Vrátili se včetně Vojtíška z prázdnin, takže naposledy jsem vedl útočný šik pejsků do Zlatého údolí, s Norou jako velícím důstojníkem. Byly to krásné výpravy a kavalkáda budila podiv a respekt. Největší úspěch měla u dětiček ze školky. Ty volaly „pejsek“ při zjevení prvního a když jich napočítaly pět, nadšení nebralo mezí. Ano, dětičky dovedou do pěti počítat, jakkoli je to někdy těžké, při přepočítávání množiny tak hemživé, jako je psí klubko.

A u pejsků měl největší úspěch Zlatý potok jako takový.Pokud jde o Noru a Gari, jak je znám, řekl bych, že z jejich pohledu má jedinou zásadní a těžko prominutelnou vadu:

Je naprosto čistý.

Na vodě

Včera jsme sjížděli raftem Sázavu z Kácova do Šternberka – s dětičkami, jak jinak, tedy s Dominikou, Fínou a Tádou. Noru s Gari jsme dali na hlídání k Věře a Pepíkovi. Tak to je - ledva se vrátili z dovolené, už měli naše čokly na krku!

Vrátili jsme se z cest odpoledne, zaparkovali před Věropepíkovými, pejskové se vyřítili a Nora velmi přísně na Ljubu štěkala. Že by za těch pár hodin zapomněla? Ale ne. Ljuba měla na hlavě kšiltovku čepici, dokonce moji kšiltovku čepici a to byl dobrý důvod k neklidu. Čepici má mít na hlavě pán a paní má mít vlásky, tak je to zavedeno a co jinak je, od zlého je.

K těm raftům: i na Sázavě je fakt málo vody. Z Kácova do Šternberka se jakž takž dá jet, ale z Týnce nad Sázavou se jet nedá. Moc to nechápu, protože ten úsek, co jsme jakž takž jeli my, je výš a dalo by se čekat, že vody do řeky přibude, ale je to tak. Z Týnce je to samej šutr.

Rozumný šéf

Pro pejsky a nejen pro pejsky začíná den čůráním. Už na to máme povel: Nááástup na čůrání, nááástup na čůrání! A pejskové se hrnou z pelechů a doslova se sypou ze schodů a už dorážejí čumáky na dveře.

Blbý je, když za dveřmi prší.
Tak to bylo včera ráno. Otevřu, vyjdu ven , abych šel příkladem, oni vykročí či spíš nakročí a první kapky jim dopadnou na čumáky. Pak to vypadá, jako by narazili do neviditelné stěny. Já zatím stojím venku, moknu a lákám je ven. Gari se podívá po Noře. Ty jsi přece šéfová!
Šéfová je doyen sboru a ví, co se sluší a patří.
Otočí se a jde si lehnout na své vyhrazené křesílko u francouzských dveří. Gari cape za ní. Je spokojena.
Každý z nás je spokojený, když má šéfa oplývajícího rozumnými nápady.

O nepoučitelnosti

K četným pracovním povinnostem naší Nory patří dohled nad bojovými motýly. Letos jich moc není, nicméně občas se nějaký ten bělásek vyskytne a musel by mluvit o velkém štěstí, kdyby její pozornosti unikl. Možná, že motýli Noře scházejí, že se jí po nich stýská. Jen tak si lze vysvětlit, že včera na procházce vzbudil její pozornost bzučící strom. Ano, někomu uletěly včely a usadily se ve vykotlaném dubu.

Jejich přirozený úl je nějaké tři metry nad terénem. Být to níž, tak... Zkrátka, loni se Nora utkala se včelami a dopadlo to hodně špatně. Ljuba, která byla utkání svědkem, taky dostala pár žihadel, když se pokoušela Noru z útočícího houfu vysvobodit. Já pak doma už jen počítal štípance a vytahoval žihadla. Ani jeden, ani druhý jsme nezapomněli.

Jak to, že zapomněla Nora, holka jedna poštípaná? Nestalo se nic, k nežádoucímu utkání s těmito opravdu hodně bojovými motýly nedošlo. Volba úlu ve výši tří metrů je rozumná a rozhodně ji schvaluji.

Jsou moc vysoko