Jestli se chcete skvěle pobavit, jděte do kina na film Po přečtení spalte. Režírovali bratři Coenové, hrají Brad Pitt, Frances McDormand, George Clooney a John Malkovich. Když jsme šli s Ljubou z kina, říkali jsme si, že tohle je přesně ten druh filmu, kdy nedokážete někomu vysvětlit, o čem to vlastně je. Popis děje je zde. Všechno, co se tam píše, odpovídá skutečnosti. Ale doopravdy je to jaksi někde jinde...
Je to samozřejmě černá komedie, nic ve stylu Jáchyme hoď to do stroje. Drobné lidské nešikovnosti a iluze a podlůstky se vrší na sebe a kolidují jedna s druhou, až z toho jsou příšerné důsledky a tragické závěry. Nemohlo by to fungovat, kdyby nebyla geniální režie a kdyby skvěle nehráli herci. Že Clooney dokáže zahrát rutinérského sukničkáře, to chápu. Ale bravura, s jakou Brad Pitt zahraje prostoduchého trenéra z fitcentra, který pokazí na co sáhne, to je podívaná pro bohy!
Naposledy jsme s Ljubou byli v kině na tom nešťastném Bondovi, ve kterém se podařilo zahubit podstatu "bondovek" a nahradit ji vcelku banální akční raubírnou. Za to zklamání jsme byli odškodnění skvělým zážitkem z téhle komedie. K tomu, aby se vám film líbil, musíte ale splňovat jeden kvalifikační předpoklad - musí vám být blízká ironie. Jinak budete mít pocit, že se tam na tom plátně všichni pomátli.

Lístek po internetu
Psal jsem tu, že jsme byli v kině na filmu Po přečtení spalte. Poprvé jsem si koupil lístek po internetu! Ukázalo se, že musím k systému ve Village Cinemas přistoupit z Internet Exploreru (který nepoužívám, jelikož je to nebezpečný shit), že z Mozilly to systém nebere, kvůli nějakému javovému appletu. Takže jsem si vybral místa, pěkně šikovně, v předposloední řadě, hned u uličky. Pak jsem si musel zvolit typ mobilu, mám nejlepší mobil světa, Nokii 6310i. No a pak jsem zaplatil kartou a píp, dostal jsem SMS s čárovým kódem.

Ljuba hrozila, že se mi vybije baterka a že mobil někde zapomenu a že omylem tu SMS smažu atd. Takže jsem ho a) nabil, b) furt jsem si na něm držel ruku, c) nemazal jsem vůbec nic. Okamžik napětí nastal, když biletářova mašinka v kině ten čárový kód nepřečetla, ale naštěstí v hlavičce zprávy je číselný kód, a tak nás tam pustili.
No jo, jenže na našich místech někdo seděl a ponivač jsem neměl lístek, takl jsem neměl páku, jak ty lidi vystrnadit...
Já vím. Dostal jsme kromě SMS ještě mail a v něm PDF a tam je i číslo sedadla. Takže příště nebudu línej a ten pdf otevřu a vytisknu a s tím papírem půjdu do kina.
Příště.
Tipuju to na duben 2010.

Jako koza na ledě
Taky je u vás po ránu náledí, předpokládám. U nás je opravdu husté: chodníky máme ze zámkové dlažby a ta dokáže klloouzat opravdu parádně - jak jsem se už loni na začátku zimy přesvědčil, když jsem sebou seknul, praštil se do zátylí a chvilku jsem poslouchal andělíčky zpívat. Určité zadostiučinění mám, když sebou sekne pes - říkám si, má náhon na všechny čtyři a ani to mu nestačí!

Jdu, a při každém uklouznutí - zatím vždy zvládnutém - víc nadávám, a čím víc nadávám, tím se ztrácí stabilita. Měla by být nějaká škola smyků. Tu jsem kdysi prodělal a vím tedy, že při smyku je především třeba vyšlápnout spojku. Což ostatně dělám. Ale co mám vyšlápnout při chůzi?

Když jsme byli na přelomu roku v Africe, byli jsme se podívat s Ljubou i v Olduvaiské rokli, kde se našly pozůstatky člověka z doby před 1,5 miliónem let. Vše nasvědčuje tomu, že tehdejší člověk už chodil po dvou. Asi to byl vynálezce chůze po dvou.
Soudím ale, že k tomu vynálezu došlo proto, že v Olduvaiské rokli není a ani tehdy nebyla zámková dlažba a pokud byla, neznají tam náledí. Jinak by se na to ten prvotní člověk jistě vybod.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena