23.9.2019 | Svátek má Berta


HISTORIE: Bachmač 1918 (3/3)

11.5.2006

13.3.1918
Během noci se začaly podle stanoveného plánu stahovat postupně do Bachmače z obrany úseku již první jednotky. Když to ale zpozorovali bolševici, začali zuřivě protestovat u čs. velení obrany Bachmače (ruského pplk. Ušakova). Žádali, aby Čechoslováci ještě vydrželi a "nedávali Bachmač Němcům" (!). Jako by fakt, že sami mají přebírat pozice dle domluvy, zcela přehlédli. Podplukovník Ušakov musel několikrát ztrácet čas hádkami s bolševickým velitelem Primjakovem, který takřka zcela postrádal schopnosti a znalosti taktiky a nechápal například i důvody směn unavených čs. jednotek za jiné mezi sebou. Čs. jednotky byly několikrát bez teplé stravy a v deštivých přeháňkách ve svých obranných pozicích několikrát promokly. Nakonec bylo zatím stahování čs. jednotek na nátlak bolševiků tedy pozastaveno, neboť i poslední čs. vlak, jedoucí na Bachmač se opozdil. Do Bachmače dorazil i poručík Čeček, který podplukovníku Ušakovovi od té chvíle pomáhal řídit obranu oblasti Bachmače.

mapa UkrajinyBolševici však dále usilovali o zdržování Čechoslováků v Bachmači a jejich využití v boji proti Němcům, před nimiž se nyní již necítili tolik jistí (z pochopitelných důvodů…). Jen některé jejich jednotky sovětské armády měly určitou bojeschopnost a ty se ujímaly obrany k posílení některých úseku. Mezi nimi byl i oddíl rudých internacionalistů, složený z Němců, Maďarů, Poláků….a i několika Čechů. Tento oddíl byl poslán k posílení čs. obrany u Česnokovky, ale pro odpor Čechoslováků z něj byli vyřazeni němečtí internacionalisté, kteří potom čekali v záloze. Mimo množství pěchoty nejrůznější síly a složení (kde nechyběl ani oddíl anarchistů, vedený jejich vůdcem Čičerinem) zde byla i sovětská jízda. Byly zde mezi bolševiky i různé bandy pochybného vzezření a pověsti. Přirozeně o takovou pomoc příliš unavené čs. jednotky nestály.

Na severním úseku obrany kolem 11 hodiny musel III. prapor 4. pluku (podporučík Vobrátílek, mezitím převzal úsek od unavené skupiny poručíka Homoly - který se však nestihl již stáhnout do zálohy k odpočinku) ustoupit z provizorních pozic do Česnokovky před postupující přesilou nepřítele (o síle asi 2 pluků). Zde byly lepší možnosti pro obranu, vzhledem k příhodnému okolnímu terénu. Prapor se připravil po odeslání hlášení k obraně kolem Česnokovky. Nepřítel již brzy zahájil soustředěnou palbu z pušek a velkého množství kulometů na pozice praporu. Ten měl mnohem slabší palebnou sílu, přičemž navíc musel i šetřit municí pro její tenčící se zásoby u praporu. Podporučík Vobrátílek zasadil do obrany postupně i všechny své zálohy, které měl ve svém úseku, včetně přítomného unaveného oddílu poručíka Homoly, protože nepřítel se pokoušel vytrvale o oboustranný obchvat československé obrany. Přítomné bolševické oddíly byly nástupem Němců a jejich hustou palbou zcela šokovány a postupně se obracely hned na ústup. Přesto se však nakonec podařilo Vobrátílkově skupině útok nepřítele zastavit odhodlanou obranou.

Stanicí Bachmač již projely skoro všechny vlaky Čs. arm. sboru. Velení Bachmače tedy nařídilo jednotkám v obraně celé oblasti připravit se ke stažení a s posledními vlaky večer odjet jako zadní část čs. vojska na východ.

Bolševici ve snaze naklonit si Čechoslováky tehdy rychle splnili jeden ze svých slibů - dodaly čs. jednotkám v obraně Bachmače větší množství potřebné munice, granátů, masa, chleba a cukru, spolu s dodávkou plášťů a prádla. To co již slibovali postupně dodat dříve. Očekávali, že si tím Čechoslováky nakloní a ti tak za příslovečný kus chleba budou za ně umírat u Bachmače i další dny v boji proti valící se německé přesile.

Kolem 14 hodiny přijel vlakem posílit čs. jednotky na severním úseky u Česnokovky I. prapor 4. pluku, posílený ještě kulometným a jezdeckým oddílem. Velení v úseku se zároveň ujal poručík Čeček. Posily rozšířily ihned obranu úseku. To umožnilo levému křídlu poněkud postoupit a zatlačit nepřítele. Tomu se však zase podařilo mírně zatlačit svým tlakem pravé křídlo čs. obrany, které již mělo nedostatek munice.

Nepřítel kolem 15 hodiny opět zaútočil několika vlnami (v síle dvou pluků), vědom si své asi trojnásobné početní převahy, navíc s podporou celkem přesné dělostřelecké palby (asi tři baterie) do čs. pozic. Těžiště útoku vedlo právě proti pravému československému křídlu obrany. Přitom obchvatem německá jezdecká jednotka pronikla rychle až k Bachmači. Napadené pravé křídlo muselo nakonec ustoupit pro nedostatek munice. Většina bolševických jednotek se v panice před postupujícími Němci rozutekla - na pravém křídle takřka hned, na levém křídle se nějakou dobu jich část držela (zejména rudí internacionalisté), ale potom utekly také. Čechoslováci v těžké situaci zůstali opět osamoceni až na několik bolševických oddílů.

V návaznosti na to odeslal poručík Čeček bolševické oddíly, které byly vesměs nespolehlivé a nepoužitelné, s pohrdáním zpět do Bachmače k jejich velení. V nelehké situaci se I. prapor 4. pluku, posílený oddílem kulometů a jízdy rozvinul do obrany asi 800 metrů za Česnokovkou. Přední jednotky, které byly v dotyku s nepřítelem, pomalu organizovaně bojem ustupovaly (dle Čečkova plánu) před sílícím tlakem přesily nepřítele.

Jednotky 6. stř. pluku a 7. stř. pluku (kromě dvou rot) se tedy podle plánu stáhly z obrany úseku, nasedly do připravených vlaků a odjely do Bachmače. U Česnokovky tak zůstaly v obraně jen dva prapory 4. pluku, posílené zmíněnými oddíly kulometů a jízdy a dále dvě roty 6. pluku. Tato Čečkova skupina se pomalu stahovala bojem k Bachmači. Takto Čeček zdržoval za stálých přestřelek postup německých pluků na Bachmač až do pozdního večera. Kolem 20:30 dorazila skupina ústupovým bojem do Bachmače také. Zde pod ochranou postavených zesílených strážních oddílů které palbou odrážely pomalu dotírající přední části postupujících německých jednotek, nastupovaly i jednotky 4. pluku s doprovodnými částmi do vlaků. Po 22 hodině byly do vlaků staženy i zmíněné strážní zajišťující oddíly.

Ze západního úseku, odkud nepřítel nepostupoval po předchozím odražení, se stáhl z Pesek II. prapor 4. pluku s ostatními jednotkami tamější obrany do Bachmače dle rozkazu už během odpoledne.

Odjezdy z Bachmače na východ se snažili během večera bolševici již otevřeně sabotovat ve snaze udržet Čechoslováky v Bachmači k boji s Němci za každou cenu. Čs. velení tak muselo použít i lsti při odesílání vlaků z Bachmače na východ po objevené vedlejší koleji, protože bolševici byli připraveni pro zabránění odjezdu Čechoslovákům na východ udělat cokoliv.

V noci nakonec i jednotky 4. pluku a ostatních čs. jednotek, které držely jako poslední obranu Bachmače, odjely vlakem z Bachmače na východ. S nimi odjížděl i štáb velení operace, který zůstával na místě také až do konce. Československý armádní sbor tak ve vlacích odjížděl dále na východ, směrem na Kursk, zanechávajíce Bachmač úspěšně za sebou v rukách bolševických jednotek. Československé vojsko bylo zachráněno, uniklo z utahující se smyčky hrozícího obklíčení německých divizí.

Teprve následující den, 14. 3., v brzkých ranních hodinách mohli Němci opatrným postupem obsadit Bachmač poté, co je neschopná bolševická obrana nedokázala i přes svou početní sílu a silnou výzbroj zadržet. Jejich postup k obsazení Bachmače byl opatrný z důvodu otřesu z předchozích bojů s Čechoslováky, kdy tak těžké boje Němci nečekali. Teprve když již nenarazili na odpor obávaných "Rudobílých" (jak nazývali čs. legionáře pro jejich bíločervené stužky na čepicích), obsadili stanici.

Jaký dojem boj s Čechoslováky u Bachmače tak zanechal u nepřítele se lze domnívat například z bezprostředního hlášení německého generála Groenera. Zde je jeho výňatek: "…U Bachmače kladli Češi, jejichž síly byly odhadovány na 10.000 mužů (!! - mylný odhad nepřítele, vzniklý zřejmě z odhodlanosti a intenzity bojů čs. jednotek - pozn.), prudký odpor, když jim žádaný volný odchod byl odepřen… … 224. pěší divize a … 91. pěší divize… vzaly konečně Bachmač po těžkém boji…"
(MEDEK R., HOLEČEK V., VANĚK O.: "Za svobodu", II. díl., Památník odboje (Praha, 1924) - str.888)

Německý hlavní štáb také telegrafoval rakouskému hlavnímu štábu: …V severní Ukrajině jsou boje s českými prapory, sestávajícími z bývalých c. a k. vojínů, pro německá vojska zvláště těžké. Prosím, abyste vyjádřili stanovisko, mají-li tito lidé v případě jich zajetí býti považováni za vlastizrádce…"
(MEDEK R., HOLEČEK V., VANĚK O.: "Za svobodu", II. díl., Památník odboje (Praha, 1924) - str.888)


U Bachmače v bojích s několikanásobnou přesilou německých divizí padlo 45 čs. legionářů (z toho 4 důstojníci), dalších 210 jich bylo zraněno (z toho 9 důstojníků) a 41 bylo nezvěstných (pravděpodobně také padli nebo byli nepřítelem po zajetí popraveni). Nepřítel během několikadenních bojů utrpěl ztráty mnohem citelnější, několik set padlých a raněných (uvádí se v některých pramenech až 300 padlých a několik set zraněných).

Zdárné dokončení operace obrany oblasti Bachmače bylo československým vítězstvím, neboť se podařilo ubránit evakuaci čs. vlaků a v pořádku provést stažení Čs. armádního sboru z Ukrajiny na východ. V bojích u Bachmače došlo také poprvé k přímé součinnosti v boji mezi jednotkami 1. divize a 2. divize sboru. Zároveň tyto boje byly pro většinu částí 2. divize bojovým křtem, ve kterém se plně osvědčily.


Hlavní prameny:
www.pamatnik.valka.cz
"Československý denník, Orgán ČsNR a správy Svazu čs. spolků na Rusi" (ročník 1918), Rusko, 1918
FRYŠČOK M. A.: "Ludvík Krejčí tuřanský generál", Šimon Ryšavý, Brno, 1999
IVIČIČ V.: "Tatranci. Dějiny 7. střeleckého Tatranského pluku.", Praha, 1924
JUZA J.: "Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921", OÚ Rychnov n. K., Rychnov n. K., 1998
KUBÍČEK A.: "Hanáci v revoluci. Kronika 6. čsl. střeleckého pluku Hanáckého". Olomouc, 1928
MEDEK R., HOLEČEK V., VANĚK O.: "Za svobodu", II. díl., Památník odboje, Praha, 1924
PLESKÝ M.: "Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-19120", M. Pleský, Turnov, 1927
PICHLÍK K., KLÍPA B., ZABLOUDILOVÁ J.: "Českoslovenští legionáři (1914-1920)", Mladá fronta, Praha, 1996
SAK R.: "Anabáze", H a H, Jinočany, 1996
SVITÁK M.: "Bachmač" - článek, 2003( http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek.php?id=825)
VEJNAR J.: "Úderný prapor. Kronika prvního úderného praporu Sibiřských legií", Hraničářský prapor č.6 "Sibiřských úderníků", Domažlice, 1930








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.