Každý den v půl páté ráno se naše Iris stěhuje z pelechu pod Ljubiným psacím stolem u mě v pracovně na druhý pelech, v ložnici u Ljubiny postele. Jak pozná, že je půl páté? Podotknu ještě - v zájmu vědy je třeba brát v úvahu vše, co by mohlo hrát roli - že z jejího pelechu není vidět na hodiny, které visí u mě v pracovně na stěně. Ale vážně, jak Iris pozná, že je půl páté? Někdy se splete o pět, deset minut, nicméně její přesnost je více méně shodná s přesností veřejné dopravy.

Iris má po domě pelechy celkem tři. Kromě těch výše zmíněných má ještě jeden v přízemí v obývacím pokoji, u francouzského okna. To je hlídací pelech, odtud ona přísně střeží zahradu, dobře si vědoma skutečnosti, že my dva, Ljuba a já, jsme ve věci kocourů trestuhodně liknaví a nebýt jí, Iris, zahrada by byla kocoury doslova zaplavena. Pelech pod psacím stolem je pracovní. Tam Iris leží po většinu dne a noci. Určitě tam leží, když pracuji - mám psací stůl hned vedle, i výškou navazuje na ten, který slouží Irisce jako střecha. No a ten třetí ona vnímá něco jako víkendovou chalupu. Tam spí, jak říkám, od půl páté ráno až do snídaně a někdy se tam stěhuje i přes den, když hezky svítí sluníčko - pelech je u prosklených dveří na balkón na jižní stěne domu.

Záhada? Má Iris v sobě hodinky? Ostatně, i člověk v podstatě ví, kolik je hodin. Někdy to zkouším a pletu se taky tak plus mínus deset minut. Třeba máme v sobě hodinky, my lidé i oni psi, a až se k nim věda dostane a pošteluje je na vyšší přesnost, hodináři zkrachují.

Jak se daří Barniemu
Koncem října jsem tu referoval o příhodě, kterou jsme měli s Barniem, jedním ze dvou osmáků, které tu v kleci přechováváme po dobu, co Anna Marie bude studovat v Tübingen na výměnném pobytu Erasmus. Připomenu, že jsme ho našli polomtrvého, už studeného, že jsem ho oživil na hrudi (tlukot srdce) a dopravili jsme ho pak s Ljubou do Libuše na kliniku.

Takže, Barniemu se daří velmi dobře, i když vypadá jinak než jeho - doslova - bratr Monty. To je těžkotonážní osmák. Když vezmu Montyho do ruky, mám pocit, že Terminátorovi vypadl sval a já ho v poslední chvíli chytil do hrstí. Zato Barnie je tintítko, žebírka se mu dají počítat. Jenže Barnie je živé stříbro, nesmírně zvědavý a podnikavý. Jednou denně pouštíme osmáky na procházku. Monty hned kouká, kde by co sežral, kdežto Barnie se okamžitě žene ke dveřím a chtěl by vymáznout. Je ovšem zavřeno. Sedám do křesla a čtu si - pasu myši, jak tomu říkám. Monty se motá kolem mne, kdežto Barnie mi vyleze po noze, pak nahoru na hruď, sedne si mi na rameno a svými hlodavšími zoubky mi žižlá lalůček ucha. Ovšem když dám osmákům do klece seno, Monty ho stele do domečku, kdežto Barnie běhá v běhacím mlýnku.
Není rovnosti mezi myšmi. Monty je volič sociální demokracie, Barnie bude volit TOP 09.

Po dlouhé době v kině
V sobotu jsme byli s Ljubou po dlouhé době v kině - na Tarantinově Hanebných parchantech. Je to film tarantinovsky šílený, fikce ve stylu bylo nebylo v okupované Francii, volná fantazie, ve které je dovoleno všechno, především pak dokonaný atentát na Hitlera a celou jeho smečku. No, kolik zcela fantastických filmů dokázali na okupační téma vytvořit Francouzi, kteří se ve skutečnosti před Hitlerem podělali, nechali se porazit a ještě po válce se doslova desítky let hádali, jestli měl de Gaulle právo proti Hitlerovi bojovat a jestli ten Pétain nebyl vlastně otec vlasti.

Tarantino je bezesporu geniální režisér a jeho schopnost budovat dramatickou scénu třeba i na malém prostoru by se měla vyučovat na našem FAMU jako povinný předmět. Zatímco v českém filmu nesmí scéna trvat déle než minutu, protože jinak by se profláklo, že je to všechno nesmysl a faleš, tady sledujeme mistrovskou souhru herců, schopných vytvářet a upevňovat a hrotit vztahy v jednom dlouhém kontinuálním ději: teď mám na mysli především tragickou scénu konspirační schůzky v suterénní hospodě, kde Němci oslavují narození synka jednoho z nich. Třebaže je to scéna pro samotný vývoj děje nepříliš důležitá, nebo přinejmenším nikoli klíčově důležitá, je to jedna z nejlépe vybudovaných situací v celém příběhu.

Takže nelámu nad kinem hůl. Zase půjdu. Až Tarantino něco natočí.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena