Průzkumy veřejného mínění mluví jasnou řečí, a tak Češi před volbami dostanou od obou velkých stran to, co chtějí, totiž verbální boj s korupcí. Na skutečné omezení korupce ale určitě nejdojde, protože obě strany jsou na ní víceméně založeny. Zůstane tak asi jen u slavného agenta provokatéra, který čas od času odhalí maximálně nějakého policistu, který nevypíše bloček. V návrhu provokujícího agenta také nejsou účinné pojistky jak zabezpečit, aby se z provokatérů nestala potenciálně více zkorumpovaná instituce než ti, které mají provokovat.

Většina korupce u nás není navíc ani dost dobře stíhatelná. Těžké řešení má třeba následující model: Zaměstnanci regionální stavební firmy dostanou příkazem vstoupit do místní buňky ODS a ČSSD, tak dostanou na radnici své lidi a ti samozřejmě dodávají zakázky správné firmě. Takto je možné vytvořit velké množství variací a případů, se kterým žádný agent příliš nepohne. Namátkou jsou to třeba akciové obchody Stainslava Grosse, Mistrovství světa v lyžování v Liberci, Opencard, Internet do škol, nákupy Gripenů, Pandurů a dalších nezbytností.

Zmíněné aféry mají jeden společný jmenovatel: politici nakupují za veřejné peníze. Při takové transakci vždy hrozí, že zájem, aby se nakoupilo co nejlevněji a nejkvalitněji, půjde stranou. Věci jako pouliční osvětlení musí zajišťovat stát, ale proč se úřady pletou do něčeho, co zdaleka stát dělat nemusí? Každá nadbytečná zakázka je přímo nabídkou pro korupci, a tak pokud někdo myslí boj s korupcí skutečně vážně, je třeba v první řadě omezit množství takových zakázek.

Uplácení v přímém přenosu

Další gigantickou korupci vidíme při každých volbách. Tam politici za peníze daňových poplatníků nekupují „konzultační služby“, ale pro změnu hlasy pro sebe. Nabízejí zhruba následující obchod: „Dejte nám hlas, my sebereme peníze lidem, kteří nás nevolí, a dáme je vám. (Část si jich samozřejmě necháme, přece to nebudeme dělat zadarmo.)“

Vhodným prostředím pro podplácení jsou rovněž nadměrné kompetence jednotlivců. Aféra starosty Kvapila byla založena na jeho pravomoci svévolně zasahovat do pravomoci stavět. Kdyby zákon upravoval jasně podmínky pro stavbu, za jejichž dodržení by bylo stavební povolení jednoznačně uděleno, tak by ke zneužívání kompetencí pro požadování korupce vůbec nemohlo dojít.

Každá dotace/povolení (pokud je vůbec potřeba) by měla mít zákonem stanovené podmínky udělení a odpovědná osoba pouze posoudí, zda tyto podmínky splňuje. Jakákoli další pravomoc je nadbytečná a jen vede k pokušení podplácet. Podobné je to i u veřejných zakázek. Jedinou účinnou metodou, jak zabránit plýtvání peněz daňových poplatníků, je nedat je vůbec politikům do rukou.

Převzato z blogu autora