Jsa jedním ze zmíněných „zloduchů“ v článku Petra Hampla Dvě možnosti Svobodných, dovolím si s názory autora trochu polemizovat, a to i přesto, že mě pan Hampl přes mé šediny zařadil k „rozjíveným mládencům“, což jednoho vlastně docela potěší.

Asi jediná věc, na které se shodneme, že Svobodní nemají aktuálně zrovna našlápnuto k úspěchu v příštích volbách. Příčiny však já osobně vidím někde zcela jinde.

Svobodní mají jako asi jediná politická strana v ČR nějakou ideologii. Tou ideologií je snaha o co nejmenší násilí státu vůči občanům, vycházející z přesvědčení, že prakticky každý člověk je schopen se o své záležitosti postarat lépe, než když se mu o ně „stará“ úředník a politik. V tom je ta „hrůza“ libertariánských myšlenek, proti kterým tak brojí pan Hampl. Pro tohoto „pravicového sociologa“ (jak se sám s oblibou označuje) je zjevně nepředstavitelné, že by lidé mohli existovat bez toho, aby jim úředníci a politici vzali většinu výplaty a z větší části určovali, jak mají žít. Nechť každý z čtenářů posoudí sám, zda ho stát spíše trápí či zda funguje k jeho spokojenosti, nechť každý z čtenářů zváží, zda by dvě třetiny své mzdy, o které ho stát připraví daněmi, odvody, poplatky a povinnostmi, které na lidi stát uvaluje, neutratil efektivněji než ti, o jejichž pochybeních či přímo zločinech se dozvídáme každý den z médií.

Nicméně zpět ke Svobodným a příčinám jejich aktuálně mizerných preferencí.

Na rozdíl od pana Hampla se domnívám, že drtivá většina lidí v ČR chce, aby práce (duševní či fyzická) byla nejrychlejší cestou k bohatství, aby lidi nesli odpovědnost za své jednání… zkrátka aby stát vykonával jen to nejnutnější. Bezpečnost vnitřní i vnější, justice, poslední záchrana pro sociální případy – to jsou věci, které má stát v popisu práce a které moc nefungují. Na rozdíl od parazitování na společných penězích, jež se mu daří velmi. Myslím tedy, že je to naopak - pro myšlenky svobody je možné získat milióny občanů.

Proč Svobodní aktuálně masově nezískávají voliče?

Příčina první – zbabělost. Ano, domnívám se, že vedení Svobodných je zbabělé. Bojí se jasně říci, že loupit a násilnit je odporné a amorální, i když je to „ospravedlněné“ zákonem. Bojí se jasně říci, že uspokojovat svoje představy o tom, jak mají ostatní žít, co a za kolik si mají kupovat prostřednictvím státního násilí je odporné, amorální a navíc neefektivní. Bojí se jasně říci, že stávající systém je amorální, asociální a lidem se v něm žije špatně. Bojí se totiž takových „pravicových sociologů“, různých elitářů a dalších lidí z vrstvy, která žije z toho, že obhajuje stávající model „řízené a ovládané společnosti“, navzájem si z veřejných peněz přiděluje granty a prosazuje své představy o tom, jak by měli lidé žít. Svobodní se snaží „nikoho nenaštvat“ a nakonec tím štvou skoro všechny.

Příčina druhá – vykradení pojmů. Jsou pojmy, kterým vládnoucí elita dala zcela jiný obsah. Ne nadarmo člověku hned vyskočí text Karla Kryla „…vrah o morálce káže…“, když dnešní ministr průmyslu a obchodu Jan Mádek, kterého celý život živí pouze a jen státní rozpočet, označí živnostníky, kteří ho živí, za parazity. Loupež provedená státem se nazývá daní, za sociální se označuje systém, ve kterém neustále přibývají chudí. Za amorální se považuje, když si člověk chce nechat peníze, které si poctivě vydělal, a kdo něco vlastní, je „trestán“ daněmi a šikanován regulacemi. Ten, kdo by měl takovéto manipulace s obsahem pojmů demaskovat, je především akademická a intelektuální elita, ta je však zpravidla přisáta k cecku státního financování, případně se z ní rekrutují další „vládci společnosti“, takže motivaci moc velkou nemá. A Svobodní, ve kterých jsou i takoví, jako pan Hampl, zjevně také zatím nemají sílu vrátit slovům jejich skutečný obsah.

Svobodě se zatím moc nedaří. Ve společnosti ani v politice. A dokud budou lidi naslouchat takovým, jako pan Hampl, nezmění se to.

Myslím, že je čas přestat se stydět za to, že násilí lze považovat za amorální, asociální a ekonomicky neefektivní. Je čas začít nazývat věci pravými jmény. Je čas si přiznat, že takoví, jako pan Hampl, nechtějí ve skutečnosti svobodu, odpovědnost a prosperitu lidí, ale uskutečnění svých představ o tom, jak mají ostatní žít. To je ta „třetí“ možnost pro Svobodné.

Autor je řadový člen Strany svobodných občanů

www.liho.cz