BEST OF HYENA: Dobrá rada od zkušeného
Jen málo z mých současných posluchačů tam tenkrát se mnou bylo, takže byli celkem zvědaví na moje rady a pokyny, jak se fotí výlov rybníka. Takže jsem jim nejdřív a především dal tu jednu a hlavní a nejdůležitější radu: vezměte si sebou holínky.
"Já ale nemám holínky!" zvolal rozhořčeně nejmladší z posluchačů.
"Tak si je kup," následovala moje rada.
Tentokrát jsem neházel hrách na stěnu, jak se to někdy pedagogům stává. Zřejmě zapůsobil nějaký sebezáchovný pud, takže se na hrázi rybníka sešla pěkná sbírka holínek, některé už nošené, jiné zbrusu nové, jedny dokonce fešácké, pak též luxusní s měkkou a teplou výstelkou. Hezká sbírka holínek to byla.
Jen jeden člen výpravy neměl holínky.
Pravidelní čtenáři Hyeny snadno uhodnou, kdo to byl.
Ano, byl jsem to já. Připravil jsem si je hned vedle dveří a když jsem pak vyrážel za tmy a mlhy směr rybník, vzpomněl jsme si na ně po 20 km, jak tam pěkně hajají.
Tak tedy příště, milé holínky.
Omítací odpoledne
Zahradu máme japonsky inspirovanou: to je formulace, k níž jsem dospěl po dlouhodobém znechucení debatami českých Japonců o tom, jestli kulovitá thuje je hodna růst v japonské zahradě či nikoli. No a k zahradě japonské i japonsky inspirované patří zdi. To je ta bílá plocha, na kterou se píše prostřednictvím rostlin a kamenů ono povznášející poselství.
Zatím jsme měli dvě, nyní máme tři. Dvě z těch tří dodala firma Harašta, dodala a postavila v bleskové časové lhůtě, bozi čeští i japonští jí žehnejte.
Jenže byl a je tu háček. Zeď, jak je vyharaštěna, je rovná, kdežto zeď v JIZ (japonsky inspirované zahradě) má být živá, rustikální. Musí se tedy omítnout, ale tak omítnout, aby to vypadalo, že ji v přestávkách mezi zemětřeseními uplácal vlastníma rukama lovec mlžů na ostrově Hokkaido.
Což je to, čímž se nyní zabývám. Změnil jsem se v lovce mlžů a v přestávkách mezi poryvy vichřice plácám omítku.
Vznesete dotaz, proč si na to někoho nenajmu. Do autentického lovce mlžů mám hodně daleko, proč se lovcům a zedníkům plést do řemesla?
Odpověď jednoduchá. Zkusil jsem to. Mužové přišli, vysvětlil jsem jim, že to mají udělat tak, aby to vypadalo, že ji v přestávkách mezi zemětřeseními uplácal vlastníma rukama lovec mlžů na ostrově Hokkaido a oni kývali hlavami a já tenkrát odjel do vzdáleného města dobývat chléb jinak než lovem mlžů a když jsem se vrátil, hořce jsem zaplakal, jelikož jejich představa se tuze lišila od té mé.
Takže jsem to musel předělávat a právě toho se chci nyní vyvarovat. Jde to překvapivě dobře. Už mám půlku hotovou a než dojdu na konec, budu to umět. Což bude špatně, protože rustikálnost, to je ta nedokonalost, a té mohu poskytnout víc než dost.
Tys to viděl?
V neděli jsme byli s Dominikou znovu na dětském představení v Redutě na Národní. Divadlo Minaret tam hrálo Stvoření světa od Renaty Nechutové. Ano, bylo to skutečně stvoření světa, vystupuje tu Stvořitel a Ďáblík a Adam s Evou, na počátku bylo slovo, vše jak má být, biblická dějeprava se vším všudy. Zase to bylo živé představení, děti křičí, napovídají, herci s nimi komunikují, žádné "pšt" strýčka Jedličky.
Dominka byla nadšená, jenom si nemohla cestou domů vzpomenout, jak se ti dva jmenovali.
"Adam a Eva," napovídali jsme.
"Adam a Eva... co to jsou za jména? Copak se někdo jmenuje Adam a Eva?"
"Někdo ano," připustil jsem. "Například Adam a Eva."
Odvezli jsme Dominku domů, předali Davidovi a Thao, aniž by Dodo tušila, že jméno David má také něco do činění se Starým zákonem, a odjeli taky domů.
Večer jsem volal Davidovi, co Dominka představení říkala.
"Moc se jí to líbilo," na to David. "Vyprávěla o čertíkovi, ten se jí líbil nejvíc. Nemohla si vzpomenout, jak se ti dva jmenují. Tak jsem jí řekl, že Adam a Eva. Hodně ji to překvapilo, že to vím. Ty jsi to viděl? ptala se."
"Nechoď na to," radil jsem. "Na to se musíš bejt čtyřletej."
Ale na ty čtyřleté to funguje úžasně.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
