Slavíme u nás ve Zvoli sedmistépadesáté výročí založení obce. Založil ji z vůle krále Přemysla Otakara II. jeho truksas, pan Diviš z Všechrom. Vedení naší obce vynaložilo na oslavy velikou péči a prostředky, oslavy jsou to důstojné i radostné. Pokud jde o mne, jsem Pražák ze Žižkova, tedy dvojnásobný Pražák, nicméně za dvanáct let, co zde bydlíme, mi Zvole přirostla k srdci a rád ukazuju návštěvám naše dva rybníky, i těm je sedm set padesát let, jakož i novogotický kostel svaté Markéty a vedle něho se krčící historickou zbrojnici dobrovolného sboru zdejších hasičů, ti před pár lety slavili výročí sto let od založení v roce 1899.

Proč cítím potřebu se svěřovat s událostí významu místního, takřka domácky intimního? Zdá se mi totiž, že nenápadně a zvolna, nicméně soustavně roste zájem o minulost a s ním i roste vazba k něčemu, co snad jsou naše kořeny. Jako by to byla nějaká vnitřní obranná reakce národa vůči pocitu jakéhosi ohrožení. Naše země má historii složitou a leckdy krušnou, prožila a přežila toho hodně a její státnost a identita nejednou skoro umrzla. Vždycky ale našla sílu k obrození a pomáhaly jí i odkazy na minulost. S minulostí se mnohdy pereme: kdo má v rukou minulost, ovládá i přítomnost, jen si vzpomeňme na interpretaci českých dějin, jak ji vnucoval minulý režim.

Ty naše zvolské oslavy jsou v tomto směru bezproblémové. Proti panu Divišovi u nás nikdo nic nemá, zrovna tak jako proti králi Zlatému a Železnému. O to víc se trápíme se vztahem k minulosti novější. Oslavili jsme výročí karolínské, mnohem chladněji přistupujeme k výročí Marie Terezie. Právě v těchto dnech se debatuje kolem takové zdánlivé prkotiny. Vrcholí renovace Národního muzea a teď jde o to, jaké sochy budou vystaveny v muzejním stánku velebení. Zdeněk Nejedlý, nesporný škůdce české kultury a dle mínění některých dokonce i vrah, sem vnutil Julia Fučíka. Pro režim měl velkou zásluhu - v době, kdy v Sovětském svazu zuřil hladomor a Gulag praskal ve švech, vydal oslavnou knihu o Zemi, kde zítra již znamená včera. Do panteonu se zato má vrátit císař František Josef I. i s císařovnou. Oni tam byli, když se muzeum otevíralo a císař měl na realizaci projektu zásluhy, podobně jako na stavbu Národního divadla významně přispěl i na vybudování důstojné muzejní budovy. Návštěvník z Marsu po seznámení se základními fakty by tedy usoudil, že není o čem diskutovat.

V diskusích ale hrají roli i jiné faktory než základní fakta.

Osobně bych císařův návrat do českého panteonu uvítal. Konec konců, můj pradědeček Jan Neff měl titul tajného císařského rady. Bral bych to jako návrat nezmrzačeného vnímání minulosti. S tou dávnou, před sedmi sty padesáti lety, s tou problémy nemáme asi žádné. Čím je minulost méně minulá, tím je to horší.

Jiné to nejspíš nebude ani v budoucnosti.

LN, 19.6.2017