Jak jsme se ztratili
Tady ve Zvoli, v satelitu zvaném Šmoulov, máme tři ulice příčné a tři podélné. My bydlíme v Zadní ulici, blízko rohu se střední příčnou. Není tedy mnoho příležitosti k bloudění a ztrácení se. Naproti tomu je fakt, že máme s Ljubou už pěknou ztrácecí tradici - na kolařském výletě se ztratíme minimálně jednou a masivně jsme se ztratili na kolech v San Gimi v Toskánsku a v Paříži. No a v sobotu to bylo tady ve Zvoli.

Bylo to tak, že jsem šel jako první s Iriskou ven, s tím, že na Ljubu počkám. Byla už tma, stalo se to večer. Čekám a čekám a zase čekám, pak jsem se šel podívat, jestli ji náhodou netrefil šlak, nebo co, zašel jsem tedy domů. No a to byla ta chybka. Ona mezi tím šla hodit příspěvek do tříděného odpadu, a tak jsme se minuli.

Proti bloudění je vynalezen prostředek, takové ty malé vysílačky. Ještě je nemáme, ale slíbili jsme si, že si je obstaráme ještě před kolařskou sezónou (která právě pominula, jak se zdá).
Jenže vysílačky musí být a) nabité, b) v kapse.
Takže, jak nás znám, máme o bloudění postaráno i pro příště.

Strážníček chcípáček
Byl jsem včera v jednom obchodním centru kupovat kapsle do myčky na nádobí. A tam, na chodbě, jsem spatřil zjeva. Vypadal trochu jako strašák zhotovený z dlouhodobě nošených ponožek. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká zapomenutá rekvizita z filmového horroru, a pak mi došlo, že to tam hlídá. Pistoli neměl, zato ho vybavili vysílačkou.

Napadlo mě, jak by asi tenhle chcípáček dopad, kdyby na něho někdo opravdu drsně nastoupil. Jeho odstrašující síla byla asi taková, jako je odstrašující síla Armády České republiky, tedy nulová. Ale potom, když jsem se vracel s kapslemi domů, jsem objevoval hlubší významy tohoto zjeva.

Vzpomněl jsem si na jednu epizodu z Šotkových kouzel Rudyarda Kiplinga, kde se jede lenní pán podívat, jak jeho rytíř spravuje panství, a zastaví ho u brodu nahé dítě, jež mu přísně praví, že se dál nesmí. A pán pak svému rytíři říká: nemusíš mi nic vysvětlovat - panství, které ochrání nahé dítě u brodu, je dobře spravováno.
Konec podobenství.
Znamená to, že to s tou zločinností není u nás tak zlé, jak máme za to? Když si obchodní centrum dovolí postavit takové nemehlo ke vchodu? To je optimistický závěr.
Ten pesimistický: dneska už nikdo nechce nic dělat, ani vyhazovače, takže nenajdou nikoho, než nemehlo, které vypadá jako zapomenutá rekvizita z filmového horroru.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena