Folklor ve Zvoli
Takže máme za sebou velikonoční pondělí a mám to potěšení sdělit, jak to u nás vypadalo.
Děti zvonily od osmi od rána a stačilo neotevřít jim a bylo po folklóru. Kolem jedenácté se ale dostavila brigáda dospělých koledníků. Byli ohlášeni, já varoval, že se pomlázky u nás nesetkávají s pozitivním přijetím a ať přijdou bez pomlázek. Nedbali. Dostavili se s pomlázkami.

Přišli zrovna ve chvíli, kdy jsme s Ljubou na zahradě přesazovali azalku. Když jsem je spatřil, utíkal jsem do kuchyně, jelikož vím, že nejlepším hasicím minimaxem na folklórní vášně je kořalka. Zatímco jsem z myčky tahal panákové skleničky, z Ljuby se stala Sněhová Vločka. Pak pánové připouštěli, že se jim už zpočátku zdálo, že to s tím aplikováním pomlázek neprojde, ale došlo jim to v plné šíři, až když byla jedna pomlázka přelomená v půli, druhá rozpletená a jeden z koledníků měl Ljubin loket v žaludeční krajině.

"Vždyť to je folklór!" volali zmlácení koledníci.
"Jo, ale barbarskej," hřímala rozlícená Ljuba, zatímco jsme přibíhal s tácem s panáky.
Panáci se osvědčili jako moderační prostředek a koledníci odešli v dobrém. Nicméně reprodukuji komentář mé přítelkyně: kdyby o Vánocích přišli zpívat koledy a dělat Tři krále a vynášeli smrtku, a na nebevztoupení Panny Marie rozsévali okvětní lístky růží, nechť přijdou s pomlázkou. Ale oni přijdou jen o velikonocích seřezat ženskou. Tak ať jdou...

Ale oni to jsou milí lidé s sousedé a příště přijdou znovu. Zase je budu čekat s panáky a Ljuba s azalkou a úsměvem a oni, jak předpokládán, odloží tentokrát pomlázky v šatně.
Ledaže by chtěli o Vánocích zpívat koledy, což zas nepředpokládám.

Co hlídač neuhlídal
Maličká příhodička z rodinného života, zaznamenávám s výslovným svolením hlavního aktéra, to podotýkám, abyste mě nepodezírali ze slepičoprdelkovství.
V pondělí jsme byli na procházce a šli jsme vyhlídkovou cestou z Oleška dolů do Davle. V půli svahu Ljubu zaskočila malá, ale nutkavá potřeba. Postavila mě do ohbí cesty coby stráž a decentně poodstoupila stranou.
Měl jsem velmi dobrý výhled a výstřel a kdyby se někdo vynořil ze zátočiny ať už nahoře nebo dole, zvolal bych svoje "bacha, někdo jde" a než by došel, nutkání by bylo zažehnáno.
Jenže v tomto strategickém rozvrhu se nepočítalo s cyklisty...
První se vyřítil ze zatáčky a než jsem stačil říct "bach", už tu byl a jakmile mu došlo, co se děje, stačil zvolat "pardon" a už mířil skoro volným pádem dolů k Davli.
Ten druhý byl filuta. Přijel, zmerčil a vesele zvolal:
"Pomáhej pánbu, pomáhej pánbu!"
"Tos teda pěkně hlídal," zněla pak poznámka, která se dala čekat.
"Já hlídal dobře, ale kdo by byl tušil, že tudy pojede Závod míru!"
To byla moje očekávatelná odpověď.

Nezdařilý dobrý film od Svěráků
Vratné láhve, film, na který se dlouho čekalo, protože jsme se dozvěděli, že se kvůli němu otec a syn Svěrákovi pohádali: Jan Svěrák prý nepovažoval téma za dobré a nosné.
Obávám se, že měl pravdu.
Film má příznivý ohlas, dostalo se mu dobrých recenzí, má svoje diváky a rozhodně stojí za to ho vidět. Přesto si myslím, že dobrý není.
Začnu citací jedné z pochvalných recenzí: Na rovinu vám povím, že Vratné lahve mne dostaly svým vhledem do duše ženatého chlapa, jeho fantazií, pokusů o seberealizaci, vzestupů a pádů, pitomostí... A tak dál. V tom to vězí. Jaký je to vhled a do duše jakého chlapa?

Problém současného českého filmu je v jeho nepřesvědčivosti. Autoři nám předkládají k uvěření věci šokující nebo věci úsměvné, jako v tomto případě, a je jim jedno, zdali odpovídají realitě. I nadsázka musí mít nějaký podklad, který je pevný, tedy reálný. Kdo je tedy učitel Tkaloun (Zdeněk Svěrák)?
Je to pětašedesátiletý pán, původně učitel, který praští učitelováním a jde svou cestou (to, jak se zdá, mnohé lidi fascinuje natolik, že zapomínají, zda jsou Tkalounovy životní peripetie pravděpodobné). Jaký je?
Odejde ze školy, protože mu jdou žáci na nervy, zvláště jeden, kterému opakovaně vyždímal houbu na hlavu a rodiče si stěžovali. Je to tedy impulzivní cholerik? Ani jednou se v dalším ději takto neprojevil. Navíc, ždímání houby... Strávil jsem na školách různých stupňů osmnáct let života. Zažil jsem jednoho magora, který se vztekal a házel na nás křídu. Milovali jsme ho za to. Režisér Jan Svěrák se ani neodvážil natočit ten výjev s houbou - protože je to nesmysl, nereálný a nerealizovatelný nápad. Proto se o tom jen mluví ve sborovně... divákovi to nelze předvést.
OK, Tkaloun odchází. Kam? Nechá se najmout jako messenger. Tak tohle už je schválnost na entou. Nevěřím, že by messengerská firma vzala pětašedesátiletého chlapa jako poslíčka na kole. Navíc, nikdy jsem neviděl messengera, aby jezdil na kole s berany, tedy na "závodním" kole po Praze. Je to citace Obecné školy?? Je jich ve filmu víc. Ale toto je zcela nevěrohodné tahání diváka za nos.

Tkaloun coby cyklista končí pádem (nic se mu nestane, třebaže prorazí hlavou dřevěný plot, ale dejme tomu, že toto je nadsázka) a jde do sámošky do výkupu flašek. A zase, jaký je? Je to takový sklerotik, že si splete středu se čtvrtkem a jde na zálety za svou bývalou kolegyní? Je takový sklerotik, že postaví elektrickou varnou konvici na plynový hořák na sporáku? Co je tedy - cholerik, cyklistický dobrodruh anebo vypatlanec? Je to dement, který neví, že lidi na ulici telefonují, a myslí, že hovoří k němu a bolí je ucho? Nebo z jiného soudku. Má evidentní sexuální problémy a na konci se osvědčí jako borec, když si coby konduktér na dráze užívá se svůdnou turistkou (je to podáno v nadsázce, náznakem). Takže ještě jednou: je do cholerik, idiot, dobrodruh, impotent nebo Casanova? Už slyším odpověď, že "všechno dohromady" a že lidská bytost je složitá a má mnoho tvářností. Ano, ale ty tvářnosti mají vždy jeden průsečík. Ve Svěrákově Tkalounovi ho nevidím.

Smutné je, že vedlejší postavy filmu jsou z tohoto hlediska mnohem lepší,. Výborná je jeho manželka (Daniela Kolářová), ta má jasný a vnitřně souvislý charakter, ta je uvěřitelná i ve svých eskapádách (ona je má také, včetně úletu rázu citového, ne-li erotického), skvělá postava je ex-lampasák, kolega ve výkupu, v podání Pavla Landovského. Ostatně, i Zdeněk Svěrák má velké kouzlo, však taky říkám, že je to "nezdařilý dobrý film". Jen je mi smutno, že český film, jak se mi zdá, má herce, má kameramany a střihače a zvukaře, vše na vysoké úrovni, ale nikoli dramaturgy. Kdyby tenhle film měl opravdového dramaturga a ne někoho do počtu a na výplatní pásku, pak by musel Svěrákům říct: ale pánové, vždyť ta postava nedrží pohromadě!

Kdysi jsme tu měli na Neviditelném psu recenzenta, podepisoval se jako Hnidopich. Recenzoval filmy americké výroby (Hnidopich dodnes žije v USA, je to Sid Páral) - a dělal to hlavně z hlediska uvěřitelnosti, zhlediska vnitřní logiky. Tu zde postrádám a myslím na to, co by asi Sid - Hnidopich tomuhle filmu řekl.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena