Vrátil jsem se před nedávnem do kraje mého dětství. Do Českého Švýcarska, Labských pískovců, nádherné krajiny. Byl jsem tam právě v té chvíli, kdy v Malinovém dole začalo hořet. Mám alibi! Bylo jsem o pár kilometrů dál a jsem nekuřák!

Mé dcerce jsem tam už před rokem ukazoval místa, kam jsme se ségrou lezli, na pískovcovou skálu na kopci za chalupou, a povídali si. Nic jiného se nedalo dělat, kolem byl vzrostlý les znemožňující jakýkoliv výhled. Krásný pocit jsem měl, když dcerka tuto naší návštěvu zapsala do kešky skryté na skále. „Táta mi ukázal místo, kam chodil, když byl malý.“ V současné době, díky kůrovci a práci dřevařů, je krásný výhled do širokého okolí. Když jsem to tak po letech viděl, raději bych stromy, než výhled. Protože když při tom výhledu vidíte ty vzdálené kopce, kde trčí jen suché smrky a připomíná to „telegrafní les“ po pádu tunguzského meteoritu, i když jsem tam nikdy nebyl, vzpomínám na krajinu, která byla předtím jiná.

Když jsem byl malý, chodili jsme po loukách kolem vsi a žampionů bylo, že si děda musel sundat bundu a sbírali jsme je do ní. To víte, že babička měla „radost“, když je pak musela čistit! Ve vesnici byl statek. Vedli ho tátynko a máminko Beerovi, neodsunutí Němci, srdeční a pracovití lidé, znali hospodářství a k tomu kraji patřili. Pak odešli a kdosi přišel na to, že se louky musí meliorovat. Od té doby na nich nevyrostla ani houbička.

Pak jsme projížděli takový malý okruh - Líska, Chřibská, Krásná Lípa, Doubice, Rynartice, Jetřichovice a zase zpátky k nám a všude jsem viděl jen holé stráně po kůrovci. Tam, kde byl hustý les, je mýtina. Mýtina píšu proto, protože se místní snaží, jak jen to jde, odklidit ty mrtvoly, které byly dříve smrky. Kdo říká, že na vině jsou ti, kteří kůrovcové dřevo neodklidili, ať se přijedou podívat na podmínky. Třeba je přizvou na brigádu.

Labské pískovce je krajina skalních „loupežnických“ hradů. Podle krásné publikace „Skalní hrady v českém Švýcarsku“ jsme s rodiči a se sestrou, už je to dávno, všechny objížděli, hledali po lesích a skalách a podle plánků v knížce určovali, kde byla hradní místnost, kde cisterna na vodu, kde zádlaby pro trámy, které kdysi dávno držely patro. Při naší nynější projížďce jsem už ze silnice viděl skálu s hradem. (Tedy jen já vím, že je tam hrad.) Ani nebylo potřeba něco hledat. Les prostě chybí. Prohlídka z oken auta.

V tomto kousíčku země funguje Spolek pod Studencem, který vede paní Tůmová a jehož husarským kouskem byla obnova druhé nejstarší železné rozhledny v Čechách, na Studenci, z roku 1888 (nejstarší je nad Tanvaldem). Znamenalo to snesení z vrcholu kopce vrtulníkem, kompletní oprava a renovace a vynesení zpět. Tento spolek má mimo jiné „na svědomí“ objevování a restaurování „malých sakrálních staveb“, neboli kapliček, kterých je v okolí nespočet. To víte, Sudety, německá důslednost. Sám jsem byl s dcerkou náhodou přítomen požehnání takové kapličce v Lipnici u České Kamenice a ač jsem ateista, rád jsem se zúčastnil a poznal se s lidmi, kterým naše minulost a památky po minulých generacích nejsou lhostejné.

Soutěsky na Kamenici jsem proplul několikrát. Cesta z Mezní louky k Pravčické bráně je úchvatná! Dolský mlýn, kulisa filmařů,... A další a další.

Požár v této oblasti je neskutečná pohroma. Kdo z vás to tam zná, určitě fandí hasičům a drží palce všem, kteří se snaží oheň udusit. Kdo to tam nezná, ať se prosím zdrží kritiky (maximálně může kritizovat idioty, kteří zde, i v této době, rozdělávají ohně a kuřáky, kteří odhazují nedopalky, aniž by, když už, zkontrolovali, jestli jsou opravdu uhašené) hasičů a kohokoliv, kdo se snaží nad touto zkázou zvítězit. Do oněch skal je těžko vstoupit pěšky, natož s požární technikou.

Až bude vše za námi, jeďte prosím do této krásné oblasti, kochejte se krajinou, užijte si všechna její kouzla, poznávejte to, co je pro vás zatím nepoznané a pomozte tím, prosím, Českému Švýcarsku. To, že já si to pamatuji jinak, není určující. Neznalý objeví krásu i jinde, kde já jsem jí třeba neviděl a léta obcházel. Krajina se vyvíjí, ale není fakt dobře, když je to kůrovcem a požárem! A držte prosím palce všem hasičům, strážcům Národního parku a všem lidem okolo!