Není pravda, že se starý pes nenaučí novým kouskům. Nora je pes určitě ne mladý a vida, má nový kousek. Už jsem se o něm zmínil – před mytím tlapek odchází do ilegality, stává se z ní Che Guevara, skrývá se v lesích, tedy v křoví vedle dětského domečku v koutě zahrady.

Volí vždycky stejný úkryt, tam ji snadno vyhmátnu. Však se naučí i jiný kousek – měnit úkryt. Naučí se to, aniž by četla Guevarovu příručku partyzánského boje. Ještě štěstí, že má ta její Sierra dvacet metrů čtverečních. Já, coby represivní síla vnucující tyranské mytí tlapek, tak mám snadnou práci.

Klika

V neděli jsme byli s Ljubou a s přáteli v Bratislavě na vánočních trzích a v pondělí jsme se vraceli za pejsky. Jen stručně k té Blavě, trhy skvělé, město příjemné, mohu jako místo pro vánoční pohodu stoprocentně doporučit. Ale k té klice.

Riskli jsme jízdu autem – dálnici se už roky vyhýbám. Cesta tam bez příhod, jen to jsme konstatovali, že po těch nekonečných rocích oprav tam ty rolety zůstávají! Kolik miliard to stálo, kolik mrtvých zahynulo kvůli pinožení toho, co si říká stát, a výsledek je pochybný. Zpátky jsme jeli v pondělí odpo. Provoz celkem hustý, ale plynulý, to je tím, že tam nikde nikdo nepředstíral práci a neblokoval ho. Najednou vidíme, hele, na odstavném pruhu stojí auto, a že to jsou plameny? Byly to plameny. Náklaďák chytnul, hořelo mu za kabinou. To už jeli v protisměru policajti. Zkrátka, projeli jsme to v hodině, minutě a možná vteřině dvanácté, za námi už dálnici zavřeli. Ano, je to ruská ruleta taková dálnice. Každá dálnice, dodám ještě.

Světýlko

Ve čtyři se už stmívá a tma jak v pytli je v pět, kdy chodíváme s pejsky na poslední procházku. Nastal čas svítících obojků. Momentálně nemůžu najít ten modrý, takže i večer jsem byl jen s jednou světluškou. Ono to není na závadu, Gari s Norou běhávají spolu a kde je jedna, tam je druhá, takže přehled neztrácím.

Jen se mi zdálo, že ho ztrácím. Vidím světýlko, míhání… a nějak se to míhalo víc. Ukázalo se, že počet psů narostl na čtyři! Když se klubku přiblížilo, jeden ten pes byl ohař s dlouhými chlupy a ten čtvrtý, to byl prostě pejsek. Pána nevidět.

Což je zjevná chybka. Bude třeba zavést svítící obojky i pro pány.

Světýlko... kerej je kerej?

Zamrzlo

Po procházce se pejskové ženou na zahradě ke kádince s vodou. Máme ji instalovanou za domem, u spojovací cesty mezi předzahrádkou a zahradou za domem, v terminologii japonských zahrad se té kádince říká cukubai. Přiběhnou k tomu a pijí. Ovšem nesmí být mráz.

Dívají se pak na mě vyčítavě. Jak to, že jsem tak špatně naložil s jejich pitíčkem? Neteče to a ještě to pálí na jazyku!