16.10.2019 | Svátek má Havel


POLITIKA: Čunkovi koaliční dětinové

18.6.2007

Už týden se nad českou vládou vznáší skandální podezření, že některý její úd zatlačil na Nejvyšší státní zastupitelství a to vyměnilo žalobce v případu vicepremiéra Jiřího Čunka. Že se bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec, toho času externista úřadu vlády, ocitl na společenské akci v blízkosti nového Čunkova žalobce, ještě nemusí nic znamenat, na klidu to ale nepřidá. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká se proti všem podezřením ohrazuje a my laici, kteří nemůžeme znát důležité okolnosti případu, tápeme v mlze. Pořád je možné, že se Vesecká převelením kauzy Čunek jinému státnímu zástupci hlavně chtěla pojistit proti riziku, že se soud bude točit na formálních chybách a spis státnímu zástupci hodí na hlavu. Ale načasování je strašné: Vesecká údajnou chybu začala napravovat právě v den, kdy měl policista na Čunka podat obžalobu a bezprostředně poté, co ministr zahraničí Schwarzenberg postavil zbytek vlády před tvrdou volbu: buď obžalovaný Čunek ve vládě, nebo já.

„Pražákům“ na zlost

Premiér platí za to, že se Čunka dávno nezbavil. Z pozice formálně druhého muže kabinetu nám vládne politik, jemuž byly za těch několik měsíců novinářského slídění položeny důležité otázky, které ignoroval. Proč tak dlouho zamlčoval část rodinného majetku? Kde přišel k podílu na horském penzionu? Jak to, že partnerovi Marcely Urbanové, na jejímž svědectví stojí obvinění z braní úplatku, telefonovala lidovecká starostka Vsetína poté, co Čunkův stoupenec, podnikatel Radim Vaškůj Urbanové předestřel návrh na tiché vyrovnání? Je skoro neuvěřitelné, že si místopředseda vlády několik měsíců vystačí s odpovědí „Bez komentáře“. Jiří Čunek naznačuje, že je obětí komplotu pražských snobů, kteří nevydýchali jadrného Valacha a jeho přímočarost v tzv. romské otázce. Snaží se plavat na stejné vlně, která ho koncem loňského roku na sjezdu KDU-ČSL v Brně vynesla do předsednické funkce. Tradiční část strany (hlavně z Moravy) pojala Čunkovu kandidaturu jako bitvu proti Pražákům. V tomto případě termín „Pražáci“ neoznačuje dlouholeté lidovecké členy v Praze – ti naopak většinou stáli taky za Čunkem –, ale „náplavy“ typu Petra Pitharta, Vlasty Parkanové nebo třeba Zuzany Roithové. Do strany je kdysi přivedl Josef Lux, aby mu pomohli dát lidovcům image moderní křesťanskodemokratické strany. S Čunkem se moci opět ujala stará známá ČSL.

Svým způsobem to byla historická spravedlnost. KDU nikdy nebyla víc než chiméra několika politiků, kteří si mysleli, že stačí prohlásit se za českou CDU a německé preference přijdou vzápětí. Jenže v Československé straně lidové na Moravě se protipražácký afekt nešťastně propojil s představou, že po Čunkovi jde metropolitní elita.

Je to sebevražedný kurs. Úterní preference agentury Median přinesly lidovcům historicky první povolební pád pod pětiprocentní laťku. Dech smrti, který teď stranu ovanul, hned tak nezmizí; jeden průzkum sice moc neznamená, ale nutně otevírá možnost konce; organismus, kterým projede smrtelné leknutí, většinou znervózní a začne dělat chybu za chybou.

V případě Čunek se tedy hraje o hodně – jak o základní věrohodnost vlády, tak o budoucnost nesocialistického proudu v české politice. Ví předseda vlády, jak vysoké jsou sázky? Polehčující okolností pro Topolánka jsou vratké poměry ve sněmovně, které koalici dávají jen nespolehlivou většinu. Skupina lidoveckých poslanců vedená Ludvíkem Hovorkou nepokrytě vyhrožuje, že pokud premiér obžalovaného Čunka odvolá, přejdou do opozice. O tom, že by zašli tak daleko, se ale dá pochybovat. Zrovna lidová strana je od loňského srpna v tak hluboké krizi, že se omezuje na pouhé získávání oddechového času. Že potom dostala čtyři ministry, bylo štěstí, jaké se nemusí opakovat. Předčasné volby KDU-ČSL nechce. Dezerce k Paroubkovi a tedy ke komunistům by každého jednoho poslance možná doživotně vyvrhla z jeho místního lidoveckého milieu.

Premiér se bohužel nechal přitlačit ke zdi a patálie s Čunkem začíná ohrožovat i jeho pověst. Je to další příklad Topolánkovy bázně, podobný jeho podzimnímu strachu riskovat cestou k předčasným volbám třetí hlasování o důvěře vládě. I tenkrát strašila Topolánka představa, že některý lidovecký poslanec zradí. Premiér lidovce šetřil a šetří dál – nechytne je za ruku ani ve chvíli, kdy pochodují k propasti.

KDU-ČSL je sice stará strana, poslední dobou se ale chová jako dítě. Topolánek by asi měl začít s jeho výchovou. Hlavně na něm je zodpovědnost za to, aby u nás po příštích volbách mohly vznikat i jiné vlády než jen velká koalice nebo spojená levice.

V případě Čunek se tedy hraje o hodně – jak o základní věrohodnost vlády, tak o budoucnost nesocialistického proudu v české politice

LN, 15.6.2007

Autor je novinář








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.