Opravdu si nevzpomínám, kdy bych naposled zkejsnul ve vinárně přes půlnoc. Už patnáct let bydlím na vsi a to víte, u nás je to s vinárnami jaksi slabší. Vypravili jsme se s mou Ljubou za kamarády v pátek večer a jak naznačeno, zkejsli jsme. Pro mne to nebyla nejlepší volba času a místa. Držím totiž suchej únor. Ano, suchej únor, byl jsem autoritativně poučen, že tak zní oficiální označení akce spočívající v abstinenci po celou dobu druhého měsíce v roce. 

Tak jsem byl vtažen do víru horečky páteční noci. Nečekejte ode mne moralitu, jen pár postřehů. Po kratším hledání místa jsme zakotvili v milé italské tratorii na Starém Městě. Zázvorovou limonádu měli výtečnou, bublinky jako křen. Obsluhoval rodilý Ital, hovořil obdivuhodně česky s italským přízvukem. Mluvil jako moje italská tetička Cezarina neboli Čéza, v rodině oblíbenou pro úsloví klatifo a sapiju a taky tanec mezi vajec.

Limonáda udělala své, zaskočil jsem na toaletu a po návratu upozornil Taliána, že protejká záchod. Já vím, odpověděl. Už měsíc. Proč s tím něco neuděláte? To je věc majitele. On na to má lidi. To ale bude platit majlant za vodu, já na to. To bude, souhlasil a nezdálo se, že ho při tom bolí srdce. Potěšil mě, jak se krásně aklimatizoval, dá se říci integroval do českého prostředí!

V půl jedné jsme vypadli, Talián zavíral. Na ulici plno lidí, takže to už nebyla ta tichá víska pod Petřínem, jak se říkávalo. Jdeme kolem veliké tabule s nápisy. Něco ve smyslu Rezidenční oblast a taky Požívání alkoholických nápojů ve volném prostoru bude klasifikováno jako přestupek. I tomu jsem se podivil. Já si vždycky myslel, že město je jaksi automaticky rezidenční oblast a a že na to netřeba upozorňovat cedulí velikosti metr na metr padesát. Co tomu asi říkají rezidenti? Rozhlížím se kolem sebe. Ti lidé na ulici nepožívali žádné alkoholické nápoje. Ale že by drželi zobák, to nedrželi, štěbetali, až uši zaléhaly. Rezidenti to nebyli, českého slova neslyšet. Ještě že tu nebydlíme, poznamenala moje Ljuba. Zvednu oči vzhůru. Nad našimi hlavami černé fasády, žádné světlo v okně. Tuhle jsem četl, jak se ta Praha mění v mrtvou kulisu. Tady jsem to měl jak na dlani.

Co s tím? Dobře pamatuju tichou vísku pod Petřínem, kdy v Praze bylo vináren tak pět a půl a ulice pusté, mrtvé. Teď jsou živé až moc. Nezbývá než o tom podumat a s žaludkem plným nažbrndané zázvorové limonády se vrátit k nám do vsi, kde v tuto dobu opravdu chcíp pes. K tomu integrovanému Taliánovi se ale ještě někdy podívám. V březnu. A dám si chianti, před půlnocí.