O jednom polozapomenutém výročí

Letos je to kulatých 70 let, co se na titulních stranách dobového tisku mezi zprávami o hospodářské krizi a o znepokojivém politickém vývoji v Evropě objevovaly zprávičky o jedné podivuhodné cestě kolem světa. V nakladatelství Tisk Zlín vzápětí vyšla kniha Cesta kolem světa za obchodem. Byla to, řečeno dnešním jazykem, „pí ár“ věhlasného podnikatele, ale mnohé myšlenky kupodivu platí dodnes. Jakoby se historie opakovala a ekonomické zákonitosti platily odjakživa.
Významný podnikatel Jan Antonín Baťa, kterého jsme dodnes nedokázali spolehlivě a spravedlivě analyzovat, se vydal na odvážnou leteckou pouť, aby hledal nové suroviny a nová odbytiště. Při čtení knihy mne napadala různá srovnání.

„Pijte české pivo, podpoříte české zemědělce“
Na Tři krále 6. ledna 1937 ze Zlína odstartoval nejmodernější celokovový dvoumotorový letoun Lockheed Electra s devíti osobami na palubě. Americké letadlo v Evropě? Což nemáme vlastní stroje?
Rozhodla chladná kalkulace: Kovový trup Electry vydrží 5 000 hodin, dřevěný našeho letadla 2 000 hodin. Americký motor má životnost 4 500 hodin, náš 2 000 hodin. Třímotorový stroj pro 5 osob s rychlostí 180 km/hod. spotřebuje 675 g paliva na km. Dvojmotorový Lockheed pro 10 cestujících s rychlostí 300 km/hod má spotřebu 500 g na km. Stroj byl vyzkoušený v tropech a spolehlivost amerických motorů měla tehdy nejlepší pověst.
Pivo máme skutečně bezkonkurenčně nejlepší. Nemám nejmenší důvod pít pivo importované. Ale zkuste se zamyslet nad omílaným pojmem „rodinné stříbro“.

„Vždyť jsou bosí“
Hledáme odbytiště ve světě. Špatný obchodník namítne: Není komu prodávat, na světě chodí polovina lidí bosky. Dobrý obchodník má jasno: Právě proto je musíme obout! Na amerických univerzitách Baťa odhalil strukturu tehdejší poptávky po studijních oborech. Byl hlad po technickém a po obchodním marketingovém vzdělání. Podnikatelé si dlouho před absolutoriem hýčkali nejlepší posluchače svých oborů. To bylo před 70 lety!
Kdo na trhu uspěje? Ten, který má žádané zboží a který je dokáže prodat. Vyrábět, omlouvám se, umí obrazně každý. Zásluha managementu na prosperitě firmy je nezpochybnitelná.

„Ať platí bohatí“
Baťa naříkal na daně, ostatně měl na to svaté právo – byl největším poplatníkem v ČSR: Stát, který předepisuje vysoké daně a dusí obchod a podnikání, připravuje nezaměstnanost a válku. Nejprve se zahraje na strunu závisti – bohatým se předepíší další daně a nové dávky. Pak se obrátí proti aristokracii a brnkne se na sousední strunu nacionální.
A já dodám, že do třetice se dnes ještě trsne na strunku protiglobalizační.

„Národní povaha“
Lidé v jiných světadílech se Baťovi jevili otevření a spontánní. V kontrastu s uzavřeností, nekomunikativností a odtažitostí Čechů. I oslavy 28. října stále prožíváme náležitě smutně, jako bychom pocity z 300leté poroby chtěli prožívat dokola stále znova.
Podívejte se kolem sebe dnes. Kolik lidí pozdraví při příchodu do krámu nebo do hospody, kdo řekne „S dovolením“, když chce projít hloučkem na chodníku nebo se prodrat v tramvaji.

„Třídní nepřítel“
Podnikatel Baťa přežil hospodářskou krizi díky obratnému manévru. Snížil ceny a zároveň snížil náklady. Ceny bot na polovinu a mzdy rovněž na polovinu. Tehdejší motto znělo „Malý zisk - velký obrat“. Ve své režii zavedl distribuci zboží denní potřeby pro své zaměstnance za nižší ceny než byly na trhu. Zřídil soukromou banku. Stal se zlínským ekonomickým monopolem, ale všichni jeho zaměstnanci měli své jisté, a to i v nejtěžší době, kdy krachovala jedna firma za druhou a nezaměstnaných v ČSR i v zahraničí přibývalo geometrickou řadou. Přičteme-li stavbu domků a bytů, škol a podporu vzdělávání a vědy, byl Zlín socialistickou enklávou v kapitalistické Evropě. Podobný úkaz byl k vidění pouze u britského Unilevera. Svůj socialismus Baťa vyvezl do Indie a do Jižní Ameriky, kde v jisté míře přetrvává dodnes. Konec konců, rovněž Wichterleho silon se zrodil z Baťova kapitálu.

„Kult“
Z cesty kolem světa se vrátil 1. května přímo do čela průvodu. Archivy ukazují frenetické nadšení tisíců spolupracovníků se svým „chefem“ v čele. A nad nimi dosud nezprofanované heslo „Buď práci čest“. Divadlo evidentně výborně dramaturgicky připravené, perfektně zrežírované, se skvělou výpravou a nezpochybnitelnými výkony v hlavních rolích.
Jsem z těch šťastlivců, kteří měli příležitost osobně hovořit s několika dělníky od Bati. Žádný z nich nedal na svého šéfa dopustit. V jakém kontrastu s nedávným výrokem zástupce dělníků, předáka majícího za cíl co nejvíce poškodit zaměstnavatele. Svého určitě ne, jeho živí dělníci, ty ale živí onen virtuální, antagonistický a ještě k tomu německý, ne-li nadnárodní fabrikant. Padne-li fabrika, kdo padne s ní? Předák?

---------------------------------------------------------------

Četl a neuměle glosoval neekonom a nehistorik