Vláda se pustila do nového kola výběrového řízení na obsazení místa nejvyššího státního úředníka. První kolo nedopadlo nejlépe, neboť uchazeči nesplňovali požadavky na jazykové znalosti. Do druhého kola bylo tedy třeba projevit vstřícnost. Vyšší plat? Nikoli, lid by záviděl. Tedy měkčí podmínky? Zajisté.

Co změkčit? Ale ovšem, jazykové znalosti. Na těch se nikdy příliš nestavělo, takže se jimi mohou pyšnit jen ti mladší, kterým chybí potřebná zkušenost v klotových rukávech, a ti, kteří jich už prospěšně využívají v jiných než klotových sektorech.

Ale dělat šafáře všem státním úředníkům v členské zemi EU se takovému požadavku nemůže vyhnout. Jak to tedy udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Kozu – pardon, úředníka – přijmeme a vlk se nažere později. Úřední vlk, podobně jako úřední šiml, se živí papírem. Osvědčení o jazykové zběhlosti dodá uchazeč v horizontu měsíců. Mezitím začne úřadovat a na těch pár slovíček si občas nějakou chvilku najde.

A máme to! Je to stará metoda, osvědčená už od dob Rakouska-Uherska. Opět jsme prokázali, jak zodpovědně přistupujeme k náročným úkolům, které před nás doba staví. Jen zlomyslný šťoural může namítat, že ten, kdo je jazykově na výši, by neměl mít problém prokázat to už teď, a ten, kdo se má pustit do budování ne právě snadné agendy, má jen mizivou šanci naučit se (po čtyřicítce!) cizí jazyk na úrovni, která nedá příležitost posměváčkům.

Důležité je, že výběrové řízení může nyní zdárně proběhnout. A pak třeba dojde k zázraku – nebo nedojde, ale vždyť ono se to osvědčení může trochu protáhnout, podobně jako prověrka jiného státního úředníka na stupeň „přísně tajné“. A časem se snad zapomene, že takový požadavek byl.

My, kdo se živíme tím, že cizí jazyky známe, a můžeme v nich posloužit těm, kdo nejsou takto obdařeni, takový přístup vítáme. Na zázraky nevěříme a těšíme se z toho, že o naše živobytí je prozatím postaráno.

Autor je předseda Asociace konferenčních tlumočníků