Po výbuchu muničního skladu u Vrbětic se konečně usadil prach. A konečně v obrysech poměrně ostrých obnažil poníženost našeho vztahu vůči Rusku, který si ruská strana vykládá dle tradiční metodiky: „Kdo se chová jako hadr, ten je hadr. A co s hadrem...“

Otázka zní: „Odkud se vzala tato naše hadrovitost?“ A správná odpověď nezní ani: „Náhodou.“ Ani: „Nedopatřením.“ Ani: „Vnutili nám ji.“ V hadry jsme se vyšlechtili sami, a to pomocí dvou živin: GAUNERSTVÍ a PITOMECTVÍ.

GAUNERSTVÍ: Za poslední dekádu uvelebila se u nás nová třída. Chtěl jsem ji nazvat elitní. Ovšem je spíše elitářská. Tuto třídu tvoří lidé lační po prestižních pozicích, na něž však objektivně nemají. Objektivně nemají, subjektivně touží. Strašně moc. Tak strašně moc, až šilhají po dopingu. Zakázané látky zde nepředstavují anabolické steroidy a diuretika, nýbrž manipulace s veřejným míněním (zvláště) před volbami, kobercové dezinformační nálety, zesílený zákulisní tlak na jmenovací procesy. A nejsou to laciné hračky. Neplatí je ale ten, komu prospívají. Platíme je my všichni.

PITOMECTVÍ: Opět se po letech letoucích prosadila v naší zahraniční politice doktrína mostu. Mostu mezi Západem a Východem. Tím jsme opět byli. A tím pádem se po nás, v souladu s údělem mostů, opět šlapalo a šlape. Prvkem této doktríny je přesvědčení, že naši dobrou (čti debilní) vůli k ústupkům Rusko odmění svou ochotou k sebeomezování. Vrbětice celému světu ukázaly, že odměnou za toto zcela konkrétní přesvědčení jsme dostali zcela konkrétně židlí přes hlavu. Rusko se odvděčuje vlastním ústupem za zásadovost, sebevědomí a také odvahu svých protivníků. A těmi už nemůžeme nebýt. Který demokratický státník vyjednal s Rusy nejvíc? Neústupně sebejistý kalifornský kauboj jménem Ronald Reagan!

Obloha se ještě odívá šerem. ale něco se přes ni klube ven. První světlo...

Autor je profesí právník, ve volném čase básník.

Publikováno na blogu: http://vitprochazka.blogspot.com/