Začnu potěšitelným konstatováním: vojenská policie setřásla aktivisty Greenpeace z korun brdských stromů šetrně. Jejich posbírané věci nepoztrácela. Zdá se dokonce, že je schopna je majitelům vrátit nepoškozené. Přijala za svou zásadu, že aktivistovi je „a priori“ dovoleno prakticky vše. Například vyhlásit samostatný stát na území státu vlastního. To je úsměvné, ale zásada, že aktivista má „právo na sebeobranu“ proti zasahujícímu ochránci zákona, k smíchu není. Výsledek aplikace takové zásady? Duel policisty Čermáka s aktivistkou Jacques skončil tak, že při potyčce zmrzačený Čermák je vyhozen od policie, a Jacques sedí v parlamentu, třebaže soud dal zasahujícímu - tehdy ještě - policistovi za pravdu. Aktivista může vše, rameno spravedlnosti nic.

Takže to, že setřásání skončilo bez konfliktu, je asi takový zázrak jako Mojžíšův přechod Rudým mořem suchou nohou.

Z hlediska mediálního zápasu je to špatné pro Greenpeace.

Režiséři brdského divadla si jistě přáli, že někdo bude při setřásání poraněn nebo zbit. Že se ztratí mobil a bude možno stát žalovat. Že ochotní spojenci ve veřejnoprávní televizi a rozhlase budou donekonečna opakovat obrazové i zvukové záznamy policejní zvůle. Vědí, že do médií se dostanou především špatné zprávy, takže špatné zprávy jsou pro ně dobré zprávy a dobré zprávy jsou pro ně špatné zprávy.

V souvislosti s brdskou akcí byl zveřejněn rozhovor s aktivistou Františkem Smrčkou, byl veden on-line a ptali se občané skrytí pod přezdívkami. František Smrčka by mohl dávat lekce našim vládním mluvkům, jak se vede propaganda. Hovořil korektně a věcně a dokázal elegantně vykroutit logické přemety bez záchranné sítě.

Katechismus svého hnutí umí nazpaměť. Greenpeace je nepolitická organizace, která usiluje o odzbrojení. Taková je to teze. Že usilování o odzbrojení je čistě politická činnost, tím spíš, že jde o odzbrojení jen jedné strany, totiž té naší? Tuto námitku lze odhodit jediným úhledným pohybem do koše. To, co Greenpeace dělá, to je práce „odborná, lobbistická a informační“. Na otázku, zda Greenpeace bude podporovat Gruzii proti Rusku, odpoví aktivista, že „to není otázka, která spadá do pole působnosti Greenpeace“. Samozřejmě že do pole působnosti spadá jen svobodný svět. Diktatury jsou chráněné. Žádný aktivista Greenpeace nepoleze na strom před íránskou ambasádou a nepřiváže se ke klice ambasády syrské. Na mušce jsou především Spojené státy.

Není to nic nového, ve svobodném světě fungovali tito spojenci darebáckých států vždycky - bývalý Sovětský svaz na ně mohl spoléhat jako na svou spolehlivou pátou kolonu. Jan Kavan by mohl vyprávět, kdyby chtěl, jak byly organizovány a financovány akce za jednostranné jaderné odzbrojení Západu v době, kdy v Brdech byly uskladněny sovětské jaderné bomby! Přes všechno úsilí to Západ ve studené válce vyhrál. Na čas.

Studená válka se znovu otevírá a spojenci opět stojí v jednom šiku. Karel Schwarzenberg hrozí, že nabídne demisi, pokud smlouva o radaru neprojde parlamentem. Jako že s největší pravděpodobností neprojde. Doufejme, že na poslední chvíli nezčunkovatí a že opravdu svoji hrozbu splní. Pokud totiž smlouva neprojde, bude to znamenat obrovské vítězství proruské lobby.

Bude to krok k finlandizaci naší země: připomenu, že pojem „finlandizace“ označoval za studené války stav, kdy Finsko, po všech vnějších stránkách svobodná demokratická země, muselo skákat podle sovětské písničky a bylo ve skutečnosti napůl vazalským státem Moskvy. Měli jsme už jednou ministra zahraničí, který asistoval při vsunutí české hlavy do ruského chomoutu. Skončil s rozbitou hlavou pod oknem své pracovny. Schwarzenberg u toho asistovat nechce a snaží se vysvětlovat, informovat i lobbovat.

Jako veřejnosti málo známý František Smrčka.

Jak to, že se dílo lépe daří Smrčkům než Schwarzenbergům? Jak to, že sedmdesát procent občanů se postavilo proti jasným a logickým argumentům?

Bylo by to jednoduché, kdyby za tím byly jen ruské a arabské peníze. Ty v tom samozřejmě jsou a bylo to už mnohokrát spolehlivě prokázáno. Jenže ty by samy o sobě mnoho nezmohly. Jsou to semena dopadající na úrodnou půdu a bez ní by nevzklíčily. Užívá si radosti svobodného opozičnictví. Všechno, co vláda dělá, je špatné, jak opojné je to zjištění! Paroubek může být v této souvislosti šťastný, že o vlas prohrál volby a že jeho prohru zpečetili dva jeho renegáti. On přece jednání o radaru zahájil, a kdyby byl ve vládě, aktivisty by ze stromů setřásala policie jeho ministra obrany. Mladí sympatičtí aktivní lidé naplňují obraz boje Davida proti Goliášovi. I to je podstatná příčina toho, že se nedaří lidi alarmovat proti nebezpečí, které narůstá každým dnem.

Je to bohužel tak: nikoli fotbal, ale řezání větve pod zadkem je náš národní sport.

LN, 14.6.2008