19.3.2024 | Svátek má Josef


RECENZE: Verneffka Ocelové město

26.5.2022

Verneffka je osvědčená zkratka pro jakoukoli verneovku adaptovanou Ondřejem Neffem. Ty adaptace se dělí na dramata a knižní přepracování, jichž je dosud devět, chystá se desáté. S výjimkou chystaného Vynálezu zkázy ilustroval romány fascinujícím způsobem klasik Zdeněk Burian a někdo si je koupí právě proto. Ale jsou čtivé, nápadité. Přesto potkávám i Kroutila Hlavou.

Kroutil: „To se mu to přeorává, když je Vernovo dílo dávno volné.“

„Volné - a zastaralé,“ na to já. „Taky děti možná zblbly, takže se jim dokonce i Jules Verne musí přetavit ve vysoké peci. Aby jej skously.“

„Nesmysl,“ na to pan Remcal. „Blbé i chytré děti žily vždycky a ty blbé nebudou číst ani verneffky, zatímco chytrým rodiče pořídí origoš.

„Originál ve francouzštině?“ zasmál jsem se.

„To třeba ne. Ale takový pan Vybíral má nakladatelství a zvolna Verna vydává s původními barevnými xylografiemi, což je jejich česká premiéra. Unikum.“

„To možná je, Hlavou Kroutile, ale často se přeskakovaly zastaralé zeměpisné a přírodovědné kapitoly.“

Vrtěl hlavou důstojně: „Právě ty já měl nejradši. Třeba takových Dvacet tisíc mil pod mořem, tam jich bylo…“

Přerušil jsem remcala: „Nic proti. Ale plavba s kapitánem Nemo je trochu fádní. A když ne fádní, s chabou zápletkou. Ocelové město má děje dokonce ještě méně. Ani tam není vše pořádně zdůvodněno, najdeš tam nevyužité postavy, no, a fungovalo to možná jakž takž v 19. století, ale je 21. století, takže v Albatrosu došli k závěru, že Verna bude muset někdo talentovaný převyprávět. Nu, a nikdo povolanější než Ondřej Neff nežije poblíž.“

Kroutila jsem nakonec přesvědčil. Ocelové město vzal do ruky (už ho nedržel hutnickými kleštěmi) a přelouskal je, ba uznal: „To se četlo samo“. Hned i štrachal v knihovně a porovnával verneffky s původními romány. Nejmenší rozdíly objevil u Tajuplného ostrova. Nakonec toho nechal a uznale řekl, že adaptaci Ocelové město přečte synovi. Měl jsem radost.

Ještě větší z toho, že to ode mě nebyla propaganda a že jsem Nevěřícího Tomáše nebalamutil. Kdo si ostatně bude chtít prostudovat originál, najde ho v každé půjčovně a ve vícerých vydáních. Nikdo je po Neffově nástupu nezakázal - a zrovna tak by bylo do nebe volající ignorovat skvělá Neffova převyprávění.

Ocelové město je ovšem vymykající se případ mezi nimi. Čím se vymyká? Už jde o adaptaci adaptace.

Zcela původní román totiž napsal Pascal Grousset (1844-1909) a zároveň neměl nic proti tomu, že ho Verne vylepší po svém. To se i stalo a Grousset adaptátorovi dokonce děkoval a spolupracovali nato ještě dvakrát (Hvězda Jihu, Trosečník z Cynthie).

Nebudu, pravda, drze spekulovat, co by dnes Verne podotkl k Neffově rozmáchlé verzi, ale srovnejte schválně obě díla, jako to dělal Kroutil Hlavou, a mnohé pochopíte. Především to, že Verne není nedotknutelný; a kdo jiný, než Neff, jenž Verna od dětství miluje, by asi měl mít právo jeho dotknutelnost využít? Taky to udělal, chytil příležitost za pačesy a výsledkem je poutavá špionážní sci-fi s protiněmeckým akcentem. Hlavní hrdina Marcel Bruckman koná zvláště ve finále divy pravého udatenství, když se vydá do titulního města, jehož vůdce Schultze disponuje bojechtivými plány. Naštěstí nevyjdou.

„Dovolím si ještě jednu vsuvku,“ píše Neff koncem eseje Dvě města, kterým svůj román na straně 200 uzavírá. „Pozorný čtenář a zároveň znalec verneovek možná zaznamenal přítomnost postavy Thomase Rocha. Ano, to je přece ten šílený vědec unesený z blázince na začátku Vynálezu zkázy! Mám sen doplnit sérii devíti verneffek desátou, což bude právě Vynález zkázy. Verne propojil několik svých románů dílčími motivy a známé je například propojení Dvaceti tisíc mil pod mořem s Tajuplným ostrovem a románem Děti kapitána Granta. V mých adaptacích je takových spojek víc, a nakonec vše končí v trilogii Tajemství pěti světadílů. Připadá mi logické a správné, že se Thomas Roch už dříve zabýval vynálezy zkázy, a kde jinde by k tomu dostal lepší příležitost než v Ocelovém městě v blízkosti Herr Schultze!“

Taky že tu příležitost dostal a více si brzy přečteme a prohlédneme na obrázcích Karla Jerie; ale neznamená to, že neexistují další „burianovské“ verneovky s plným počtem obrázků. Plující ostrov, přinejmenším; ale podobně jako Pět neděl v balonu už po převratu v roce 1948 nesměl vyjít.

Závěrem jenom dodejme, že Neff samo sebou není jediný adaptátor Ocelového města a i on sám velmi uznává film Tajemství Ocelového města (1978) napsaný svého času Ondřejem Vogelzanzem pro režiséra Ludvíka Rážu. https://www.youtube.com/watch?v=FdSxSv89PyY.

Je to zdařilá adaptace a její příchod do kin se tenkrát kryl s prvním vydáním Neffovy publikace Podivuhodný svět Julese Verna.

Kdo ji nečetl, jako by nebyl.

Ocelové město. Podle románu Julese Verna volně vypráví a doslov napsal Ondřej Neff. Ilustroval Zdeněk Burian. Albatros 2022. 208 stran. 28 kapitol ve třech částech. Pro čtenáře od 9 let. www.albatros.cz, e-shop: www.albatrosmedia.cz, www.facebook.com/albatrosnakladatelstvi.

V edici Jules Verne – Knihovna pro 21. století již vyšlo:

Dvacet tisíc mil pod mořem

Patnáctiletý kapitán

Pět neděl v balonu

Tajuplný ostrov

Nový hrabě Monte Christo

Nová dobrodružství Julese Verna - Kniha první

Nová dobrodružství Julese Verna - Kniha druhá

Dva roky prázdnin

Zemí šelem

Děti kapitána Granta

Pán vzduchu (napsal Ondřej Neff, dvě části)

Pán země (napsal Ondřej Neff, dvě části)

Pán moří (napsal Ondřej Neff, dvě části)

Ocelové město