... a tajemný hrad v Karpatech

Nepochybně vzdělaný i nadprůměrně pracovitý pan profesor PhDr. Tomáš Halík, Th.D., opatřil svou zbrusu novou brožurku či knížečku názvem "Žít s tajemstvím". Jedná se o výbor z jeho díla. Vždy jsem si vážil Halíkových postojů ve sféře politické; jako příklad lze uvést jeho aktivní účast na správné straně barikády při takzvané televizní krizi v roce 2000.

Nyní však tentýž badatel, ověnčený tituly a mezinárodními oceněními včetně (z pohledu bezvěrecké většiny českého národa přece jen dosti pofidérní) ceny Templetonovy, zřejmě rezignoval na další poznání. On nejspíš s radostí ignoruje známý fakt, že každičký bystrý, inteligentní lidský duch odedávna (pravda, v mezích svých možností a na dobově aktuálním stupni rozvoje vědy) touží, baží a cílí právě tajemství rozličná - ba nejlépe veškerá - rozplétat a osvětlovat. Žít s tajemstvím? Myslím, že adresováno lidstvu jedenadvacátého století je stávající Halíkovo čerstvé, možná spíš jen zánovně formulované poselství poměrně divné. Mně se zdá být i kapku nudné a sebemrskačské.

Sám za sebe mám tu jeho údajně zapeklitou záhadu či hádanku dávno objasněnou a rozluštěnou: Žádné nadpřirozené bytosti, ovšemže včetně takzvané svaté Trojice, neexistují a nikdy neexistovaly. Na to můžete vzít jed a klidně vsadím nejen svůj klobouk. (S precizní argumentací zdůvodňující můj postoj se každý může seznámit například a zejména v obsáhlém celosvětovém bestselleru famózního britského evolučního biologa Richarda Dawkinse "Boží blud".) Nechť prosím pan profesor T. Halík plus profesionálové jemu blízcí nevodí nás spoluobčany způsobem vemlouvavým až potměšilým doslova za nos. Á propos, za to oni dokonce pobírají gáži?

Povšimněte si prosím, že tam, kde v kterékoli polemice náboženským ideologům a propagátorům očividně docházejí argumenty, což mimochodem nastává téměř na každém kroku, tam zpravidla okamžitě vstupuje do své klíčové role lehounce čarodějnické zaklínací substantivum "tajemství". S příměsí ustrašenosti se mezi vnímavými pozorovateli šušká a proslýchá, že navíc ani se samotným ctěným vzezřením páně profesorovým to není v příkrém rozporu. Nic ve zlém, vždyť každý máme nějaký kukuč a málokdo vyhlíží jako Rodolfo Valentino.

Podstatné ovšem je, že prostí, důvěřiví lidé, kteří jakousi "filozofii tajemství" přijmou za svou, bývají pak mnohem snadněji manipulovatelní; kterýžto grif (neboli trik obratný, popřípadě vychytralý) církve po celá tisíciletí ve svůj prospěch zúročují vrchovatě. V desetiletích recentních jako by jim i tento mocný nástroj slábl; a tak se (emeritní) papež Benedikt XVI. ze své pozice pokoušel podřízené ovečky mobilizovat k pomyslnému "boji"…

Cituji z Wikipedie: Laureát Nobelovy ceny za fyziku Martinus J. G. Veltman vinil cenu Templetonovu z toho, že "staví most nad propastí mezi zdravým rozumem a hloupostí". Dle mého skromného mínění výstižné.

A když už jsme u těch nadpřirozených bytostí: Zdalipak budeme výrazné výkony osobností napříště oceňovat a dekorovat také v oblasti komunikování s vlkodlaky, divoženkami, belzebuby a lesními hýkadly? Inu, třeba je to požadavek doby plus "spirituálně" laděného světa. Nemalou měrou na hlavu postaveného.