Již v roce 1753 požádal o povolení těžby v budoucím ostravsko-karvinském revíru hrabě Václav Kořenský z Těrešova. I když byl olomouckým hejtmanem, povolení nedostal. Když ovšem v roce 1780 nalezl důlní měřič Scholze vyústění dvou uhelných slojí na Landeku, požádal majitel pozemků, Jan Adam baron Gruttschreiber o těžařskou koncesi. A tak v roce 1782 vzniká v Ostravě – Petřkovicích důl Anselm, první hlubinný důl ostravského revíru. To je oněch 240 let.

Není zdaleka pouhou shodou náhod, že první hornická nadace nese jméno “Nadace Landek“. Jméno vrchu Landek nad soutokem řek Odry a Ostravice je také symbolem prvního užívání uhlí na světě. V ohništích pravěkých lovců, usídlených na vrchu Landek se také „topilo“ uhlím. Nadace Landek byla založena v roce 1994.

Pečuje o záchranu a údržbu hornických památek a dokumentů, především v Ostravsko-karvinském revíru a také o záchranu a údržbu lokalit, které s hornictvím souvisejí nebo v minulosti kdykoliv souvisely. V neposlední řadě si tato nadace vytkla za cíl seznamovat veřejnost s historií hornictví, pečovat o zachování a obnovování starých hornických tradic a zvyků a v neposlední řadě podporovat kulturní oblast v regionu i mimo něj. V Evropě dochází postupně k útlumu těžby uhlí. Avšak těžba uhlí bude ještě dlouho částečně všudypřítomna. A na hornickou minulost této země a ostravsko- karvinského revíru, hned tak nezapomeneme. Což ani nelze. A o to bude v budoucnu důležitější činnost Nadace Landek, která nám bude také připomínat příběhy obětavostí a neuvěřitelných výkonů těch, kteří se podíleli na rozvoji těžby v posledních třech století.

„NAJDI SI NĚJAKÝ ODKOR A NESEDEJ NA ZOL AŤ NECHYTNEŠ VLKA“

Takto podobně byli poučováni „adepti“ hornictví v prvních dnech pobytu od zemí. K tomu, aby si mohli v klidu sníst třeba svačinu, nebo počkat na odvětrání jejich pracoviště po trhací práci, bylo třeba se posadit. Ovšem nikoli na tvrdou a studenou zem, ale nejlépe na nějaký kus dřeva nebo prkna, kterému havíři neřekli jinak než „odkor“. Snad proto, že toto dřevo bylo kdysi pokryto stromovou kůrou, což bylo zřetelné na jeho okrajích.

S rozvojem hornictví stoupala mimo jiné potřeba dřeva. Takže blízké Beskydy se staly jeho zdrojem. Zejména v počátcích, kdy byla potřeba dřevěných stojek k udržení pevnosti stropů rubání, později různých bednění pro betonáž velkoprostorových děl a uplatnění dřevěného materiálu se nesnížilo ani s příchodem nové techniky.

Lesy jsou havíře zcela přirozeným partnerem. Je příjemné, cítit stovky metrů pod povrchem omamnou vůni dřeva, které se vlastně tak vrací na místa, kde původně vznikalo.