Dlouho jsem váhal. Nebylo to poprvé, kdy jsem to udělal, a právě ta minulá zkušenost mě od toho odrazovala. Ano, poprvé, to bylo snadné. Řešení se nabízelo. Tehdy jsem neváhal ani vteřinu. Vzal jsem nůž, bodl, zapáčil a bylo to. Ovšem pak ten pohled, který se mi pak naskytl, ta vyšklebená rána, podobná vyčítavému oku, pohled na ni mě trápil a věděl jsem, že ho budu mít před očima pořád. Stále se mi bude připomínat. Udělal jsme to pak ještě několikrát. Říkal jsem si, zvykneš si. Jaksi otrneš. Když jsem bodl poprvé, byl jsem zelenáč a ti mívají měkké srdce. Těšil jsem, že to přestane. Ale otrlost se nedostavovala. Pohled rány podobné mrtvému oku neztrácel ani podruhé ani poněkolikáté na své naléhavosti.

Proč jsem to udělal tentokrát? Asi mi pomohla ta prodleva. K otrlosti, pokud se to tak dá nazvat, pomohla ona pauza. Uvědomil jsem si, že za vše se platí a že ta výčitka jako odplata za bodnutí je nevyhnutelná. Jedno nelze oddělit od druhého a život nemá jen usměvavou tvář.

Takže jsme to přece jen udělal.

Vzal jsem nůž... nadýchl jsem se... vrazil jsem ho do klávesnice a tu podělanou klávesu CapsLock jsem vylomil!

Capslock zlikvidován
Capslock zlikvidován a kláesa navrácena - děkuji všem čtenářům, kteří projevili účast jak se mnou, tak s osudem mé klávesnice. Do registrů jsem nešťoural, jak mi mnozí radili, zato jsem si stáhnul prográmek ze stránky roztomile nazvané www.ihatethecapslockkey.com a tam je takový jednoduchý udělátor, kterým se dá capslock vypnout a zase zapnout. Takže nyní se nad mým životem klene duha, mimické svaly mám unavené od smíchu a narostly mi kučeravé blond vlasy, abych si do nich mohl vetknout květiny. Děkuji, přátelé! Aleluja, aleluja!

Není v tom heroin?
Určitě není, ale na první pohled to tak skoro vypadá... Na radu naší čtenářky paní B.C. dáváme Irisce Colafit dog and cat od firmy Dacon Pharma. Ne snad, že by Iriska vyběhla do schodů, ale zcela zřetelně ožila a běhá mnohem líp než před tím. Dokonce se začala zajímat o dění v lese a občas odběhne od cesty a zkoumá pachové stop. Samozřejmě, nadále je napůl slepá a slyší jenom něco, v šeru je nejistá a plete si nás s cizími lidmi, jen ten pohyb se výrazně zlepšil.

Na zimu jí chystáme kabátek. Nikdy v něm neběhala, nicméně že je to takový staroušek roztřesený a že ta zima má být tuhá, bude kabátku třeba. Včera jsem ji měřil. Záda má dlouhá pětapadesát centimetrů, zato přes hrudník jsem naměřil impozantních pětadevadesát centimetrů. Hotová sexbomba!

Nemáme rádi štěkavé psy
Iriska se může těšit, že dostane zimní kabátek. Poměřil jsem ji a dámy, Ljuba s Annou Marií, už nahánějí vhodný oděv. Problém je v obrovském objemu Irisčina hrudníku. S těmi 55 cm délky hřbetu a 95 objemu hrudníku to má těžké. Sexbomby se nemohou oblékat v konfekci.
Je snad pyšná na své míry? Určitě ne. Tahle kategorie mezi psy není obvyklá. Pravda, Ljuba vypráví, že kdysi v mládí Irda zvítězit na výstavě a dostala modrou mašli a pak chodila s tou modrou mašlí a naparovala se. Teď, ve stáru, se snaží jít s cesty, cizím lidem a hlavně cizím psům. Má klikatou trasu, aby nemusela jít po chodníku tam, kde mají za plotem pejska. Když vyjdeme z branky, nikdy nejde doleva, protože tím směrem bydlí Sally. U sousedů mají pidipejska, ten se nepočítá a navíc, bývá doma, neběhá po zahradě. Ale šikmo přes ulici žije Ketty, ovčanda. Takže protější chodník je nám zapovězen, tím spíš, že o něco dál, na rohu, mají za plotem výmaráka. Velmi štěkacího. A takto složitě probíhá trajektorie Irisčina putování. Když se vracíme z procházky, je třeba řešit dilema. V ulici kolmé na tu naši jsou dva psi. Jednak je to Cid, ovčák a naproti labrador, jeho jméno neznám.
Snadno uhodnete: jdeme osově, prostředkem ulice.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena