Zdá se, že Andrej Babiš je ještě ubožejší, než jsem tušil. Kdosi mu dal přečíst můj dost výsměšný blog zde či na Neviditelném psu (Kdyby byl Andrej Babiš...) a on dospěl k tomu, že by se měl pochlapit.

Vybídl nyní sněmovnu k tomu, aby ho vydala trestnímu stíhání. Jenže se do toho dokonale zamotal: ztratil všechny body tím, že se zpočátku vztekal jak rozmazlené dítě, kterému vzali hračku. Chrlil hysterické výlevy na každého a všechny osočoval z toho, že se proti němu spikli. Spiknutí mezinárodní povahy proti našemu spasiteli! Obviňoval okolí ze lží a sám lhal ostošest. Teď otočil, ovšem vypadá ještě trapněji. Za chlapa by se dal snad ještě jakžtakž pokládat potud, pokud by se již jednou zvolené cesty přece jen držel: „Jsem proti vydání trestnímu stíhání a moji věrní jdou za mnou.“

Jeho věrní jsou ostatně pořádní třasořitkové: původně na dotazy novinářů skoro všichni tvrdili, že jsou pro vydání, vzápětí po schůzi klubu byli zase proti a nyní budou opět pro. To že jsou lidé, kteří přísahali řídit se vlastním svědomím? Výsměch integritě osobnosti. Podržtaškové svého vůdce: členská základna hnutí ANO je spolek pokřivených páteří. Zoufalci následují zoufalce. Takoví lidé mají řídit náš stát? Chraň nás bůh!

Nyní Andrej Babiš obrací a rád by ztracenou rovnováhu opět získal. Ale je ještě směšnější. Zdá se, že naplňuje své příjmení obsahem. Základní jeho chybou je, že nemá na to, aby vyhrál; vyhrát může jen někdo, kdo je skutečný hráč; hráčem ovšem Andrej Babiš není a nikdy nebude. Může leda intrikovat a kout pikle. Ale je looser a coby looser i skončí.