Je zajímavé, nebo spíše smutné, že v jednání mezi lidmi přibývá v poslední době násilí a také hrubosti. Mírní lidé a ti, kteří chtějí své spory řešit v pokojném duchu, jsou považování za slabochy. Názor „Jen nejsilnější přežijí“ je založen na nesprávném pojetí Darwinova výrazu „Přežití nejsilnějších jedinců“. Aplikace tohoto výrazu na člověka je nesmyslná, protože velikost člověka se hodnotí morálními, nikoli tělesnými kvalitami. Ocelové svaly atleta přinesou užitek pouze jemu, ale jeho okolí snad jen zábavu při jeho sportovních výkonech. Člověk není zvíře a na rozdíl od něho má svědomí a také jisté vlastnosti, které z něho dělají zcela odlišný druh. I když na druhou stranu někdo řekl, že spílat lidem tím, že je nazýváme některými druhy zvířat, je urážkou těchto tvorů. Je to proto, že zvíře se na rozdíl od lidí řídí instinktem a ne rozumem.

Někdy je praktické si některé situace představit nebo zobrazit, abychom je lépe pochopili. Každý z nás se většinou setkal s někým, kdo mluvil jen o sobě, vychloubal se a nadýmal a druhé ani nepustil ke slovu. Jak rádi jsme byli, že „zavřel dveře zvenku“ a příště jsme se styku s ním obloukem vyhýbali. Na druhou stranu jsme třeba mluvili s člověkem, který nás vyslechl se zájmem a nakonec jsme zjistili od jiných, že je to člověk vysoce vzdělaný a ve svém životě něco dokázal. Jak příjemné bylo toto společenství a přáli bychom si, abychom se s ním mohli setkat opět. Jaký rozdíl byl mezi těmito dvěma osobami? První byl pyšný a druhý byl pokorný. Označení silný by se tady právě spíše hodilo na tu pokoru.

Slovník říká o pokoře: „Pokora je skromné chování, nesobeckost a projevuje se u člověka, který respektuje druhé.“

Téma pokory je velmi staré i když není příliš oblíbené, protože lidé obdivují siláky a bojovníky a ti příliš pokorou neoplývají:

V této souvislosti uvedla Nova Cinema dne 9. dubna americko-britský film Čokoláda.

Film byl natočen na motivy vysoce ceněného románu Joanne Harrise Roberta. Děj začíná v malém francouzském městečku, kam se přistěhuje jedna žena s malou dcerkou a otevře si obchod s čokoládou. Starosta města, šlechtic, který zde zavedl přísnou zkostnatělou morálku, bojuje s touto ženou, aby náhodou nezměnila místní zvyky. Ostatní občané se bojí, bojkotují ji, a tak ženě nezbývá, než bojovat laskavostí a pokorou. Starosta se nakonec opije a v noci rozbije její obchod včetně čokoládových výrobků a pak mezi tou spouští usne. Žena ho ráno nalezne spícího mezi zničenými výrobky a místo, aby zavolala lidi, nabídne mu sklenici vody s aspirinem a slíbí mu, že o tom nikomu neřekne. Vše se nakonec v dobré obrátí.

Hlavní myšlenka je velice hluboká a ukazuje sílu pokory a laskavosti, která může porazit i nepřekonatelné předsudky a (zdi). Nejde to ovšem obecně, protože hesla jako např. „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“ nemohou fungovat, pokud jsou prezentována davu. Je pochopitelné, že kdyby tato myšlenka zvítězila, pak by se nám všem žilo zcela jinak. Ale to by musel akceptovat každý jednotlivec a být ochoten vzdát se svých výhod ve prospěch druhých. A to je v dnešním světě skutečně velmi, ne-li úplně nepravděpodobné.

Problémů ve světě přibývá přímo geometrickou řadou a přesto, že různí odborníci bijí na poplach, je to asi tak všechno, co mohou dělat. V čem je ale hlavní problém? Jednoznačně v lidských vztazích.

Jen na Googlu je 2 240 000 stránek, které se zmiňují o lidských vztazích. Uvědomuji si, že nic nového v tomto smyslu nevymyslím a ani nechci rozebírat toto nekonečné téma. Nicméně bych chtěl poukázat jen na jeden střípek, a to právě v souvislosti s pokorou. České přísloví „Na hrubý pytel hrubá záplata“ nefunguje vždy. Někdy jeho uplatnění sebou nese další přísloví o „přilévání oleje do ohně“.

Záležitost má dvě roviny. Nekontaktní a kontaktní. Ta první je sice méně nebezpečná, ale může přinést mnoho hořkosti a výsledek je nekonstruktivní. Může jít o při, polemiku či hádku, které většinou nevedou k pozitivním závěrům a dobrým vztahům. Téměř vždy chce každá strana zvítězit za každou cenu, a tak nepřijímá například logické argumenty, které by vedly k uzavření tohoto dialogu uznáním správného názoru, protože by musela uznat, že se mýlila, nebo že argumenty druhé strany jsou rozumnější.

A zde může sehrát významnou roli právě pokora. Přiznám-li, že jsem se mýlil, nebo že argument druhé strany je silnější, pak to vede jednak k tomu, že budu považován za rozumného, ale také k dobrým vztahům s dotyčným. Zde bych vyzdvihl jeden starý překlad výrazu pokora, který byl přeložen jako „skrytá síla“, nikoli slabost.

Co se týká té druhé situace, tedy kontaktní, tam jde o hádku, která může přerůst třeba v tělesné násilí. Jak by se pokora projevila v tomto případě?

Jedno staré české přísloví říká „Moudřejší ustoupí“. Dnes je ovšem obecně považováno za slabost, když někdo ustoupí. Již klenot světového písemnictví Bible na toto téma moudře mluví. V Přísloví 16:32 uvádí:

„ Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.“

S tím koresponduje ještě jeden biblický text, který řekl Ježíš a který se vždy ve svém čase prokázal jako pravdivý. Je u Matouše 23:12:

„Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“

Tyto řádky nemají cíl někoho poučovat nebo polemizovat o pokoře, ale ukázat, co může vést ke zlepšení lidských vztahů. I když asi obecně to nepovede k tomu, aby se lidé zamysleli a zjistili, že vlastně zlepšit vztahy s bližními nestojí mnoho práce. Ale ono není třeba mnoho školení a různých příruček, jak jednat s lidmi, stačí se jen někdy pokořit či ustoupit.

Kdysi v mládí jako nerozumný a vznětlivý mladík jsem se rád hádal a také řešil různá nedorozumění „ručně“. Byl jsem známý jako tvrdý boxer, a tak jsem si myslel, že silnější má vždy pravdu.

Později jsem se z jistých vážných důvodů zcela změnil a začal uplatňovat jiné hodnoty. Nicméně bych na základě osobní zkušenosti chtěl doporučit, aby si každý pokoru aspoň vyzkoušel. Funguje to, i když to někdy vyžaduje velké úsilí a sebezapření. Na závěr bych rád uvedl osobní zkušenost, ze které jsem se velmi radoval a opět si potvrdil, že uplatnění zásady spíše se pokořit než tvrdošíjně trvat na svých právech se vyplatí.

Měl jsem dlouhodobý spor se svým bývalým přítelem a i když jsem také nesl jistou vinu, jeho byla daleko větší a velmi mně ublížil i osobně. Přemýšlel jsem, jak dát vztahy do pořádku a rozhodl jsem se pro to, že vezmu celou vinu na sebe a omluvím se. Výsledek byl naprosto pozitivní a jeho překvapení a údiv z mé omluvy byl tak zřetelný, že jsem z něho měl ještě několik dnů osobní uspokojení. Opět jsme přátelé.

Skutečně stojí za to zkusit projevit pokoru, protože žádné jiné řešení nepřinese lepší výsledek v mezilidských vztazích a to je důležitější, než tvrdošíjně trvat na svých právech a mít narušené vztahy se svými přáteli nebo jinými lidmi. Přátelé, zkuste to!