6.7.2020 | Den upálení mistra Jana Husa


POLITIKA: My jsme žáci třetí bé

29.5.2020

Vztah k Izraeli je jen aktuální puklinou v české zahraniční politice. Ta puká dlouhodobě

Jednotná linie české zahraniční politiky dávno neexistuje, poněvadž se právě zahraničněpolitická orientace stala jedním z ústředních témat domácího politického zápasu. Svědčí o tom i aktuální přestřelky o Izrael nebo o vztah k Číně a Tchaj-wanu.

Ministr zahraničí Tomáš Peříček, ministr kultury (ex zahraničí) Lubomír Zaorálek a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg publikovali v deníku Právo text, v němž podrobili kritice plán izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a amerického prezidenta Donalda Trumpa na anexi části palestinských území. Proti článku se vymezili premiér Babiš, prezident Zeman i ODS.

Za zahraniční politiku odpovídá vláda, čili je skutečně na pováženou, pokud v této záležitosti zaujímají premiér a „jeho“ ministři zahraničí a kultury, byť z koaliční strany, protichůdná stanoviska. Miloš Zeman dlouhodobě podporuje současnou izraelskou politiku včetně přenesení hlavního města do Jeruzaléma, v čemž souzní s Donaldem Trumpem. O soulad s Trumpem se v minulosti evidentně snažil premiér Babiš, a v jeho případě tak podpora izraelské politiky patrně primárně souvisí nejen s podporou Zemana, ale i s následováním Trumpa. Co je však platné pouhé vysvětlení příčin aktuální pukliny, když problémem je pukání samo. Dlouhodobě a v různých variacích.

Krteček za pandu

Neštěstí přenosu zahraničních témat na domácí hřiště je dobře patrné též v kauze Jaroslava Kubery, respektive vztahů některých českých politiků k Tchaj-wanu. Tchajwanské investice do české ekonomiky výrazně převyšují čínské, což je, srovnáme-li velikost obou zemí, docela zajímavý nepoměr. A nic na něm nezměnila ani Zemanova strategie „krteček za pandu“, v níž český prezident figuruje především jako nástroj jistých podnikatelských kruhů. Vnímání problému by tak třeba pročistilo jeho přesnější pojmenování: že primárně kráčí o vztahy ČR a PPF miliardáře Petra Kellnera. Kdyby se zmíněná skupina začala více orientovat na obchodování s Brazílií, měla by možná nějaká aktuální Zemanova win-win strategie podobu nošení dříví z brazilských pralesů do českého lesa. V Číně je však ekonomika těsně provázána se státem, čili existuje řada pádných důvodů pro vnímání daného problému coby elementu česko-čínských vztahů.

V reakci na hradní pročínskou politiku se pak stává populárním viditelné rozvíjení vztahů s Tchaj-wanem, byť někteří jeho protagonisté, zejména asi zesnulý Jaroslav Kubera, zde o popularitu ani moc nestáli. U pražského primátora Zdeňka Hřiba si tím ale už tolik jistí být nemůžeme. Čína považuje Tchaj-wan za vlastní, byť neposlušnou provincii a jakožto rostoucí mocnost usilující výhledově o pozici světové jedničky sotva podobné tanečky ponechá bez odezvy. Okopávání kotníků je to nejvlídnější, s čím musí každý tanečník na tomto parketu počítat. Nicméně pokud otevřená vstřícnost k Tchaj-wanu primárně znamená vnitropolitickou záležitost, téma k získávání domácích politických bodů, může se doma výhledově vyplatit, jelikož bolest pocítí primárně ministr zahraničí, popřípadě jiné subjekty, které se stanou cílem odvety.

Uvedená konstatování nejsou žádnou výzvou k poklonkování Číně. Nicméně představuje-li současná říše středu hrozbu, tím spíše by bylo vhodné uplatňovat v politice vůči ní promyšlenou a jednotnou strategii i taktiku. Česko-tchajwanské vztahy se dosud rozvíjely dobře, byť v tichosti – neboli právě ona taktická tichost je možná pro jejich další rozkvět nejlepším řešením – nikoliv okázalé kopírování Zemanovy linie, jen v opačném gardu.

Reálná tchajwanská samostatnost navíc stejně primárně záleží na postoji Spojených států, na jejich síle. A nyní tedy i na Trumpovi. Evropská unie pevninskou Čínu od snahy o převzetí Tchaj-wanu neodradí. Do širší palety české politiky vůči Číně by tudíž mohla patřit též podpora americké izraelské politiky (ve stylu: pomáháme hlavnímu čínskému nepříteli, kde můžeme). Současný americký přístup je nesporně jednostranný a preferující silová řešení. Politika ale znamená výběr menšího zla.

Rozpadající se schémata

Schémata vytvořená v devadesátých letech, v éře jednoznačné americké globální dominance, každopádně praskají ve švech nebo už dávno praskla. Ke strategické redefinici tu však chybí rozhled, vůle i ochota spolupracovat. Ostatně, Zemana a Babiše v jejich kritice Petříčka a spol. podpořili též bývalý premiér Mirek Topolánek, místopředseda ODS Alexandr Vondra, někdejší ministr zahraničí za KDU-ČSL a nynější premiérův poradce Cyril Svoboda i exministr zahraničí Jan Kohout, jehož politický jízdní řád by se dal shrnout slovy „od KSČ přes ČSSD a Zemana až na hedvábnou stezku“. Na českou politickou reprezentaci bohužel hezky sedí popěvek z večerníčku o Machovi a Šebestové: „My jsme žáci třetí bé, bereme však na sebe podobu zajíce, žirafy či krabice – to je pěkná směsice.“ Může ale Česká republika potom mít jednotnou zahraničněpolitickou linii?

Autor je politolog

LN, 27.5.2020



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.