Pokládám za užitečné shrnout základní nedostatky vedení Národní galerie Knížákem a příčiny letitých protestů odborné veřejnosti. Výchozí obavy z možných dopadů působení ředitele, který není odborníkem (ani uměnovědného, ani ekonomického směru), nýbrž aktivním umělcem, se totiž (bohužel) zcela naplnily. Celá léta Knížákova ředitelování provázely malicherné spory, v nichž si vyřizoval osobní účty s ostatními umělci i s historiky umění, jejichž názory nekonvenovaly jeho svérázným představám. Zaujatost se tak podepsala jak na nevyvážené akviziční činnosti, v níž se ředitel - aktivní umělec nemohl vyhnout podujatosti a střetu zájmů, tak na kvalitě výstav a práce kurátorů. Prostor pro odbornou činnost, nové myšlenky a zajímavé výstavní koncepty byl okupován Knížakovými autoritativními cenzurními a diletantskými zásahy. Přirozeným důsledem byl mj. slabý výstavní program a klesající zájem veřejnosti. Knížákovo nanejvýš neprofesionální vystupování a jeho rádoby kontroverznost pak také vážně poškodily vztahy s významnými zahraničními institucemi a mezinárodní renomé Národní galerie. Co se hospodárnosti uplynulého období týče, je hodno pozornosti především kuriozní a nákladné přemísťování jednotlivých sbírek z místa na místo, dokládající absenci jakékoliv dlouhodobé strategie a celkové koncepce.

Podtrženo sečteno: Výsledky Knížákova kralování jsou neveselé. Před novým generálním ředitelem tak leží nelehký úkol vrátit naší největší sbírkotvorné a výstavní instituci život i renomé. Doufejme, že se - narozdíl od Knížáka - obklopí skutečnými odborníky. Budoucnost a optimální fungování státní Národní galerie je s ohledem na její význam a výsadní postavení nepochybně veřejným zájmem

Autor je historik umění