Hyena loni o svátku sv. Štěpána zamrzla a dnes rozmrzá, neklamná to známka, že jsem byl s Ljubou na cestách. Tentokrát to bylo do Afriky, do Ugandy. Fotili jsme tam kde co, ale hlavní bod programu byly horské gorily v pralese Bwindi na hranicích s Rwandou a Kongem, a druhý hlavní bod byli šimpanzi v pralese Kibale. Záměr se zdařil, naši průvodci zvířata našli (doteď to chápu jen zpola, zkuste najít opici v lese...) a fotky jsme si přivezli. Postupně sem nějakou tu příhodu a fotku nasypu.

Nora za naší nepřítomnosti nestrádala, starala se o ni Anna Marie a bez duševní úhony přečkala i silvestrovské rachejtle.

Vzácný nález

Pravidelní čtenáři vědí, že Nora umí kdekoli nalézt jablíčko. Určitě to má souvislost se vzpomínkami na její pobyt v rajském Edenu a až biblické výzkumy dojdou k opravdovým kořenům, zjistí se, že jablko poznání nepodal Evě žádný had, ale pejsek, štíhlý, s dlouhým tenkým ocáskem a špičatým nosánkem. Nora mi nabízí jablko při každé procházce, nikoli ovšem proto, abych poznal a tím ztratil nevinnost, ale abych ho uváděl do pohybu špičkou boty a ona ho mohla pronásledovat a zakusovat až do konečné destrukce. Jablka, nikoli špičky mé boty – v mraze je tomu ale po čertech blízko. Včera samozřejmě také našla jablíčka, ale dokonce i ředkvičku. Vítězně ji přinesla ze ztuhlého oraniště. No a jelikož to byla vzácná kořist, zasloužila si speciální ošetření.

Chramst a sežrala ji.

Vychovatelka

Stručně vylíčím situaci. Podvečer, skoro už tma. Auto, rozhodně ne levné, obrovský offroad určený k celoživotnímu provozu onroad, stojí před domem. Jdeme s Norou kolem. Slyšíme hlasy.

"Vezmi si čepici!"
"Nevezmu."

První hlas je ženský, druhý dětský, nějaký chlapeček se vzpouzí mateřské autoritě. Nora opatrně přechází na druhou stranu ulice, zastaví se a pozoruje, co se bude dít. Vyhrne se chlapeček, tlustý, očividně vzpurný.

Matka: "Sedni si dozadu!"
Chlapeček: "Nesednu! Budu sedět vzadu."
A hrne se kolem předku auta ke dveřím. Na to Nora přísně:

"Haf haf haf!"

A šup, už se ten kluk šmejknul zpátky, k mamince, pro čepici, aby pak byl usazen vzadu!

Tuláček

Šel jsem se podívat, na koho to Nora štěká. Máme nízký plot. Žádná hlava nevyčnívala. Že by nějaké dítě? Nahlédl jsem přes branku a uviděl spokojeného a očividně zatoulaného pejska, bez obojku bos. Asi někde proklouzl nedovřenými vraty. Všechny pejsky v okolí znám, nebyl to nikdo zdejší.

Díval se na mne nahoru s důvěrou. Já bych u tebe bydlel, člověče, kdybys mě pustil?
Jenže to nejde, kamaráde. Je obsazeno. Slyšíš? Haf, haf!