Hejtman Jihomoravského kraje a předseda Asociace krajů České republiky sociální demokrat Michal Hašek na svém profilu na facebooku napsal v úterý 3. května, cituji doslova: „Dnes večer vzdali v Brně na Ústředním hřbitově hold vojákům Rudé armády padlým při osvobození Brna a jižní Moravy ruští, čeští i slovenští motorkáři. Vše proběhlo klidně, důstojně a bez jakýchkoliv problémů. Bylo pro mne silným zážitkem být při tom a společně se poklonit památce padlých s ruským generálním konzulem panem Budajevem. Jsem zvědav, co se zítra dozvím z českých médií.“

Kdyby tomu bylo tak, jak pan hejtman Hašek píše, nebylo by na tom jistě nic špatného jít se poklonit padlým vojákům, kteří se podíleli na osvobození naší vlasti. Ti si úctu jistě zaslouží. Problém je však v tom, a o tom pan hejtman nepíše, s kým se k památníku dostavil. Mezi motorkáři totiž byli příslušníci ruského klubu Noční vlci, o kterých sami ruští liberální novináři hovoří jako o gangu radikálních nacionalistů a násilníků, kteří vyznávají agresivní formy pravoslavné víry. A mají pro to pádné důvody: V roce 2013 proběhla mezi Nočními vlky a další podobným motorkářským gangem Tři cesty přestřelka, která měla za následek několik mrtvých.

Klub po americkém vzoru založil Alexander Sergejevič Zaldostanov a učinil z něj politickou organizaci, která obnovuje slávu J.V. Stalina a podporuje Vladimíra Putina. Na své akce od něj dostává stovky milionů rublů ročně a jeho členové pomáhali zeleným mužíkům při obsazování Krymu. Zaldostanov založil v Rusku Antimajdan, propaguje heslo Smrt homosexuálům a je kvůli svým postojům na sankčním seznamu USA a nesmí do Evropské unie.

Údajně má tento klub, jehož členy mohou být jen muži, asi 5000 členů a je mezi nimi i hlava Čečenska Ramzan Kadyrov, který je obviňován z mnoha zločinů a porušování lidských práv.

Jak známo výsadní postavení mezi charismaty zaujímá dar rozlišování. Ostatní charismata jsou na něm závislá. Bez rozlišení mezi několika druhy dobra, a tudíž i toho, s kým se podobné piety člověk zúčastní, může dojít k nežádoucí symbolice, která vyvrací původní smysl. A to platí i tehdy, když akce má úctyhodné pojmenování. A ten, kdo na jeviště, kde dochází k mísení uctění památky hrdinů s celebrováním agresivity, tím, že se oficiálního aktu zúčastní příslušníci nějakého agresivního uskupení, dobrovolně vstoupí, ztrácí sám sebe: vzdává se schopnosti rozlišování duchů. Dějiny si taková selhání pamatují, aby nám připomněly, že morálka je neslýchaně obtížné umění možného. Každý takový akt má velkou symboliku, která - byť třeba podvědomě - vnáší do veřejného prostoru zmatek, neboť rozbíjí hierarchii hodnot, na které je naše společenství postaveno. To by měl každý homo politicus vědět.

(Psáno pro ČRo Plus)