Čím začít letošní rok? Třeba ohlédnutím na závěr toho loňského. Z Bruselu vyšel signál, že snad od roku dvacet se budou v celé unii používat papírové tácky a budou zakázána plastová brčka. Budiž. Kdo má oči k vidění, tak ví, jak nám plasty zamořují životní prostor. Ale je to zřejmě s těmi plasty jako s kdečím jiným. Je to plivnutí do Stromovky.

Vždyť to zná každý. Jdete si koupit šroubeček. Je zatavený v plastu. Před Vánoci jsem si kupoval v ElectroWorldu kabel k televizi. Rval jsem ho doma kleštěmi. Baterky pro svítící řetěz na stromeček, zase v plastu. Dneska pomalu nenajdete výrobek, aby nebyl zatavený v plastové etui. Copak sakra musí být šroubeček nebo kablík v plastové kisně?

Musí a nemusí.

Nemusí proto, že dřív taky nebyly šroubečky v plastové krabičce. Pokud byly, jako že spíš nebyly, než byly, prodavač vám je nasypal do pytlíku. Což ostatně se občas děje dodnes, nicméně kabel je šmahem v plastu. Čímž se dostávám k tomu, že to tak musí být. Kabel má určený čárový kód. Je na typizovaném stojanu v typizovaném krámě. Typizovaný krám je samoobsluha, zboží musí být přehledně rozmístěné atd, mohla by následovat celá brožura předpisů o prezentaci zboží (v sedmdesátých jsem byl zaměstnaný v OD Kotva, něco o tom vím). Nejde tedy jenom o to zakázat lisování kabelů do plastových obalů. Šlo by o kompletní změnu maloobchodního prodeje. Což sahá daleko nad rámec pouhého zákazu něčeho.

Takto bychom mohli postupovat k dalším tématům. Tak třeba auta. Jsou stále přísnější limity pro výfukové plyny. Přitom čteme, že pět procent automobilů v Praze produkuje padesát procent emisí. Tohle navíc zná každý z vlastní zkušenosti. Každou chvíli vidíte auto s černým dýmem z výfuku. Kolikrát si říkám, jak mohlo tohle auto projít technickou kontrolou? No vida, a prošlo.

Lámu si hlavu nad důvody, proč není policie vybavená nějakými smradometry, měřáky na výfukové plyny. Ten dým z výfuku vidí každý, tedy i policajt. Ten má právo vás přimět k dýchání do alkoholtesteru. Proč by neměl mít právo změřit čistotu výfukových plynů?

Ono by bylo vzbouření na vsi, to především. Museli by zabavit technické průkazy statisícům aut. Dopadlo by to na ty, kteří nemají na nové auto. A náklaďáky?

Ty by museli zakázat snad všechny, a kdo by rozvážel zboží do obchodů?

Jsme zase u toho. Ono by to šlo, kdyby to šlo, jenže ono to nejde. Vězíme v blátě vlastního pohodlí a taky efektivity. Ta se jaksi zmírnit nedá, efektivita buď je, nebo není, nelze jí ubrat deset, dvacet procent. Musí se najít řešení, které bude zároveň efektivní a zároveň nás zbaví toho protivného, zatěžujícího a úmorného plastového odpadu.

Tak jsem si po Novém roce ulevil. Teď půjdu s pejsky a oni najdou zahozenou plastovou flašku, přinesou mi ji a já ji hodím do odpadu. To je moje soukromá válka s plasty.

LN, 7.1.2019