Prezident České lékařské komory sdělil médiím, že politici postupují „populisticky“ a situaci se šířením covid-19 odnášejí zdravotníci.

Podle Kubka mají z rozvolňování opatření obavy i zdravotníci. „Zdravotníci normální stav moc nevidí. Pracují v nouzovém režimu, jsou neskutečně přetížení a koronavirus si i mezi námi vybral obrovskou daň,“ upozornil. Covid si už vyžádal životy 28 zdravotníků, z toho 13 lékařů, a několik dalších bojuje o život. Za chybu navíc považuje, že systém PES nezohledňuje regionální rozdíly.

Milan Kubek, prezident ČLK, je samozřejmě velmi obratný populista. Ostatně se učil u toho nejlepšího z nejlepších - Davida Ratha. K oné smutné statistice zemřelých lékařů: lékařů je přes 40 000, sester asi 85 000. 13 úmrtí mezi lékaři je asi 0,03 %. Celkový počet zemřelých s diagnózou covid-19 je k dnešnímu dni 8515, tj. 0,08 %. Lze jen těžko očekávat, že se nemoc covid-19 vyhne lékařům a zdravotnímu personálu obecně, nicméně statistika je jasná. Mezi lékaři je úmrtnost na covid-19 poloviční vůči celé populaci (samozřejmě je to ovlivněno tím, že lékaři/důchodci už ve statistice lékařů nejsou).

Podívejme se ale na populismus samotného Kubka. V letech 1999–2006 byl předsedou Lékařského odborového klubu-Svazu českých lékařů (LOK-SČL). Od roku 2004 do roku 2008 zastával funkci viceprezidenta Evropské federace lékařů zaměstnanců (FEMS). V letech 2009–2015 pracoval po dvě volební období ve funkci viceprezidenta Stálého výboru evropských lékařů (CMPE) – organizace se sídlem v Bruselu, jejímž hlavním úkolem je podpora kvality a bezpečnosti zdravotní péče v zemích EU a prosazování zájmů 2 milionů evropských lékařů zejména vůči orgánům Evropské unie. Od roku 1996 do roku 2004 byl předsedou OS ČLK Praha 9. Prezidentem České lékařské komory byl zvolen poprvé v lednu 2006, podruhé v listopadu 2010 a potřetí v listopadu 2015.

LOK, který Kubek vedl a po nástupu do pozice prezidenta ČLK předal do rukou Martina Engela, vyhlásil akci Děkujeme, odcházíme, což byla iniciativa některých českých nemocničních lékařů organizovaná Lékařským odborovým klubem, jejímž cílem mělo být zlepšení pracovních podmínek, zejména platového ohodnocení a povinného dalšího vzdělávání lékařů. Hlavním nátlakovým prostředkem, namířeným zejména proti ministerstvu zdravotnictví, bylo dobrovolné podání výpovědí, které měly vstoupit v platnost k 1. březnu 2011. Hlavním vyjednavačem ze strany zúčastněných lékařů byl předseda odborového klubu Martin Engel, z druhé strany komunikuje ministr zdravotnictví Leoš Heger... Diskuse příznivců i odpůrců iniciativy je z obou stran vyhrocená. Lékaři jsou označováni za vyděrače, teroristy nebo třeba rudý póvl v bílých pláštích. Na oficiální diskusní stránce Děkujeme, odcházíme na sociální síti se podle Ondřeje Vaňka objevují vulgarity vůči ministru Hegerovi a je vyjadřována radost nad každou zprávou o možném zhroucení péče v každé další nemocnici, protože to zvyšuje důraz na kladené požadavky. Je však vyjadřováno i odhodlání neustoupit již z principu, protože lékaři se prozatím dočkali pouze výsměchu. Podle politologa Zdeňka Zbořila je však polarizace internetových diskuzí v ČR obvyklým schématem i u méně citlivých témat. Exministr Tomáš Julínek je přesvědčen, že za tuto polarizaci jsou odpovědní David Rath a Milanem Kubkem vedená Česká lékařská komora.

V celé oné vyhrocené atmosféře roku 2011, v níž svou roli hrály i poplatky u lékaře (julínkovné), vystupoval Kubek jako zastánce požadavků lékařů. Když se ukázalo, že výpovědi byly sice podány, ale nakonec je většina vzala zpět, bublina splaskla. A zcela jistě lze konstatovat, že LOK a ČLK v akci Děkujeme, odcházíme postupovaly ve shodě.

V této souvislosti mi připadá velmi úsměvná Kubkova snaha „přilákat“ do Česka zpátky lékaře proto, aby pomohli zvládnout krizi. Když tuto iniciativu Kubek na podzim ohlásil, sdělil, že se mu ozvalo několik lékařů, takže tato inciativa nakonec vyšuměla zcela do ztracena.

Pokud se šéf lékařských odborů obává, aby u nás na jaře nepropukla třetí vlna pandemie, a to v důsledku „ukvapených rozhodnutí“ vlády, lze jen konstatovat jeho neuspokojené ambice. Před měsícem to byl právě on, kdo navrhoval „totální lockdown“ po vzoru Izraele. Dnes je zřejmé, že k tomuto opatření fakticky nebyl důvod a opatření schválená vládou v rámci nouzového stavu zafungovala.

Milan Kubek, pokud si stěžuje na to, že systém PES nezohledňuje regionální rozdíly, dokonce ani nemluví pravdu. Samozřejmě, že je zohledňuje, jak po krajích, tak v okresech. Podle ministra Jana Blatného ale nemá smysl vyhlašovat různé stupně pro různé kraje, protože by to mohlo vyvolat „stěhování za nákupy“ tam, kde by byl nižší stupeň systému. Prezident ČLK tak v zásadě opět jenom „kalí vodu“.

Je proto velmi povedené, když populista jako Kubek tepe české politiky za populismus. Ale taková je už doba covidová, resp. v podání Kubka se vlastně nic nezměnilo. Jen místo „odcházení“ preferuje „zavírání“.