Čtrnáct procent studentů nic nezapleveluje. Neblafujte, páni politici

Dlouhodobě se zajímám o téma vysokého školství, proto mne zaujal názor Jiřího Schmidta, který v MF Dnes dne 17. 1. 2020 mj. glosoval: „Uchazečů o studium na vysoké škole je vlivem slabých populačních ročníků maturantů málo, škol naopak v Česku mnoho. Lidé, kteří se budou letos na vysoké školy hlásit, tedy mají velmi vysokou šanci, že uspějí…“

Tento postesk není nijak ojedinělý, lidé i někteří politici často „nadávají“, že prý je v ČR příliš mnoho vysokých škol, a že pak má „nějaký vš titul“ skoro každý. Zhusta se pak následně kritika stočí na soukromé vysoké školy, které prý plodí tisíce zbytečných absolventů.

Ač teď někoho překvapím, to není pravda.

Tvrzení, že soukromé vysoké školy údajně nehorázným způsobem zaplevelují pracovní trh „nepotřebnými a zbytečnými lidmi“ s titulem, se rozchází s realitou. Nechme mluvit čísla: Na českých a moravských soukromých VŠ nyní studuje necelých čtrnáct procent (!) ze všech vš studentů.

Tudíž stížnosti, že privátní VŠ v naší zemi vytváří zástupy neužitečných fyzických osob s akademickými tituly, jsou z prapodstaty nepatřičné a vlastně i neslušné. Nadto nezaměstnanost absolventů soukromých vysokých škol nijak nepřevyšuje nezaměstnanost absolventů škol veřejných. Obě jsou velmi nízké a to je pochopitelně dobře. Nikdo racionální si snad nepřeje armádu nezaměstnaných mladých lidí, jak tomu bylo a je například ve Španělsku či Řecku.

Vstupujeme do dvacátých let třetího tisíciletí, máme více než třicet let po tzv. sametové revoluci. Názory mnohých (i relativně vlivných) lidí ovšem nadále ovládá hluboce zakořeněná nechuť k soukromému vlastnictví a hlavně k soukromému podnikání. Nad čímž nutno zvednout varovně prst.

Jedná se nepochybně o neblahé (byť do jisté míry nepřímé) dědictví minulosti, přenášené z generace na generaci, z otců na syny. Jasným dokladem může být mj. české soukromé vysoké školství. Nutno žasnout, s jakou falešnou předpojatostí i jinak poměrně inteligentní lidé přistupují k privátnímu školství.

Dlouhodobě nechápu, proč některým lidem tak vadí soukromé VŠ, které je jako daňové poplatníky, na rozdíl od veřejných VŠ, v zásadě nic nestojí.

Relativně běžná je i argumentace, že soukromé školy musí být ze své definice nekvalitní, protože přece nemohou nikoho „vyhodit“, poněvadž studenti jim platí školné.

Citované „odůvodňování“ je stejně „konstruktivní“ jako tvrzení, že z veřejné univerzity nemožno nikoho jen tak vyhodit, jelikož veřejná škola dostává nezanedbatelné dotace od státu vázané na jednotlivého studenta či studentku. Satirik krausovského střihu by možná konstatoval – dostávají „peníze za kus“. Tak proč by je pak veřejné univerzity vyhazovaly?

Závěr

Shrnutí – více respektujme soukromé podnikání. Podnikat dnes není z povahy věci nic jednoduchého. A politikům, kteří oblékají sice dresy pravicových stran, ale jsou v zásadě proti soukromému školství, nejen vysokému, položme otázku, zda by neměli spíše hájit barvy jiných stran či hnutí! Tedy více vlevo.

Autor je VŠ pedagog a právník

SuKolman.cz