Vsadili byste na to, že Ukrajina vyhraje válku? Raději ne, že. Ale řekli byste nahlas, že se má Ukrajina vzdát? To už je ošemetné. Myslí si to asi dost Evropanů. Ale kdo by to řekl nahlas, přiznal by, že agrese se vyplácí. Je to dilema Západu.

Bez ohledu na to, jak se vyvíjí situace na bojišti, bez ohledu na ochotu či neochotu dodávat Ukrajině zbraně to neřekne žádný západní státník. Až ve čtvrtek to vyslovil bývalý lídr britské opozice Jeremy Corbyn. Je to něco víc než jeden nepromyšlený hlas.

V červnu analytici Ivan Krastev a Mark Leonard vydali práci, v níž evropské postoje k této válce dělí na „tábor míru“ (prioritou je dohoda s Ruskem) a „tábor spravedlnosti“ (prioritou je potrestat agresora). Dospěli k závěru, že z evropských zemí jedině v Polsku je tábor spravedlnosti silnější. V Itálii dokonce převládá tábor míru a v Německu je to 1:1.

7 fotografií

Též Andrej Babiš v červnu na mítinku v Terezíně řekl, že nemáme dodávat zbraně Ukrajině. Podle reportáže Respektu prohlásil: „Nemyslím si, že bychom měli pokračovat v dodávání zbraní. My jsme zbraně dodávali a Putina jsme zastavili.“ Působilo to nepříliš morálně, ale šlo to vykládat jako osobní odhad. I když spíš špatný odhad, jak ví každý, kdo sleduje postup údajně zastaveného Putina na mapách bojiště.

Jeremy Corbyn je o ligu výše. V rozhovoru pro média apeloval na dvě věci. Na to, že nikdo se nestará o mír, všichni jen o válku. A na to, že dodávky zbraní ji jen prodlužují. Ano, formálně vzato je to tak a přiznává to hodně Evropanů. Ano, je to dilema na Západě, o kterém se moc nemluví (jen v médiích: americká se už odřezávají od bezvýhradné solidarity s Ukrajinou, jak v LN psal Jan Macháček). Ale jaký význam pak má samotné slovo mír? Vyznívá přece jinak v narativu ruském (stabilita ve sféře vlivu Moskvy) a v narativu ukrajinském (suverenita ve vlastních hranicích). Mluví-li někdo o míru, aniž toto zdůrazní, aniž naznačí, jak ke skutečnému míru dospět, je v jádru defétista uznávající sílu Moskvy.