Ano. Ještě bych dodal, že pokora je na místě vůči sobě. Vůči zlu je třeba ukázat sílu.

Domnívám se, že pokora není výlučně křesťanský termín a postoj, jak pisatel uvádí. Pokora není slabost ale síla. Je to vnitřní síla. Netřeba ji demonstrovat, vychází sama o sobě. Je to klid a rozvaha. Pokorný člověk ale na druhé straně umí velmi rychle a tvrdě reagovat. Není to o nastavení tváře a pak ještě té druhé. S přispivatelem nesouhlasím, s autorem článku se plně ztotožňuji.

Chci ještě poukázat na jeden moment. O tom, že je něco špatného ve společnosti, že žijeme ve špatné době a podobné vzlyky často slýchám od lidí, kteří nemají uspořádány své poměry. Jsou rozvedení, na kordy s vyženěnými dětmi, zadlužení v alimentech, nestálí v práci atd. Co pak chceme od celku, když náladu diktují malí deprivanti. A propos, naše elity tím, jak mají rozhárané vztahy přilévají taky ten pověstný olej. Nejsem mravokárce, ale člověk bez zásadních hodnot nemůže být příkladem..... A vracím se opět k té pokoře, myslím si, že pokora patří k jedné ze základních hodnot, nikoliv k principu celého bytí. Děkuji. George

To si představujete projevy síly a nesmyslně je nazýváte pokorou. Našel jsem Vám ve slovníku spisovné češtiny, co slovo pokora doopravdy znamená.

"Pocit plynoucí z uvědomování si vlastní nedostatečnosti, nedokonalosti, nebo závislosti; nepřítomnost přílišného sebevědomí."

"Pokora" není "pocitem", ale "vědomým postojem". Vyplývá z uvědomění si, že já sám zdaleka neztělesňuji maximum vlastních anebo obecně lidských možností. K pokoře vede odvaha podívat se sám na sebe stejně kriticky, jako se dívám na druhé. Pokora je respekt - nesobeckost.

Křesťanská nauka k takovému soudnému pohledu na svět bezpochyby

vede, nicméně komu není po chuti, může křesťanství v této otázce klidně

vynechat: )

Opakem pokory je pýcha (sebenadhodnocování, povýšenost a pohrdání druhými. )

Možná, že zaměňujete "pokoru" za "zbabělost" (jeho důvodem je strach).

Omluva za překlepy: )) Zbrkle jsem to tu rozsypala, neb jsem se zároveň věnovala domácím pracem: ))

Nicméně k pokoře strach patří a nutně se nemusí jednat o zbabělost, ale třeba o racionální odhad sil.

Pokora a strach jsou naprosto odlišné věci.

Naprosto odlišné a ještě k tomu věci. Pardón, ale nebudu se tvářit, že s Vámi lze smysluplně diskutovat. Jen by mě zajímalo, proč se zapojujete do debaty, na kterou evidentně nemáte dostatek intelektu a znalostí?

No vidíte, zrovna tady by se vám hodila pokora, přestože nemáte nejmenší důvod se mě bát.

K čemu by mi ta pokora byla dobrá?

Křesťané zkrátka žonglují s pojmy a přeměňují jejich význam k nepoznání. To o čem teď píšete je sebekritika, nikoli pokora. Pokora je skutečně respekt, ale s nesobeckostí nemá nic do činění. To už zase mícháte hrušky a jablka.

Pýcha nemusí být negativní vlastnost a už vůbec se nemusí jednat o "sebenadhodnocování, povýšenost a pohrdání druhými". To je hloupé zjednodušování. Proč by mistr světa třeba v nějaké atletické disciplíně nemohl být na sebe pyšný?

Můžeme se tu vzájemně obviňovat ze "žonglování s pojmy" anebo si být vzájemně vědomi, že si tu píšeme proto, že si je vzájemně vyjasňujeme. Ano, proč by sportovec nemohl být hrdý na svůj výkon? Že ona ta slovíčka potřebují pokoru před kontextem, v němž se objevují?: ))

resp. "interpretace těch slovíček" vyžaduje pokoru vykladače před kontextem...

Dnes atletika rozhodně není záležitostí hrdinů :-D

napsal autor slov "Křesťané žonglují s pojmy"! : ))

Dobrou noc

Tak jaký je rozdíl mezi hrdým a pyšným mistrem světa. Proč by sakra nemohl být mistr světa na sebe pyšný aniž by to bylo odsouzeníhodné?

Stal se mistrem světa, protože byl pokorný. Víra a pokora jsou prostředkem k tak úžasnému cíli, jako je touha stát se mistrem světa.

Jistě, někdo se schovává za falešnou pokoru, která je z nouze ctností. Ale prává pokora vychází z poznání a je ryze intimní záležitostí každého člověka. Spočívá v poznání vlastních limit. Asi nikdo skutečně pokorný se nebude bušit v prsa "Hleďte, já jsem narozdíl od vás pokorný." To by byl pouze hloupý, to je fakt. Pokora se totiž nedá předávat. Aspoň já to tak vidím.

Nicméně máte kus pravdy.

Jsi hlupák.

I já se připojuji k názoru, že jste vlastně hlupák. Jsem přesvědčen, že na mnohé však můžete působit svou vysoce šroubovanou výmluvností velmi inteligentně. Lidi mého typu si však nemohou nevšimnout, že jde u vás jen o pyšné, natřásávání si lesklých peříček vaší výmluvnosti, což vám má vytvořit uspokojující falešný pocit výlučnosti, nadřazenosti. Nedivím se, že slovo pokora je pro vás jako červený hadr pro býka. Chybí vám i jen náznak duchovnosti a mě takoví lidé, připadají jako hlupáci.