19.3.2024 | Svátek má Josef


ROZHOVOR: Korýtka dostali všichni

3.12.2021

Česko se už zase řítí do stavu, který s koronavirem zažívalo loni, padají rekordy v počtech pozitivně testovaných za den. Pomohl by něčemu lockdown, nebo by byl zbytečný? Jak si vysvětlit, že mu většina politiků a odborníků není nakloněna, ale Česká lékařská komora vyzvala k jeho co nejrychlejšímu zavedení?

Po ekonomické stránce ovlivnily pandemie svět velmi podobně v minulosti jako dnes. Typické to bylo například u epidemií moru, kdy docházelo k něčemu podobnému, čemu dnes říkáme lockdown. Tehdy to nazývali sanitární kordon nebo kontumační zóny. Často pomáhali vojáci, nikdo nesměl ven, nikdo nesměl dovnitř. Města se izolovala, stejně tak oblasti. Používaly se zdravotní pasy, a to samozřejmě výrazným způsobem zasáhlo ekonomiku, přičemž v minulosti měla ekonomika daleko menší setrvačnost, třeba co se týče třeba potravinové bezpečnosti.

Když se na měsíc zastavil obchod, tak lidé začali umírat hlady, ale k tomu dnes už nedochází, což je nejvýznamnější rozdíl od minulosti. Už v antické medicíně najdeme podle historika velice důležitou poučku: „Uteč co nejrychleji, co nejdál a zůstaň tam co nejdéle.“ Lidstvo se poučilo a všechna taková ta obecná opatření, která dodnes používáme, třeba že se má nakažený separovat, má nosit roušku nebo opatření typu sanitárních zón, to všechno jsou věci, které se dlouho vyvíjely, testovaly, v podstatě už někdy od středověku. Vždycky se našli odpírači a rozbroje mezi odbornou lékařskou komunitou a politiky, uvidíme, jak to dopadne tentokrát.

Stejně jako lockdown se často skloňuje i slovní spojení „povinné očkování“. To se od února chystá zavést náš jižní soused. Měli bychom si vzít z Rakouska příklad a vyslyšet i ČLK, která po povinné vakcinaci volá? Mohlo by jít o východisko z koronavirové epidemie?

Dobrý zdravotní stav společnosti se odvíjí od povinného očkování, které vymýtilo tak strašné nemoci jako neštovice nebo obrnu. Odpor přinášela náboženská motivace, protože třeba mor byl metla boží, tak tím, že bojujete proti nějaké epidemii, se vzpíráte božímu trestu, a to je kacířství (hereze). Dnešní oponenti se spíše rekrutují z těch, kteří podléhají internetovým fámám nebo se snaží k sobě přivolat pozornost svým frajerským postojem. 

Svého času byl frajerem třeba bývalý poslanec TOP 09 Dominik Feri, který byl poslem nového, progresivního světa, následně nazýván spíše dobytkem, který se choval nadřazeně k ženám. Jako zodpovědný politik složil při podezření mandát a odstoupil z kandidátky do voleb, za což mu poděkovala jak jeho předsedkyně Markéta Pekarová Adamová, tak ho po zádech poplácal otec zakladatel Miroslav Kalousek. Jestli se dal očkovat, už jeho story neříká, i když skrytě pokračuje –, ale předpokládám, že ano, už se nemusí před publikem frajeřit.

Rozpaky a pocit trapnosti vyvolala středeční tisková konference představitelů budoucí vlády k řešení covidové situace. Místo kdy, kde, co a jak udělají, zněly jen samé fráze. Přitom mělo těch pět stran bývalé „demokratické opozice“ dlouhé měsíce čas připravit se na to, jak budou řešit covid, až budou vládnout. Lze po tomto výstupu věřit, že vzniká požadovaná vláda skutečných odborníků, navíc když jeden opěvovaný to zabalí ještě dřív, aby nemusel vysvětlovat, jak to bylo s jeho kyperskými miliony?

Respektuji váženého kolegu profesora Petra Fialu jako slušného a uvážlivého člověka. S utvářením vlády to opravdu nemá lehké, ale moc možnosti to sám od sebe ovlivňovat nemá. Tak máme experty ve stylu „vařila myšička kašičku“ (i když možná nechtěně), tomu dala… a nakonec korýtka (i ta nadbytečná) dostali všichni, i když řada z adeptů se zalekla pocitu zodpovědnosti. Bohužel ve výsledku je to důvod k jistému zděšení, protože se tu zase objevují staří kádři doplnění nezkušenými nováčky – všichni zasloužilí straníci často bez potřebné či nadbytečné kvalifikace a i s paradoxem špatného svědomí. I historický bolševik si dával pozor, aby nebral do vlády takové „kádry“, jako byl třeba krejčí Bilak („na saká nepúšťať!“), už jen proto, aby zajistil její funkčnost.

Bursíkových šest zelených poslanců kdysi zajistilo tři ministerstva a znatelně ochudilo občany zavedením daně na podporu obnovitelných zdrojů. Souhlasně postupují i Piráti, i když jen se čtyřmi poslanci a třemi ministry a navíc s místopředsedkyní Sněmovny včetně členské základny čítající pouhých 1 200 duší. My teď jen můžeme očekávat další zchudnutí občanů prosazením zeleného údělu. SPD žádného funkcionáře nemá, ačkoliv ji jako samostatnou stranu volila velká část občanů, kteří by si tak zasloužili reprezentaci. Ale to je o zdeformované demokracii, která se v tomto případě přibližuje až k samovládě, a tak si řekněme, k čemu jsme po 32 letech dospěli. Říkat, že v minulých volbách jsme měli o hodně víc procent, a tak máme právo na víc ministrů, je stejně úchylné, jako by KSČ chtěla ministry i v nové vládě, když v minulosti měla taky hodně procent. A s připomenutím listopadu 1989 se tehdy skandovalo, že namísto vlády straníků by měli nastoupit odborníci. Ale jak se zdá, na to si budeme muset ještě počkat.

Nová vládnoucí garnitura ještě v opozici vykřikovala, že po osmi letech devastace vrátí zemi občanům. Jak si ten návrat máme představit?

Je smutným konstatováním, že v letošních parlamentních volbách zvítězila spíše nejasná strategie určité nepřipravenosti postrádající nápady, což nemůže být dobrá zpráva pro nikoho, kdo vnímá v dnešním světě ohrožení své nezávislosti, práva rodiny nebo samostatnosti státu. Statisíce hlasů propadly a rozhodně to nebyly hlasy voličů „demokratických koalic“. A tak bychom měli s jistou pokorou myslet na to, že Sněmovna úplně neodráží politické nálady a rozpoložení ve společnosti. Jedna ze dvou opozičních stran o 20 poslancích nedostala zastoupení ve vedení Sněmovny, a jak právník Hasenkopf upozornil, kluby jednotlivých vládních stran (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů) byly ustaveny v rozporu se zákonem, který výslovně uvádí, že po volbách smějí vytvořit poslanecké kluby jen kandidující strany a hnutí. Těchto pět stran žádné takové kandidátky nepostavilo, když exaktně kandidovaly jen na dvou koaličních kandidátkách.

Do jisté míry byl volič podveden, protože nemohl podle ústavy volit jím vybranou politickou stranu, neboť byla v koalici. Pokud se chtěl účastnit voleb, tak spolu s ní musel volit i tu stranu, kterou třeba ani nechtěl. Nastupující vláda se ještě jako bývalá opozice tvářila, že má recept na všechno – na pandemii, na ekonomickou krizi i inflaci. Teď se naplno ukáže, co z toho byly jen proklamace a co zbylo jako pravda – asi moc veselo nebude. V době, kdy si jeden milion lidí myslí, že volili zbytečně, druhý milion, že je zase někdo podvedl, a další statisíce si připomínají u účtů za plyn a elektřinu, co to je neviditelná ruka společného trhu, dovedlo v důsledku k současné (statistické) nespokojenosti s takovýmto výsledkem voleb odhadem až nějaké tři čtvrtiny národa, což není dobrý předpoklad pro budoucnost.

Ale co si pamatuji z předchozího rozhovoru, tak jste fandil nastupující změně. Jak proto hodnotíte programové prohlášení pětikoalice?

„Početnější vládou chceme šetřit peníze,“ říká Markéta Adamová Pekarová. To je pustý populismus, stejně jako nezmrazení platů poslanců a navíc pustá demagogie ve smyslu rčení „bližší košile než kabát“. Komunisty kdysi sjednotil boj proti imperialismu stejně jako současnou koalici boj proti Babišovi. Když se to sečte, stala se výsledkem programová hra na fráze, které jsou sice hezké, ale nic neřeší (dobudeme, zlepšíme…).

Odhodlání k úsporám se tluče se sliby, které zatíží výdajovou stránku státního rozpočtu, takže programová deklarace se tak zdá dosti vágní. Rýsující se vláda chce nepřímými nástroji budování podpořit třeba oblast dopravy, kdy hodlá stavět vysokorychlostní tratě i dálnice, propojovat železnici s jinými typy dopravního spojení včetně zvýšení konkurenceschopnosti. Jako novinku chce stavět nejen funkční, ale i přátelská města, a ne mrtvé rezidenční zóny.

To vše se ale hodí spíše do nějakého manifestu. Touží zakročit proti daňovým únikům, a dokonce tvrdě zasáhnout proti nelegálnímu hazardu, i když ho na druhé straně podporuje. Žádá se oddělení firem z daňových rájů od veřejných peněz, a tak řešit problém odlivu dividend do zahraničí, a tím zvýhodnit zpětnou reinvestici do české ekonomiky. Možná i podlehne volání po demokratické formě vlastnictví, které lze chápat jako pokrokový druh vyvlastňování, nebo uzná osvobozenecký boj Palestiny v gesci nového ministra. Takže zaručený recept, jak přesně chce deklarovaných cílů dosáhnout, tam, bohužel, není. Konkrétních opatření najdeme v prohlášení poskrovnu, kromě zrušení EET a slev pro důchodce a zavedení korespondenčního hlasování v zahraničí je to i zvýšení povolené rychlosti na dálnicích. Tím se požadované miliardy ale neušetří.

Jako experta na termální fyziku a termodynamiku vás určitě mimořádně zajímala nedávná konference COP26 o klimatu ve skotském Glasgow. Výrobci aut světových značek jako Ford, Volvo, Mercedes-Benz a další se tam zavázali nejpozději do roku 2040 přestat podporovat vozy na fosilní paliva. Po tomto datu chtějí prodávat jen auta s nulovými emisemi. Dohodu ale nepodepsaly USA, Čína a Německo, z automobilek pak Volkswagen, Toyota a BMW. Kudy vzhledem k různým postojům půjde vývoj automobilismu?

Všeobecné šílenství elektromobilizace připomíná představu, že by v půlce devatenáctého století napadlo nějakého mocnáře nařídit v důsledku nastupující automobility podříznout všem koním krk, jinak že spasou všechnu vegetaci a svět se stane pouští. Jaká je současnost? Fy Fastend začíná účtovat zákazníkům za jednu kilowatthodinu 0,69 eura, to je zhruba 17,50 koruny. Daná suma na první pohled závratně nevypadá, nicméně jakmile si uvědomíte, že padesátilitrová nádrž nafty odpovídá asi 195kWh akumulátoru i po zohlednění odlišné efektivity spalovacího a elektrického motoru, pak je zjevné, že „plnou“ budete mít v případě doplňování elektřiny u Fastnedu asi za 3 400 korun. To by litr nafty musel stát 68 korun, abyste za palivo platili stejně. I ve velmi drahém Nizozemsku však dnes nafta stojí v přepočtu v průměru 41 korun za litr – dožene to zdražováním? Volvo otevřeně přiznává, že výroba elektrického modelu C40 Recharge je téměř dvojnásobně energeticky, a tedy i emisně, náročnější než výroba srovnatelného auta se spalovacím pohonem. Ví se to dávno, ale nemluví se o tom, a tak Volvu patří čest za to, že to přiznává. Jakých „poznatků“ se ještě dočkáme, než si připustíme skutečnou realitu (fikci) elektromobilizace?

Sebelepší úmysly však nabourává energetická krize a prudce rostoucí ceny elektřiny. Co lze za takových okolností očekávat?

Stejně jako George Orwell ve slavném románu 1984 předvídal, že i v nejlepších časech fungoval elektrický proud jen zřídka, přes den se vypínal, což přináleželo k hospodářské strategii v rámci příprav programu „Týden nenávisti“. Stejně tak si můžeme představit nadcházející realitu našeho života v rámci průběžných výpadků elektřiny „blackoutů“. Kde jsou kořeny takového propadu? EU rozhodla, že energie si už státy a zákazníci nebudou kupovat přímo od výrobců, ale přes Evropskou energetickou burzu (EEX), která je v německém Lipsku. Dám příklad. My si tady vyrobíme elektřinu za 0,15 Kč/kWh, kterou povinně pošleme na EEX, abychom si ten samý proud mohli přes různé Bohemia Energy zase koupit zpět do našich domovů, ale ovšem už nikoliv za 0,15 Kč/kWh, ale v lepším případě za 2 Kč/kWh, nevyjímaje cenu 16 Kč/kWh.

Pro zvyšování cen energií přitom nenastal žádný objektivní důvod. Uranu i uhlí je dost a ani plynem nemusíme šetřit. Nenastala žádná katastrofa, která by vyřadila elektrárny z provozu, nenarušila to ani válka. Rozhodnutí jsou tak jen a jen politická a zásadní problém nastal u těch států jako třeba Německo či Švédsko, které s předstihem podlehly zelenému šílenství a odstavily si dosud přičinlivé jaderné a uhelné elektrárny. My zatím máme vše v provozu, a elektrický proud jim dokonce vyvážíme.

Krizi tak zavinila hloupá politika EU a chamtivost finančních spekulantů, kteří jsou zaprodaní se zkorumpovanými politiky. Jako řešení se nabízí neposlouchat hloupá nařízení a udělat si věci po svém. Třeba tak, jak to dělají sebevědomé evropské národy, jimiž jsou Poláci a Maďaři. Dukovany a Temelín jsme postavili z peněz našich daňových poplatníků a naskýtá se otázka, proč vyvážet za naše peníze elektřinu levně do Německa a sami platit až sedminásobek, a to o to víc, že máme jen třetinové platy.

Jakou roli ve zdražujících energiích hrají emisní povolenky, jejichž cena se za poslední rok zdvojnásobila a letos poprvé od jejich zavedení v roce 2005 vystoupala přes 70 eur (téměř 1 800 Kč) za tunu?

Jako příklad lze vzít středověké odpustky, které sloužily k vykoupení za hříchy, takže člověk mohl klidně vraždit nebo krást a pak mu stačilo jenom si koupit odpustek a jeho duše byla očištěna. Takže bohatí lidé si mohli koupit čistotu, ale chudí na odpustek neměli peníze a jejich duše zůstala zatracena. Stejně tak emisní povolenky byly původně určeny k tomu, aby největší znečišťovatelé ovzduší přemýšleli, jak se očistit a taky zlepšit. Jenže se z povolenek stala volně obchodovatelná komodita, která v době, kdy jsou emise a jejich produkce nejnižší, se stala předmětem byznysu těch, co je skoupili a pak prodávali za podstatně vyšší ceny. Tím se hrubě pokřivila přirozená tržní situace.

Navíc do téhle (ne)přirozené rovnováhy začaly zasahovat vlády a emise se staly výhradně administrativně-byrokratickou záležitostí. Takže bruselská nadvláda všechno zakáže, pak rozdá výjimky z vlastních zákazů, ty výjimky se dostanou k investičním fondům, ty zvyšují jejich cenu (mimo jiné díky nesmyslnému množství fiktivních peněz třeba generovaných evropskou centrální bankou), vydírají teplárny, elektrárny podniky a další, a lidé nemají na topení. Co je na tom nepokřiveného, ale podle Pirátů přirozeného, když si pracující nemůže doma zatopit, takže bude mít jen deset stupňů, zatímco bankovní manažer dostane vyšší bonusy? Navrací se jakási politicko-náboženská snaha o vykoupení našich civilizačních hříchů.

Z Bruselu nám určují uhlíkovou daň, co dalšího lze v podobném duchu ještě vymyslet?

Za sto let se stanou zemské vodní zdroje natolik znečištěné, že nastane potřeba jejich regulované distribuce a vzniknou odpustky či povolenky na vodu. Ve vzdálenější budoucnosti mohou odpustky zasáhnout takové oblasti civilizačního vývoje, které už dnes varují svým demografickým vývojem. Můžeme se jen domnívat, zda se jednou nevyskytnou emisní odpustky i pro výběr lidí, povolenky k jejich rozmnožování a nedosáhne nakonec sám člověk statutu „polutanta“? Bohužel je smutnou pravdou, že lidstvo v geologicky krátkém období své existence na zemi silně zdevastovalo přírodu.

Problémem je nekonečný růst staveb a silnic v rámci chaotické urbanizace, neúnosná spotřeba všeho, destruktivní odlesňování, ztráta orné půdy, vymírání fauny a flóry, znečištění prostředí, vod a atmosféry toxickými sloučeninami síry, rtuti, arzenu a olova, syntetických fosforečných hnojiv a pesticidů, nekonečných odpadů plastů, nemluvě o devastaci, která je součástí válek. Řešením je pokání, omezení luxusu a k tomu nás vedoucí politici – třeba EU – nejen nenabádají, ale svým „příkladným“ jednáním jsou výsměchem vůči jakémukoliv osobnímu šetření.


Chápu z vaší odpovědi správně, že klimatické změny jsou především důsledkem lidské činnosti, nebo člověk „jen“ přikládá pověstné polínko do ohně?

Novodobí Koniášové a Bobligové se pod pláštíkem „pravdy“ zaklínají bojem za záchranu naší planety, čímž vedou společnost k nesvobodě. Dnešní mocní jsou nebezpečnější než ti minulí, protože jejich zlo je skrytější, umějí lépe manipulovat, účinněji likvidovat opozici a veřejné mínění je drsně ovlivňováno k tomu, aby lidé jdoucí proti systému byli označováni za totální blázny.

Kupříkladu slova eurokomisaře Timmermanse připomínají neblahé proklamace dosažení blahobytu vybudováním socialismu. Stále slyšíme, že bude hůře, uragány, sucha, a to vše v důsledku nárůstu oxidu uhličitého. Ignoruje se minulost, třeba Sahara nebo Grónsko plné života, vlivy zohledňující vzájemné působení Země a Slunce, periodicita kolísání CO2, vliv nárůstu mikročástic a tak dále. Na klimatické konferenci se řešil osud lidstva, který je prý v ohrožení, ale možná jinak než změnou klimatu, kterému se lidé museli a budou muset přizpůsobit.

O jakém větším ohrožení pro lidstvo než klimatickém hovoříte?

Ohrožena je demokratická podstata Západu, kvůli níž jsme pád komunismu s radostí přivítali. Prosazuje se cesta takzvané liberální demokracie a právě liberální demokraté používají zastrašování klimatickými změnami činností člověka jako karabáče na neposlušné odpůrce. Aniž bychom se vůbec zaobírali skleníkovými plyny, je zřejmé, že člověk se přemnožil a už jen svou podstatou a činností prostě nějakým způsobem počasí a klima ovlivňovat musí, třeba zprofanovaným spalováním fosilních paliv.

Metan jako skleníkový plyn ale vypouštějí i termiti a stáda krav, stejně jako CO2 produkují sopky a požáry a těžko na nich budeme vymáhat emisní povolenky. Všechno špatné je někdy pro něco dobré. Zvýšení atmosférického CO2 o 1 ppm zvyšuje údajně výnos kukuřice, sóji a pšenice o necelé procento, což je významný faktor, který relativizuje zprávy o katastrofách. Rozvojové státy a zejména Indie chtějí dotace v řádu bilionů dolarů s neznámou vidinou, kam dotace zmizí.

Čína staví uhelné elektrárny s nevídanou rychlostí. Už se nemluví o bezemisnosti, dekarbonizaci a bezuhlíkové ekonomice, protože to vše dokáže zajistit nukleární energie. Místo toho nastupují výrazy typu čistý, zelený, obnovitelný, nekonvenční, jež mají zdiskreditovat bezemisní technologii jadernou. A taky se lze ptát, jestli plyn dovážený z Ruska uhlík neobsahuje.

I když to strašení klimatickými změnami v důsledku činností člověka zčásti zpochybňujete, nepotvrzují je modely, které změny předvídají?

Průkopníci klimatologických modelů Syukuro Manabe a Klaus Hasselmann získali nejvyšší uznání za spolehlivé předpovídání globálního oteplování. Slovíčko spolehlivé (reliable) je zde zdiskreditované, protože jejich modely mají i po půl století stále stejnou nejistotu předpovědí jako předtím. Stejně nevíme, zda se při zdvojnásobení CO2 oteplí o půl stupně, nebo o několikanásobek, protože modely nedovedou zahrnout řadu ostatních faktorů neméně zodpovědných za změny.

Struktura oficiálního klimatismu napodobuje strukturu mocných církví a autoritativních režimů, má dokonce už své světce a mučedníky jako Greta Thunbergová a sekty věřících, kteří pořádají procesí modlící se za záchranu planety. Klimatismus zatím ještě nemá univerzální svatý text, jako je třeba Bible nebo Korán, a věrozvěsty jako papež nebo Lenin. Snaha dosáhnout emisní neutrality do roku 2050 se podobá iniciativě Nikity Chruščova z šedesátých let, kdy měl tehdejší socialistický tábor dohnat a předehnat USA, a to do konce dekády. Není tady dost podoby?

Koronavirová pandemie ale dost nabourává zelené plány, protože lidstvo se dostává pod tlak z vícero stran. K čemu to může vést?

Na počátku technologické revoluce se dělníci pokoušeli rozbíjet parní stroje, které přinášely robotizaci, a tím ubíraly pracovní příležitosti. Dnešní digitalizace také znamená další odlidštění ztrátou vlastní tváře vůči počítači a nedivili bychom se vytvoření záště s úmyslem následné destrukce. Rozčilujeme se, že se sice snažíme dětem regulovat čas u monitorů a obrazovek, posíláme je na kroužky, sportovat, tančit, ale má to háček. Už jsme jim ukázali, že opak je pravdou, že celý život jde prožít „v pyžamu v posteli“.

Děti prý ztloustly, rodiče jim píší omluvenky na tělocvik, protože je bolí záda, což dříve tolik nebylo. To lze vztáhnout i na policii, hasiče nebo záchranáře. Ti si stěžují, že zájemci o práci u nich nezvládají testy fyzické připravenosti. Nezvládají je, protože se nehýbou. Sedací styl automobilismu vedl třeba v Americe ke zvětšování pozadí žen. Kam povede digitalizace, prodlouží se nám palec od vyťukávání na mobilových displejích? Koronavirový svět tomu napomáhá.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 25.11.2021