Někdy je praktické si některé situace představit nebo zobrazit, abychom je lépe pochopili. Každý z nás se většinou setkal s někým, kdo mluvil jen o sobě, vychloubal se a nadýmal a druhé ani nepustil ke slovu. Jak rádi jsme byli, že „zavřel dveře zvenku“ a příště jsme se styku s ním obloukem vyhýbali. Na druhou stranu jsme třeba mluvili s člověkem, který nás vyslechl se zájmem a nakonec jsme zjistili od jiných, že je to člověk vysoce vzdělaný a ve svém životě něco dokázal. Jak příjemné bylo toto společenství a přáli bychom si, abychom se s ním mohli setkat opět. Jaký rozdíl byl mezi těmito dvěma osobami? První byl pyšný a druhý byl pokorný. Označení silný by se tady právě spíše hodilo na tu pokoru.
Slovník říká o pokoře: „Pokora je skromné chování, nesobeckost a projevuje se u člověka, který respektuje druhé.“
Téma pokory je velmi staré i když není příliš oblíbené, protože lidé obdivují siláky a bojovníky a ti příliš pokorou neoplývají:
V této souvislosti uvedla Nova Cinema dne 9. dubna americko-britský film Čokoláda.
Film byl natočen na motivy vysoce ceněného románu Joanne Harrise Roberta. Děj začíná v malém francouzském městečku, kam se přistěhuje jedna žena s malou dcerkou a otevře si obchod s čokoládou. Starosta města, šlechtic, který zde zavedl přísnou zkostnatělou morálku, bojuje s touto ženou, aby náhodou nezměnila místní zvyky. Ostatní občané se bojí, bojkotují ji, a tak ženě nezbývá, než bojovat laskavostí a pokorou. Starosta se nakonec opije a v noci rozbije její obchod včetně čokoládových výrobků a pak mezi tou spouští usne. Žena ho ráno nalezne spícího mezi zničenými výrobky a místo, aby zavolala lidi, nabídne mu sklenici vody s aspirinem a slíbí mu, že o tom nikomu neřekne. Vše se nakonec v dobré obrátí.
Hlavní myšlenka je velice hluboká a ukazuje sílu pokory a laskavosti, která může porazit i nepřekonatelné předsudky a (zdi). Nejde to ovšem obecně, protože hesla jako např. „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“ nemohou fungovat, pokud jsou prezentována davu. Je pochopitelné, že kdyby tato myšlenka zvítězila, pak by se nám všem žilo zcela jinak. Ale to by musel akceptovat každý jednotlivec a být ochoten vzdát se svých výhod ve prospěch druhých. A to je v dnešním světě skutečně velmi, ne-li úplně nepravděpodobné.
Problémů ve světě přibývá přímo geometrickou řadou a přesto, že různí odborníci bijí na poplach, je to asi tak všechno, co mohou dělat. V čem je ale hlavní problém? Jednoznačně v lidských vztazích.
Jen na Googlu je 2 240 000 stránek, které se zmiňují o lidských vztazích. Uvědomuji si, že nic nového v tomto smyslu nevymyslím a ani nechci rozebírat toto nekonečné téma. Nicméně bych chtěl poukázat jen na jeden střípek, a to právě v souvislosti s pokorou. České přísloví „Na hrubý pytel hrubá záplata“ nefunguje vždy. Někdy jeho uplatnění sebou nese další přísloví o „přilévání oleje do ohně“.
Záležitost má dvě roviny. Nekontaktní a kontaktní. Ta první je sice méně nebezpečná, ale může přinést mnoho hořkosti a výsledek je nekonstruktivní. Může jít o při, polemiku či hádku, které většinou nevedou k pozitivním závěrům a dobrým vztahům. Téměř vždy chce každá strana zvítězit za každou cenu, a tak nepřijímá například logické argumenty, které by vedly k uzavření tohoto dialogu uznáním správného názoru, protože by musela uznat, že se mýlila, nebo že argumenty druhé strany jsou rozumnější.
A zde může sehrát významnou roli právě pokora. Přiznám-li, že jsem se mýlil, nebo že argument druhé strany je silnější, pak to vede jednak k tomu, že budu považován za rozumného, ale také k dobrým vztahům s dotyčným. Zde bych vyzdvihl jeden starý překlad výrazu pokora, který byl přeložen jako „skrytá síla“, nikoli slabost.
Co se týká té druhé situace, tedy kontaktní, tam jde o hádku, která může přerůst třeba v tělesné násilí. Jak by se pokora projevila v tomto případě?
Jedno staré české přísloví říká „Moudřejší ustoupí“. Dnes je ovšem obecně považováno za slabost, když někdo ustoupí. Již klenot světového písemnictví Bible na toto téma moudře mluví. V Přísloví 16:32 uvádí:
„ Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.“
S tím koresponduje ještě jeden biblický text, který řekl Ježíš a který se vždy ve svém čase prokázal jako pravdivý. Je u Matouše 23:12:
„Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“
Tyto řádky nemají cíl někoho poučovat nebo polemizovat o pokoře, ale ukázat, co může vést ke zlepšení lidských vztahů. I když asi obecně to nepovede k tomu, aby se lidé zamysleli a zjistili, že vlastně zlepšit vztahy s bližními nestojí mnoho práce. Ale ono není třeba mnoho školení a různých příruček, jak jednat s lidmi, stačí se jen někdy pokořit či ustoupit.
Kdysi v mládí jako nerozumný a vznětlivý mladík jsem se rád hádal a také řešil různá nedorozumění „ručně“. Byl jsem známý jako tvrdý boxer, a tak jsem si myslel, že silnější má vždy pravdu.
Později jsem se z jistých vážných důvodů zcela změnil a začal uplatňovat jiné hodnoty. Nicméně bych na základě osobní zkušenosti chtěl doporučit, aby si každý pokoru aspoň vyzkoušel. Funguje to, i když to někdy vyžaduje velké úsilí a sebezapření. Na závěr bych rád uvedl osobní zkušenost, ze které jsem se velmi radoval a opět si potvrdil, že uplatnění zásady spíše se pokořit než tvrdošíjně trvat na svých právech se vyplatí.
Měl jsem dlouhodobý spor se svým bývalým přítelem a i když jsem také nesl jistou vinu, jeho byla daleko větší a velmi mně ublížil i osobně. Přemýšlel jsem, jak dát vztahy do pořádku a rozhodl jsem se pro to, že vezmu celou vinu na sebe a omluvím se. Výsledek byl naprosto pozitivní a jeho překvapení a údiv z mé omluvy byl tak zřetelný, že jsem z něho měl ještě několik dnů osobní uspokojení. Opět jsme přátelé.
Skutečně stojí za to zkusit projevit pokoru, protože žádné jiné řešení nepřinese lepší výsledek v mezilidských vztazích a to je důležitější, než tvrdošíjně trvat na svých právech a mít narušené vztahy se svými přáteli nebo jinými lidmi. Přátelé, zkuste to!