Webkamerku mám už dávno, jenže jsem před časem měnil počítač a kdepak je instalační CD! Voda ho vzala. Na kamerce není napsaný výrobce a typ, kdepak budu shánět ovladače. Koupil jsme si tedy novou. V Datartu měli dvacet, možná třicet druhů, všechny za 499 korun. To je dobrá cena, mnohem lepší než pětistovka! Za čtyři kila, nekup to. No a já volil tu nejlepší, se šesti LED diodami. Sedím u počítače v šeru a ta stará kamerka mě skoro neviděla.

Přinesl jsme ji domů a v kuchyni vytáhl z pytlíku. Má to svůj důvod, proč v kuchyni. Dnes, když si koupíte něco sebemenšího, třeba pinzetu, je zaletovaná v plastovém pouzdře. Z něho musíte tu věc, dejme tomu pinzetu, vydolovat. Mám na to v kuchyni ve skřínce pod dřezem dolovací nůžky.

Plast kamerky byl obzvlášť odolný. Nůžky jsem po druhém dolovacím ataku zlomil. Nasadil jsem náhradní a za pomoci nutného supění a spílání jsem vydobyl tu věc ven. Kamerku i Quick Install Guide a spolu s ním, jak se ukázalo, i instalační miniCD. Bylo nastříhnuté.
Naštěstí na tom Quick Install Guide bylo napsáno, jak se ta věc jmenuje, takže jsem si snadno ten ovladač vygooglil, nainstaloval a kamerku zapojil.

Fungovala. Nezbylo než provést poslední operaci. Vystřihnout z kartonu čtvereček , doprostředka vykutat díru a nasadit to na kamerku.

Ty pitomé LED diody mi šíleně svítily do ksichtu!
Celé by se to mohlo nazvat tak žijeme...

Ozvi se, mobile
Ke koloritu našeho života patří hledání mobilu. Můj dědeček měl telefon - dokonce jsem kdysi zjistil, že můj pradědeček patřil k prvním uživatelům telefonů v Praze, měl telefonní číslo 12. Dědeček měl samozřejmě už delší číslo, dodnes si ho pamatuju, bylo protekční: 24268. Jeho telefon , to byl tenkrát kus nábytku, něco jako telefonní budka, stál v předsíni a předpokládalo se, že se bude telefonovat ve stoje.
Ale to jen na okraj.

Dnešní mobilní telefon se neustále hledá. Je třeba ho prozvonit z jiného telefonu a pak jdeme po stopě. První zazvonění - aha, je k vuchyni. Ale kde v kuchyni? Druhé zazvonění. Třetí... a tak dál, lokalizujeme ho postupně. To je snadné, když máme druhý telefon po ruce. Ale co když nemáme?

Právě to se mi stalo včera. Jel jsem po Strakonické z pracovní schůzky ve Stodůlkách a vtom mě napadlo, kdepak asi mám telefon. V autě jsem si pro něj vyhradil místečko, tam nebyl. Prohledal jsem se, nebyl v kapse. Zastavil jsem a pátral dál. Marně. Bylo to jasné, zapomněl jsem ho tam, kde jsem měl tu schůzku.

Nezbylo než zahnout na Pražský okruh, napadlo mě totiž, že si vyzkouším, zdali to nebude touhle oklikou do těch Stodůlek nakonec rychlejší. Už jsem se blížil Sliveneckému tunelu... když se telefon ozval. Zavolal mi kamarád. Mobil do té doby tiše hajal vedle mne na sedadle pro spolujezdce a protože je černý, neviděl jsem ho.

Už abychom ho měli implantovaný! Ale na to si musíme ještě pár let počkat.

Bílý pes v bílé mlze
Poslala mi paní B.C. milý mail. Ptala se po Irisce, proč o ní málo píšu. Ono není mnoho co psát, je to starunka a jako takovou je nejlépe ji nechat v klidu. Paní B.C. mi poradila preparát od české firmy Dacom Pharma "Colafit dog & cat". Nechal jsem si poradit a už asi pět dní Irdě dáváme kostičku kolagenu. Zdá se, že to začalo zabírat, dnes odpoledne Irda dokonce vyběhla sama (skoro sama a skoro vyběhla) do schodů. A taky na procházce si v mlze vykračovala jako (skoro) za starých časů. Zatím paní B.C. velice děkuji, on je každý den, kdy starunka pěkně běhá, víc než dobrý.

S kuchařkou do světa
Mám jeden literární dluh (mám jich víc, ale o tomhle vím a hodně mě mrzí): v žádné své povídce ani v románu nemám recept. Františka Vrbenská mi před časem nabídla, že mi pomůže s kanibalskou kuchařkou, ale nějak z toho sešlo. Takřže mohu tiše závidět, když mi Lenka Požárová napsala: Nejsem profesionální fotografka, kuchařka, spisovatelka, cestovatelka ani nejsem profesí organizátorka. Přesto všechny tyto činnosti jsou mými vášnivými koníčky, které jsem se rozhodla zhmotnit a vydala knížku „Jak jsem proje(d)la svět“. Je to cestopis (říkám mu zcestopis, protože je přece z cest), je to fotokniha a je to i částečně kuchařka, protože obsahuje recepty. Mám ráda, když text i fotky pobaví, a tak jsem nejsem moc vážná a seriózní. Mám perfekcionistickou úchylku, takže jsem vsadila i na stejně postiženého grafika a výsledkem je první díl nové série. Uklázka je ke shlédnutí zde.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena