Ostře sledované volby na Slovensku úspěšně proběhly a výsledky jsou obecně známé. Ze 150 mandátů získal Směr 42, Progresivné Slovensko 32, Hlas 27, Olano 16, KDH 12, SaS 11 a SNS 10. Následujících pár poznámek má za cíl doplnit kontext těchto výsledků a okolnosti, za jakých byly dosaženy.

Progresivní bublina
Navzdory mediálnímu povzbuzování a několika optimistickým průzkumům v závěru volební kampaně se nadšené předpovědi nevyplnily a PS nezabojovalo o první místo a naopak bylo nuceno ze třetího místa dotahovat Hlas, který sice díky hlasům z větších měst překonalo, avšak za Ficem zaostalo o procent. I přes posměch z „pokrokových“ médií se tak naplnilo varování, které zaznělo například v konzervativním serveru Postoj, že PS má sklon se vymezovat více radikálně, což omezuje jeho potenciál zaujmout většinově „neprogresivního“ slovenského voliče, jakož i jeho přitažlivost pro možné koaliční partnery.

Propadlé hlasy
Z výše uvedeného vyplývá, že tolik oslavovaný růst PS probíhal převážně na úkor potenciálních koaličních partnerů. A jelikož se na slovenské politické scéně vyskytl souběh většího počtu jedinců s přehnaným egem a ideologickou zaťatostí, jednalo se v případě PS o několik menších subjektů potácejících se pod a kolem pětiprocentní hranice nutné pro vstup do parlamentu. Konkrétně se jednalo zejména o subjekty Aliance (maďarská menšina), Demokraté (bývalý koaliční partner PS z minulých a předminulých voleb) a Modří (bývalý premiér Dzurinda a odpadlíci od OLANO), u nichž propadlo přes 7 procent z celkových hlasů (cca tolik, o kolik PS zaostalo za Smerem).

Paralelou k této situaci jsou české volby krajské v roce 2016, kdy se TOP 09 a STAN, kandidující samostatně, v řadě krajů umístily v rozmezí 3 – 4,9 procent. Jednalo se zejména o důsledek přehnaných ambicí STAN, které částečně pokračovaly dokonce ještě v následujících volbách v roce 2020 (viz můj tehdejší článek na NP na toto téma). Tento sebevražedný sólismus měl své pokračování v parlamentních volbách v roce 2017, kdy TOP 09 i STAN opět „budovaly samostatnou značku“ a do Sněmovny se dostaly s výsledky kolem 5 a 6 procent a s hodně odřenýma ušima a notnou dávkou štěstí.

Aktuální slovenské volby byly k ambiciózním solitérům nemilosrdné, z čehož plyne i ponaučení, že předvolební koalice SPOLU, navzdory své ideologické „nečistotě“, byla dobrý nápad, jenž dost možná zabránil uskutečnění slovenského scénáře už v Praze v roce 2021, a že i po případné pauze během voleb do Evropského parlamentu dává smysl její pokračování.

Překvapivý pád
Překvapením voleb je pád hnutí Republika, kterému průzkumy předpovídaly cca 9 procent a až čtvrtou pozici v celkovém pořadí. Reálně z toho bylo 4,75 procent a přesně nula mandátů, což znamená, že vysávání potenciálních koaličních partnerů zvládá Smer stejně dobře jako PS. Převedeno na české poměry to je podobný výsledek, jako kdyby ANO účelovým přitvrzením rétoriky přetáhlo k sobě polovinu voličů SPD a poslalo ji mimo parlament. Zajímavé na tom je, že do určité míry jde o zaslouženou karmu, neboť Republika je projekt europoslance Uhríka a dalších odpadlíků od Kotlebovců, kteří hodlali převzít voličský byznys své mateřské strany. Naštěstí pro Fica je však podíl rusofilních voličů na Slovensku ve srovnání s ČR více než dvojnásobný, takže navzdory vysátí Republiky jich zbylo dost, aby s těsným výsledkem 5,62 procent do parlamentu protlačili obdobně laděnou SNS. Ta je starým partnerem Smeru ještě z dávných dob, kdy hlavním nástrojem politické mobilizace byla „maďarská hrozba“, ovšem lze předpokládat, že s novými poměry točícími se kolem nejlepšího přítele Orbána se tito Putinovi fanoušci jistě snadno smíří.

Dva zázračné návraty
Navzdory dosavadním bizarním výsledkům svého vládnutí se Matovič se svým OLANO opět dostal do parlamentu s lepším výsledkem, než se čekalo. V praxi to znamená pouze existenci skupiny poslanců, s níž se do koalice bude chtít opravdu jen málokomu. Druhým překvapením byl nečekaný návrat KDH nacházejícího se mimo parlament již od roku 2016. Jelikož se jedná o slovenskou verzi lidovců, není to tak špatná zpráva, že se část voličů přiklonila tímto směrem, místo aby podpořila Fica či verbálně konzervativní rusofily z jeho partnerů.

Závěr – Co bude dál?
Teoreticky by se mohla poskládat protificovská koalice ve složení PS, Hlas, KDH a SaS, avšak to je velmi nepravděpodobné kvůli velkým programovým rozdílům a zejména kvůli skutečnosti, že Hlas, tj. fakticky Smer v.2, jednoznačně preferuje spolupráci se Smerem v.1 (i když případná nabídka premiérské funkce by mohla být zajímavým lákadlem). Takže lepší šanci na sestavení nové vlády má Fico a reálně se tedy spíše nadcházející vyjednávání točit kolem otázky, zda Směr a Hlas jako třetího do party přiberou SNS nebo někoho jiného. Tím někým jiným by mohla být patrně KDH, což by činilo výsledný projekt snesitelnějším. Nicméně pravděpodobnější je stále osvědčená kombinace se starými „maďarobijci“ ze SNS, kdy bude nutno se spolehnout už jen na Ficův pragmatismus a doufat tedy, po vzoru ANO, pouze v klasické „čerpání a odklánění“ státních zdrojů, aniž by kromě radikální rétoriky a symbolických protiukrajinských gest (jako třeba omezení pomoci, přičemž Slovensko už stejně nemá moc co poslat) došlo k radikálnější změně zahraničněpolitického směřování Slovenska.