Proč u nás Židy nemusí chránit těžkooděnci

Všimli jste si, že ve čtvrtek byl nejvýznamnější židovský svátek Jom kipur? Spíše asi ne. Nebyl k tomu žádný zvláštní důvod. Den smíření je sice svátek, kdy zamíří do synagogy i ti, kteří jinak na náboženský život moc nedají (asi jako sekulární křesťané na půlnoční mši o Vánocích), ale i tak je jich málo. Zato Německo důvod k pozornosti má, hlavně kvůli riziku. Už ve středu v předvečer svátku policie uzavřela okolí synagogy v porúrském Hagenu. A ve čtvrtek zatkla šestnáctiletého Syřana, čímž mu prý překazila přípravu útoku na plný svatostánek.

Nelze dělat paušální závěry. Je tomu dva roky, co při svátku Jom kipur zaútočil na synagogu v Halle domorodý neonacista. Ale můžeme připomenout dvě věci.

Za prvé projev Angely Merkelové na Den památky obětí holokaustu 27. ledna 2018. Utkvělo z něj toto: „Je těžko pochopitelné a ostudné, že žádná židovská instituce – škola, školka či synagoga – nemůže existovat bez policejní ostrahy.“ Říká-li to lídr Německa tři generace po holokaustu, zní to varovně.

Za druhé si autor těchto řádek dovolí osobní postřeh. Bydlí v Praze dvě ulice od Lauderovy židovské školy. A byť často chodí kolem ní, nikdy tam neviděl ani nápadnou policejní ostrahu (natož ozbrojence jako v Hagenu), ani nezaznamenal vyhrocenou atmosféru. Právě v situacích, jaké oživují zprávy z Hagenu, Halle či Toulouse (islamista zanechal v židovské škole čtyři mrtvé), si uvědomíme ten nebanální fakt, že žijeme v zemi, kde židovské instituce mohou existovat bez okaté policejní ostrahy.

Samozřejmě i u nás jsou věci ostudné. Například rasismus v nejhrubší podobě na fotbalových stadionech. Což je něco, v čem se můžeme poučit na západě EU, kde to řeší účinněji. Ba ani nemusíme, oni nás rádi poučují sami. Ale pokud jde o antisemitismus, přímé hrozby pro židovské životy či protižidovské demonstrace, jsme na tom o poznání lépe než západ EU. Čím to asi bude? Zkuste si cvičně představit, že byste se v této věci pokusili poučovat západ Evropy.

LN, 18.9.2021