Nejsem si jist, zda se ministrovi Vítu Bártovi podařilo obsáhlým výkladem na tiskové konferenci dne 22.1.2011 smazat dojem, že jeho agentura v r. 2007 páchala v obvodu Praha 11 cosi nepatřičného, co by mohlo narušovat současné vztahy mezi ním a předsedou vlády, případně mezi stranou Věci veřejné a ODS jako členy vládní koalice.

Pokud se mu to nepodařilo, je to mimo jiné také proto, že přistoupil na hru, kterou rozjeli redaktoři Mf Dnes a na kterou jako první skočili představitelé ODS, a to tím, že byl ochoten podřídit se používání pojmu „sledování politiků ODS“. Věcem se mají dávat správná jména. Pokud se to neděje, dochází k nedorozumění. Pominu otázku, zda Vít Bárta jako generální ředitel firmy musel vědět o každé přijaté zakázce, plněné nakonec subdodavatelem, ale upozorním na to, že v tomto případě její zadání bylo údajně odůvodněno podezřením, že se sledované osoby měly dopustit nepravostí korupčního rázu. Pro jejich postavení v očích agentury a také veřejnosti by to mělo být určující, zatímco okolnost, že sledovaní se k výkonu funkcí ve správě věcí veřejných dostali prostřednictvím politické strany, je v podstatě bezvýznamná: ve chvíli, kdy přijali své funkce, vstoupili do služeb občanů bez rozdílu jejich politické příslušnosti a byli odpovědní především jim.

Budeme-li tedy hovořit o tom, že agentura ABL sledovala osoby podezřelé z korupčního jednání, zní to úplně jinak, než mluví-li se o sledování místních politiků ODS.

Leda bychom přistoupili na to, že stranictví je více než služba veřejnosti a že politické strany mají právo vyžadovat, aby jejich činitelé požívali zvýšenou ochranu proti slídění za jejich podezřelým počínáním. Takový názor by ale zřejmě šel proti duchu právního řádu demokratického státu a byl by v příkrém rozporu s vyhlášeným protikorupčním zaměřením politiky vládní koalice.

Můžeme připustit, že zadavatelé si přáli diskreditovat Martu Šorfovou a její souputníky, neboť to tvrdí Jaroslav Kmenta, ale nemáme žádný důkaz, že ABL o přání zadavatele věděla a že se s ním ztotožnila. Zejména k žádné diskreditaci z její strany nedošlo. Jméno Marty Šorfové se v r. 2007 objevilo v tisku v souvislostech pro ni značně nepříznivých, ale pak vše utichlo. A do popředí zájmu médií se nyní po letech znova dostala nikoli zásluhou ABL či osobně Víta Bárty, ale díky skandalizujícím „investigativcům“ Mf Dnes.

Budeme-li pokračovat v označování věcí pravým jménem, nemuseli bychom se bavit o problému uvnitř koalice mezi ODS a Věcmi veřejnými, ale o problému uvnitř ODS, neboť podle Jaroslava Kmenty zakázku zadala vnitrostranická opozice. Problém nemá Vít Bárta a ABL s Petrem Nečasem, ale ODS sama se sebou.

A stále není jasná věcná spojitost mezi celkem bezvýznamnou událostí z r. 2007, z doby, kdy Vít Bárta a ABL stáli mimo politiku, a dnešní přítomností Víta Bárty a Věcí veřejných ve vládní koalici. Činnost ABL v r. 2007 se nijak netýkala ODS jako politického subjektu, ani osobností, jež jsou dnes nositeli její politiky na celostátní úrovni.

V komentářích, které zazněly v ČT 24, vyslovil poslanec František Bublan, předseda branně-bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny překvapení a pohoršení nad tím, že ABL se při plnění zakázky v Praze 11 chovala jako zpravodajská služba. Od bývalého ředitele civilní rozvědky a ministra vnitra bych očekával, že ví, že některé bezpečnostní agentury takovou činnost provádějí. Souhlasím s ním, že to je na pováženou, že se tím agentury dostávají na hranu zákona a že od otevření prostoru pro zřizování soukromých bezpečnostních agentur převratem v r. 1989 uplynula již dost dlouhá doba na to, aby byl vymezen zákonný rámec pro jejich činnost. Ale překvapuje mě, že se pan poslanec nepozastavil nad tím, že se jako zpravodajská služba tak trochu chová také redakce Mf Dnes. Když dva dělají totéž, není to totéž?

O tomto problému se nehovoří vůbec: Mf Dnes opakovaně přichází „na trh“ s informacemi a dokumenty, které nemohla získat zcela legální cestou. Nikoli Vít Bárta Petru Nečasovi údajné sledování komunálních činitelů, ale Jaroslav Kmenta Vítu Bártovi a veřejnosti by měl vysvětlit, jak přišel k dokumentům, jež používá k vyvolání napětí mezi koaličními stranami.

Je ovšem třeba uznat, že aféra je mistrovským kouskem,neboť zasáhla dva cíle současně: vztahy uvnitř koalice a uvnitř ODS. Otázka zní: cui bono?

Vyrábění afér je skvělý nástroj k zvyšování nákladu novin. I to je důvod, proč by politici neměli věnovat skandalizujícím mediálním bublinám takovou pozornost. Podporu marketingových tahů redakcí přece nemají v popisu práce. Bubliny vycházejí od „investigativců“ Mf Dnes v poměrně krátkých intervalech jedna za druhou. Nakonec splasknou a vyšumí do ztracena, jenže mezitím naruší vztahy ve společnosti a nepřinesou jiný užitek, než právě to narušení vztahů. Kdyby si jich politici nevšímali, čtenářský zájem by se nedostavil a četnost bublin by se snížila.