Sociální demokracie i prezident republiky mají plná ústa právního státu. Co znamená hlásit se k principům právního státu? Kromě jiného podřízení se pravomocnému rozsudku soudní stolice.

Předpokládám, že ČSSD i prezident mají za to, že občané jsou povinni respektovat pravomocné rozsudky a podle nich konat. Budu-li pravomocně odsouzen do vězení a zeptám-li se politiků ČSSD nebo hlavy státu, co mám po obdržení výzvy k nástupu do žaláře dělat, co by mi poradili? Nastoupit? Nenastoupit?

Upřímně řečeno nevím, ještě před časem bych se vsadil, že to první. Nastoupit. Ale dnes? Po kauze Altner a Peroutka?

Oba subjekty (ČSSD i Kancelář prezidenta republiky) se k pravomocnému rozsudku ve zmíněných kauzách postavily tak, jak by zajisté nechtěly, aby se občané postavili k pravomocným rozsudkům ve svých případech. To je evidentní naplnění sloganu o kázání vody a pití vína.

Nejen to. Obě strany taktéž argumentovaly důvody, proč pravomocný rozsudek nerespektovat. (ČSSD: Ty peníze, myšleno pro Altnera, bychom už nikdy neviděli. Právník Hradu: Hrozí precedens, že by ČR byla byla právně odpovědná za výroky prezidenta.)

Ne že by jedno i druhé nemělo něco do sebe. Jako řadový občan se ale nemohu nezeptat: Mohu obdobně účelově argumentovat já a na takové argumentaci založit své odmítnutí nerespektovat pravomocný rozsudek soudu? Každý z nás by přece našel „1000 plus jeden důvod“, proč dejme tomu nenastoupit do vězení. Patří k nim zásadní narušení funkce manželství a rodiny, zpřetrhání podnikatelských vazeb (dnešní eurokomisařka Jourová by mohla vyprávět), společenská dehonestace a tak dále – každý si může dosadit dle libosti. Uzná toto náš demokratický režim jako důvod nenastoupení výkonu trestu, pakliže podáme dovolání k Nejvyššímu soudu? Obávám se, že nikoli.

Přesně to ČSSD i KPR udělaly. Zkonstruovaly argumentaci, na základě které se pravomocnému rozhodnutí soudu nepodřídily. Jaký příklad tím dávají „dolním deseti milionům“? A o čem takové jednání vypovídá?

A co soudit o prohlášení Vratislava Mynáře, že KPR bude respektovat verdikt odvolacího soudu, abychom se po pár dnech dozvěděli, že nikoli? (Respektovat ve smyslu udělat to, co je ve verdiktu stanoveno.)

Současné počínání Hradu se jeví jako zhoubné. Až obludně. Obecně platí, že budeme-li si všichni z pravidel hry vybírat pouze to, co uznáme za hodné respektu, současný model fungování společnosti zkolabuje. Dovedeno ad absurdum: není-li KPR vázána pravomocným rozhodnutím soudu ve věci omluvy žalující straně v kauze Peroutka, proč by měli být příkladně řidiči vázáni pravidlem, že na červenou se nejezdí? (A můžeme se na silnicích, křižovatkách a přechodech navzájem úspěšně pozabíjet.)

Jinými slovy, v sázce je v principu víc, než by se na první pohled mohlo zdát.