POLITIKA: Sjezd lidovců – jak to bylo doopravdy
Ano, Jiří Čunek ve svém projevu hovořil o vztazích ve straně a aniž kohokoli jmenoval, kritizoval nejednotnost a pojmenoval některé jevy, které vadí celé řadě lidovců. Současně přinesl nástin, kudy z této situace ven. Pokud hledáme na politické scéně především informace kdo je proti komu a proč, soustředíme se pochopitelně na dohady, koho myslel a co chce dále podnikat. Pokud ovšem členové KDU-ČSL nechtějí před problémy strkat hlavu do písku, pak je pochopitelně reflexe vnitrostranických poměrů z úst předsedy zajímá.
Projev Miroslava Topolánka nebyl na rozdíl od projevů Jiřího Paroubka, Dany Kuchtové a prezidenta Václava Klause pouze zdvořilostní. Mnozí z nás Topolánkovu jasnou řeč uvítali, byť nesouhlasili s každou myšlenkou, kterou vyslovil. Jeho projev bych označil za politický, nikoli však politikářský. Bylo jasné, co chce sdělit, a sdělil to razantně a naplno. To mu nemůžeme upřít, ať už se nám jeho myšlenky zamlouvají či ne.
Možná byli mnozí zklamáni tím, že se našlo pouze pět lidí ze zhruba tří set, kteří chtěli hlasovat o odvolání Jiřího Čunka. V médiích se spekuluje o tom, že nikdo nechce rozkývat loďku KDU-ČSL před podzimními volbami, protože by to mohlo snížit beztak ohrožené stranické preference. Pavel Verner v Právu tvrdí, že lidovci žádnou silnou osobnost nemají.
Jelikož jsem rovněž členem této strany, dovolím si uvést svůj důvod, proč jsem si nepřál změnu ve vedení. Nemyslím si, že Jiří Čunek dělá všechno dobře. Myslím si, že se dopustil řady chyb. Na rozdíl od těch, kteří jsou odkázáni pouze na tendenční zprávy v médiích, ho ale považuji za čestného člověka, který byl neprávem zostuzen. Kdyby někdo chtěl místopředsedu vlády odvolat pro nedostatečné vzdělání, měl bych pro něj větší pochopení. Domnívám se, že většina delegátů se loajálně postavila za svého předsedu, protože podobně jako já cítili, že byl napadán neprávem. Odpůrci s námi mohou nesouhlasit, ale mohou alespoň vzít na vědomí, že takto to bereme my.
Hlavním tématem programového sjezdu se stalo zdravotnictví. Zde mnohé komentáře vyčítají Jiřímu Čunkovi, případně celé straně, lavírování. Nu, dá se to tak nazvat. Sjezd nepřijal návrhy Ludvíka Hovorky a Michaely Šojdrové, neboť tyto návrhy by vedly k zbytečnému střetu s ODS v situaci, která si vyžaduje dalšího vyjednávání. Nemyslím si, že by nepřijetí jejich návrhů bylo zásadním zamítnutím jejich stanovisek. Delegáti jednak na 12. 5. svolali konferenci k otázkám zdravotnictví, jednak nechtěli předčasně zúžit prostor k dalšímu koaličnímu vyjednávání.
Nepřátelští komentátoři v tom mohou vidět opatrnictví, lavírování, bezpáteřnost a jánevímco ještě. Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že otázku reformy zdravotnictví považuji za velice složitou a citlivou. Osobně pokládám naše zdravotnictví za jedno z nejlepších na světě a rozhodně bych si nepřál, aby zde byl zaveden podobný systém, jaký je ve Spojených státech. Na druhé straně bych si ovšem přál, aby se lidé vůči svému vlastnímu zdraví chovali zodpovědněji a aby si třeba mohli vybrat z různých pojistných plánů. Rozumím i snahám omezit plýtvání ve zdravotnictví. Jinými slovy, vidím prostor pro reformu, nezdá se mi však, že by kroky navrhované ministrem Julínkem směřovaly k tomu, co považuji za žádoucí. Těžko se divit, že po tunelech provázejících „velkou privatizaci“ se mnozí na samo slovo „privatizace“ dívají se značným podezřením.
Abych mohl Julínkovu reformu podpořit či nepodpořit, musel bych o ní více vědět. Potřebuji znát argumenty a protiargumenty. Když se loni v létě schvalovaly první kroky daňové reformy, prodiskutovaly se v koalici celkem přijatelně kroky týkající se financí, nikoli ale kroky týkající se zdravotnictví. KDU-ČSL tehdy balík reformních opatření podpořila, neboť nechtěla potopit reformu jako takovou a předseda vlády chtěl nechat hlasovat o celém balíku najednou. Ovšem už tehdy lidovci upozorňovali na to, že zdravotnická část reformy nebyla dostatečně prodiskutována. O této věci bude třeba ještě hovořit a ano, je možné, že se lidovci se svými koaličními zásadně neshodnou a vládu opustí. Jistě ale budou všemi způsoby hledat oboustranně přijatelné kompromisy. Otázka zdravotnictví je natolik složitá, že by nás složitost tohoto vyjednávání neměla překvapovat.
Jan Bartoň se ve svém komentáři Jiřímu Čunkovi vysmívá: „Půvabné je například stanovisko Čunka, že převod VZP na akciovou společnost i za situace, že by stát držel 100% akcií, je její ‚privatizace‘.“ Jenže to není stanovisko Jiřího Čunka, to je prostě konstatování právních expertů. Zde se jednoduše neshoduje naše laické vnímání toho, co je to privatizace, s právní definicí tohoto pojmu. Ano, lidovci souhlasili v koaliční dohodě s privatizací zdravotnických zařízení. Ne, lidovci nikdy netvrdili, že budou souhlasit se stavem, kdy by se zdravotní pojištění (správně zdravotní daň), které si ze zákona platíme, mohlo stát zdrojem zisku nových vlastníků zdravotnických zařízení a pojišťoven. Stanovisko Jiřího Čunka je tedy logické a jediné možné, pokud chce dostát koaliční smlouvě, ale pokud nechce vyslovit souhlas s něčím, o čem se vůbec nejednalo a o čem se část ODS mylně domnívá, že to z koaliční smlouvy automaticky vyplývá.
Celkově soudím, že sjezd se k otázce zdravotnictví postavil velmi zodpovědně. Naznačil určité mantinely pro další vyjednávání, aniž vyjednávajícím svázal ruce. Chápu, že takový postoj není příliš mediálně vděčný. Jsem ale rád, že si KDU-ČSL raději vybrala zodpovědnost než řešení šitá horkou jehlou.
22. dubna 2008
