CAROVY VARY: Krvavá lázeň ve Vřídelní kolonádě
To, co se jeví jako autorova fantasmagorická fikce, může se časem proměnit v drsnou realitu, bude-li rusifikace Karlových Varů pokračovat nynějším tempem. Koneckonců po druhé světové válce byli českoslovenští občané ruského původu také posíláni do Stalinova impéria, kde skončili v gulagu, odkud pro mnohé z nich nebylo návratu.
Vraťme se ale do reality listopadu 2008.
Třináctého listopadu skončila v Karlových Varech, na ochozu Vřídelní kolonády, výstava dokumentárních fotografií nazvaná Čečna – konečné řešení.
Přiznám se: navštívil jsem ji dvakrát. Když jsem přemýšlel, jaký bych jí dal název, napadlo mě jediné: Obraz dokonalé zkázy.
Snímky válkou zasažené kavkazské země pořídil polský fotograf Adam Borowski, který kolekci zapůjčil občanskému aktivistovi Janu Šináglovi. Iniciátorem jejího umístění v karlovarské Vřídelní kolonádě byl přední regionální politik Jiří Kotek (dnes karlovarský krajský zastupitel za formaci Alternativa, která z principiálních důvodů odmítla vstoupit do povolební koalice s ČSSD, jejíž součástí je také KSČM).
Ačkoli výstava byla rozsahem poměrně nevelká – fotografie byly umístěny na dvou desítkách panelů, svým významem patří k počinům nejpůsobivějším. Je svědomím moderní doby, svědomím naší civilizace.
Na záběrech byly k vidění nejděsivější důsledky fenoménu zvaného válka. Byli jsme němými svědky války v ruském pojetí, které se až příliš nápadně podobá genocidě civilního obyvatelstva.
Obrázky ukázaly krutost v té nejhorší podobě – brutální mučení, zoufalství matek a sirotků, masakry nevinných lidí, hromadné hroby, vybombardované domovy. Snímky to byly úděsné; skutečnost je ovšem podle bývalého válečného žurnalisty a dnes senátora Jaromíra Štětiny, který byl na vernisáži karlovarské výstavy osobně přítomen, nesrovnatelně drsnější. Právě proto, jak dodává spolupořadatel přehlídky Jan Šinágl, je důležité, aby se dostala do povědomí veřejnosti. Protože o Rusku je potřebné znát pravdu. Je to v zájmu našem a koneckonců i jeho.
Jiří Kotek má za to, že stejně tak je důležité znát národní zvyky, kulturu a způsob chování a uvažovaní cizinců, kteří žijí mezi námi.
V Karlových Varech se to týká především příchozích z Ruska. Toho Ruska, jehož představitelé nesou plnou odpovědnost za všechny hrůzy, zvěrstva a bezbřehé utrpení čečenských obyvatel, jež jsme se zatajeným dechem vnímali na fotografiích Adama Borowského. Jiří Kotek dodává: „Jedině lhostejnost dává průchod barbarským řešením. Dnes na východě a kde zítra? A kdy znovu u nás?“
Senátor Štětina se netají názorem, že ruská oficiální místa o čečenském konfliktu vytrvale lžou. Karlovarská výstava proto mohla být k užitku také početné komunitě občanů Ruské federace, pro kterou jsou naše největší lázně vytouženou destinací. Zde se mohli dozvědět pravdu o skutečné podobě čečenské války a možná lépe porozumět tomu, proč mnozí lidé na Západě, a tedy i u nás, přistupují k jejich zemi s krajní nedůvěrou.
Je proto škoda, že kolekce nebyla doplněna vedle průvodního slova v angličtině a českého překladu také vysvětlujícím komentářem v ruském jazyce. To ale byla jediná a vlastně jen drobná vada na kráse přehlídky snímků, která každého návštěvníka musela přimět k vážnému a hlubokému zamyšlení jak čelit tak nezměrnému utrpení, které i v naší době způsobují nevinným lidem mocní tohoto světa.
●
A pro ty, kdo neměli možnost karlovarskou výstavu Čečna – konečné řešení navštívit, nabízím několik autentických záběrů z posledního dne jejího otevření, 13. listopadu 2008.
