Jsou Češi skutečně tak uzavření a neochotní pomoci druhému, jako se o nich říká?

Naše země, skrze její politické zastoupení, již od počátku uprchlické krize vesměs zaujímala stejné stanovisko – nebudeme přijímat neprověřené, neznámé a potenciálně nebezpečné lidi, kteří mají pramalé odhodlání se začlenit do naší společnosti. Za toto stanovisko byla Česká republika kritizována především zleva, ale i zprava. Je to údajně alibistický, nezodpovědný a až rasistický postoj. Součástí této kritiky bylo konstatování, že s takovými „neevropskými“ manýry bychom neměli patřit do gentlemanského klubu EU.

Je tomu ale skutečně tak?

Jsou opravdu lidé v této zemi tak chamtiví, tak sobečtí a nenávistní vůči cizincům? Vždyť u nás žádná podstatná muslimská komunita není, tak jak nám může vadit něco, co neznáme?

Nalijme si ale čistého vína… opravdu neznáme potíže, které spolu muslimská komunita přináší? Nemá velká většina z nás internet, prostřednictvím kterého se dostaneme k horám informací o každodenních a hlubokých potížích, které život vedle těchto lidí přináší?

Nejedná se ale o žádné „fake news“, takové zprávy přináší ve zředěném jazyce agentura Reuters, dokonce o tomto tématu informuje i druhdy velevážená BBC. Moderní jazykové překladače nám dávají možnost si přečíst i jiné cizojazyčné články, například ze Švýcarska.

Záběr těchto jevů zasahuje do všech vrstev běžného života – ve školních jídelnách se zakazuje vepřové maso, zakazuje se vyvěšovat švédskou vlajku ve Švédsku (vlajka ISIS je ale OK), policie nekoná a rezignuje na prosazování práva, protože pachatelé trestných činů a přestupků jsou imigrantského původu. Ženy jsou na veřejných akcích a místech agresivně obtěžovány, osahávány a znásilňovány… co je však nejhorší, že ne pouze ženy, bohužel i mnohé děti byly takto „kulturně obohaceny“.

Upřímně nerozumím tomu, jak se někdo může ve stínu takových zpráv divit malému národu v srdci Evropy, že takové záležitosti nechce mít ve svém životním prostoru dnes, ani za 20 let.