S kočkami je spojen, byť nepřímo, noční rituál. Když se setmí a ustává denní shon, je čas na dosypání slunečnicových zrnek do krmítka. Kdysi za psího dávnověku jsem při tom vyplašil kočku, potvora měla u krmítka svoji pozorovatelnu a východisko pro chytání ptáčků. Nemohu jí to zazlívat, počíná si stejně racionálně jako myslivci, kteří pro usnadnění své krvavé vášně staví posedy na dostřel krmelce.

Norině ta příhoda s kočkou uvízla v hlavě, a tak pokaždé, už když otevírám pikslu se semínky, začne trojčit a dorážet na dveře. Však jsou pěkně zdrápané. Já vyjdu, ona vyběhne a pořád se po mně otáčí: Tak kde máš tu kočku, pane?

A já odpovídám: Nemám se na to ptát já tebe, psice?

Blátivá sezóna

Ráno je to dobré. Přes noc mrzne anebo je kolem nuly, takže ranní procházka se odbude s našima dohromady deseti nohama skoro nasucho. Já tedy otírám pejskům i čisté nohy, aby si zvykli, že očista je naprosto pravidelná rutina – mimochodem, kdo byl na vojně, nepřipadá vám to něco? Buzerace na pohled bezdůvodná? Pucování čistých nohou, to je ale blbec, myslí si o mně pejskové. Ale já vím, co dělám, nebo si to aspoň myslím.

Poledne a večer to je horší, dokonce nejhorší. Sluníčko roztaví vrchní vrstvu a dole je zmrzlina, voda se ani neodpaří, ani nevsákne, stačí rozbleptat milimetrovou vrstvu zeminy a pak ovšem po návratu není ta očista deseti nohou vůbec jenom symbolická.

Co je ale zajímavé, že Nora je vždy minimálně dvakrát víc zprasená než Gari, třebaže Gari je dvakrát větší dynamit a dvakrát rychlejší běžec a dvakrát usilovnější vykopávač polních myšiček než Nora.

Příležitostný dvojnožec

Není to tak dlouho, kdy se Garině podařil akrobatický kousek. Dámy se vrátily z procházky zbahnělé a nahnal jsem je do garáže k výlevce s hadicí. Gari jako obvykle šla první. Dělá to zřejmě z bujnosti a proto, že chce být VŠUDE první, i do brány pekelné by se drala, aby ostatní předběhla. Narvala se do výlevky, já začal kropit, ona se mlela a najednou koukám, ona dělá stojku, opravdu stojí na předních tlapách!

Dneska stojku nedělala. Půda byla po ránu ještě zmrzlá, takže stačilo pejskům tlapky otřít vlhkým hadrem. Gari zase první – a když jí utírám přední tlapky, postaví se na zadní.

Chtěla by být dvojnožec, chtěla by chodit po dvou. Jako první ze všech psů.