se autor dostal dál, než k názvu knihy, který ho tolik irituje, záhy by zjistil, že pláče na nesprávném hrobě.

Možná by ho překvapilo, že Halík v jistém směru zcela souzní s Dawkinsem a jeho militantními příznivci.

Dětinskou představu moudrého dědy řídící svět z obláčku můžete jistě snadno vyvrátit.

Ale, propánaboha, vždyť vám to nikdo nebere!

Oproti tomu každý, kdo najde odvahu prodlít aspoň chvíli myslí za hranicí prostoru a času, musí mírně řečeno znejistět.

Někoho to přinutí k zamyšlení. Někdo to nechá plavat.

Jiní se drží křečovitě za rukáv taťky Dawkinse a třese se strachy, aby nemusel opustit svůj jednoduchý, ohraničený svět, kde není nic tajemného ani nepoznaného.

Co kdyby za tím plůtkem byla přece jenom nějaká divoženka...

P.S. A co vlastně ten Halík dokázal? To takový Jarda Jágr...