V posledních týdnech jsme zažívali mnoho repríz lidového divadelního představení s názvem, Kdo s koho. V první delší půlce měli představitelé hlavních rolí bohatý kompars a tlačila se na ně i jedna pohledná herečka, která však zaujala příznivce hlavně svou ženskostí, role nebyla nejlépe napsaná. Na jevišti po přestávce zůstaly už jen představitelé dvou odlišných rolí, jak to na divadle musí být. Oba herci byli vybráni zkušenou rukou občanského režiséra, aby představení mělo napětí až do posledních minut.

Andrej Babiš pokračoval ve své tradiční roli frustrovaného deprivanta a Petr Pavel, kterého většina diváků znala z rolí v uniformě, tentokrát překvapil jako umírněný diplomat s poker face.

Deprivant je termín zavedený lékařem Františkem Koukolíkem k označení člověka, který z psychologických, biologických či sociokulturních důvodů nedosáhl lidské normality a je v různém rozsahu duševně „nepovedený“. Důsledky jsou výraznější v citové než v intelektuální oblasti. Charakteristická pro deprivanty je podle Koukolíka snaha vrhat veškeré své úsilí na získání moci a majetku a na manipulaci jinými lidmi, včetně blízkých spolupracovníků a vlastní rodiny. Ničí diferencovanější citové a morální hodnoty a destrukce je často jejich životní program, protože v ruinách institucí se nejlépe prosazují jejich touhy.

Bělovlasý a vousatý Petr Pavel s poker face, tedy s kamennou tváří, na které se objevoval jen zřídkakdy úsměv, tak nedal soupeři příležitost, aby z jeho mimiky vyčetl, jaké karty má v ruce a s čím může jeho soupeř počítat. I jeho gestikulace byla velice úsporná a přísně kontrolovaná. Čím byl klidnější, mírnější či ukázněnější, tím více provokoval soupeře k přehrávání, rozvášněné gestikulaci, rozmáchlým gestům a výrazným obličejovým někdy až křečovitým grimasám. Diváci takovému výkonu ale neuvěřili, a proto chtěli změnu: vítězství přisoudili soupeři., kterého odměnili dlouhotrvajícím potleskem.

Kdyby nebyla televize a lidé tato představení mohli sledovat jen v rozhlase či číst přepisy pouze v novinách, výsledek by vypadal zásadně jinak. Favoritem v takové hře by se stal ještě mnohem výrazněji Petr Pavel, protože rozhlasové přenosy, a zvláště přepisy nemají dostatečný magický účinek, který působí zvláště na lidi, kteří se ve složité struktuře hry a rozdaných kartách nevyznají, nebo je dokonce ani nezajímají. Samotné otištěné výroky těchto herců vyznívají často komicky a představitele často karikují a činí z něj směšné figury.

To potvrzují i průzkumy podobných představení v zahraničí. Za shovívavější výsledek pro toho, kdo v takové hře prohraje, může změna komunikace ve veřejném prostoru: Televize způsobila porážku slova obrazem a internet s nejrůznějšími platformami, jako je Google či Twitter a sociální sítě zase pomohl vytlačit obraz emocemi. Jak ale vidíme, na skutečné vítězství deprivanta křeče a grimasy v delším časovém horizontu nestačí: diváci je pokouknou a dají přednost korektní úsporné přesnosti.

Napsáno pro ČRo Plus.