Česko má ambice být vyspělou evropskou zemí - "mozkovnou, nikoliv montovnou". Přitom však postrádá jak vlastní koncepci vědní politiky, tak fungující systém řízení vědy, výzkumu a inovací.

Nečasova vláda si je zoufalého stavu zdejší vědy a vzdělávání údajně vědoma; do svého programového prohlášení vtělila větu o vědní politice, coby jedné z priorit. Tím její zájem o toto téma jakoby skončil. Nový styl v otázkách řízení české vědy ovšem nejspíš nezavládne, od premiéra Nečase lze totiž dle všeho očekávat kontinuitu topolánkovského přístupu. Dokládá to nevůle k transparentním nominacím členů Rady vlády pro vývoj, výzkum a inovace (Rada), i fakt, že se na jeho vědní politice podílejí zkompromitovaní protagonisté sociolog Petr Matějů (vědní expert ODS) a exministryně školství Miroslava Kopicová.

Právě styl Topolánkovy Rady a důsledky jejího působení dohnaly české vědce k otevřeným protestům v létě 2009. Naše země nemá vlastní ministerstvo ani správní úřad, který by vědu a výzkum řídil, spravoval a byl za ně zodpovědný. Vědní politiku zaštiťuje poradní orgán - zmíněná Rada, závislá na příslušném odboru Úřadu vlády, který funguje zároveň jako její "sekretariát". Problematickým je bizarní vztah Rady a sekretariátu i vlastní statut každého z nich. Z logiky této konstelace vyplývá, že dožadovat se koncepčnosti a transparentnost i, je vlastně naivní.

Radu ze zákona jmenuje premiér, který jí též oficiálně předsedá; v praxi se nechává zastupovat místopředsedou či místopředsedkyní. Rada se schází jednou měsíčně a projednává důležité otázky vědní politiky. Členství v ní je spíše čestnou funkcí, záleží na každém členovi, nakolik je ochoten se práci v Radě a studiu objemných podkladů pro jednotlivá zasedání věnovat. Velký vliv a omezené časové možnosti Radu v uplynulých letech proměnily v bezskrupulozní kolbiště o alokované peníze, z něhož byly přirozeně vytěsněny koncepční otázky a věcná diskuze. Přitom z podstaty věci Rada za svá rozhodnutí nenese politickou zodpovědnost. Teprve od léta 2010 si lze na webových stránkách přečíst zápisy z jejích schůzí.

Dalším zásadním problémem je závislost Rady na "sekretariátu", resp. příslušném odboru Úřadu vlády. Ten připravuje veškeré podklady pro její jednání a - narozdíl od členů Rady - také disponuje veškerými daty. Ředitel tohoto odboru (a sekretář Rady) má tudíž snadný přístup ke značnému množství důležitých informací a zároveň velký vliv na chod Rady.

Vzhledem k objemu Radou alokovaných finančních prostředků (25,9 miliard pro rok 2011) je nanejvýš žádoucí, aby v čele takto vlivného orgánu dlouhodobě nesetrvávala jedna a tatáž osoba. Tak tomu překvapivě není. Marek Blažka - stávající sekretář Rady, ředitel odboru a do letošního června též předseda Komise pro hodnocení výsledků (jež vytvořila takzvaný "kafemlejnek") je ve své funkci již sedmnáctým rokem! V oboru ovšem působí ještě déle, jeho zkušenosti s řízením vědy sahají až do osmdesátých let, do Obzinovy komise SKVTRI. Je snad cosi shnilého ve státě českém?

Právo, 29.12.2010