Vysokoškolský Otesánek z předešlého článku se nevykrmil sám. Pomohla mu k tomu právní situace.

Jedním z důvodů, proč rád píšu Zapomenuté příběhy, je hledání nesamozřejmých kořenů dnešních jevů. Něco, na co jsme naprosto zvyklí – například kořalka prodávaná na každém rohu – má leckdy velmi zasutou prapříčinu, nebo aspoň jednu z prapříčin (potřeba nového krále naklonit si obchodnickou vrstvu v raně novověké Anglii – koho to zajímá více, může si předobjednat Zapomenuté příběhy 7, které vyjdou za pár týdnů).

Naše současná posedlost vysokoškolskými tituly je jedním takovým případem. Trend k inflaci terciárního vzdělání dorazil do naší kotlinky z EU, a EU jej převzala z USA. Co k němu ale vedlo v té Americe, zemi, která až do sedmdesátých let dávala přednost spíš „šikovným praktikům“, ať už měli vzdělání jakékoliv?

To se dnes dozvíte.

Šedesátá léta 20. století byla v USA charakteristická intenzivní snahou odbourat různé tradiční rasové bariéry, hlavně ty právní. Středobodem této snahy byl Civil Rights Act, prosazený po smrti Kennedyho novým prezidentem Johnsonem. Ten zakazoval různé formy diskriminace, jichž bylo zejména na starém Jihu plno. Patřila mezi ně snaha znemožnit černochům účast na volbách různými právními obezličkami, která měla „samonosný“ charakter. Převážně bílí voliči v silně konzervativní jižanské společnosti jen málokdy volili kandidáty, kteří by brali v úvahu zájmy černých, a takoví kandidáti si beztak museli dávat pozor, aby s nimi někdo nezatočil. To byl opravdový problém. Dnes jsme zvyklí na to, že různí barevní aktivisté šikanují bělochy dle libosti a nutí je k různým stupidním a ponižujícím obřadům typu „přiznávání privilegií“. Ale tehdy není dnes a Jih na přelomu šedesátek a sedmdesátek byl ještě klasicky rasistický až-až.

Nicméně i na Jihu se už ty tradiční poměry chýlily ke svému konci. Osmělení černoši začali dávat různé případy zjevné diskriminace k soudům, aby si vymohli zadostiučinění a rovněž soudní precedent, který určité formy zacházení s lidmi do budoucna prostě zakáže.

Dnešní sídlo společnosti, Duke Energy Center. Autor: Justin Cozart. CC BY-SA 2.0

Jedním z těch případů byl Griggs vs. Duke Power, ve kterém se skupina černých elektrikářů ze Severní Karolíny domáhala toho, aby zařazení na vyšší pracovní nebylo podmíněno inteligenčními testy a středoškolským vzděláním, které zaměstnavatel vyžadoval. Tato politika nebyla žádným způsobem diskriminační zjevně, ale vzhledem k tehdejším reálným poměrům v Severní Karolíně v podstatě byla; černochů s dokončenou střední školou tam tehdy bylo jen velmi málo, obzvlášť málo ale ve středních a starších věkových kategoriích, které ještě vyrostly za velmi nepříznivých poměrů rasové segregace. Žalující černoši tedy namítali, že taková politika je diskriminační skrytě.

Skrze nižší stupně soudů doputoval tento případ až k Nejvyššímu soudu USA do Washingtonu. Ten v březnu 1971 rozhodl, že firmy si nesmějí určovat úplně libovolné podmínky pro zaměstnávání lidí, zejména pak nesmějí vyžadovat různé testy, které nemají přímou a těsnou souvislost s výkonem budoucí práce. Prostě, jste-li uchazeč na místo školníka, neměl byste být zkoušen ze znalosti klasické čínské literatury. Griggs a jeho kolegové se tedy domohli svého.

Jedním z důsledků tohoto soudního rozhodnutí byla doktrína nepřiměřeného dopadu (disparate impact), která od té doby straší americkou ekonomiku. Různé bariéry při přístupu k zaměstnání, které by měly disproporční efekt na nějakou rasu, byly prohlášeny za minimálně podezřelé, a firma, která se ocitla v podezření, že skrytě diskriminuje uchazeče, musela být připravena na a) drahé soudní tahanice, b) nutnost přesvědčivě zdůvodnit, proč jsou její zaměstnávací praktiky nezbytné a nevyhnutelné.

Pochopitelně tedy nastalo velké pátrání po tom, jakým způsobem by přece jen ty nejproblémovější uchazeče – což často černoši byli – bylo možné vyřadit, aniž by vzápětí přisvištěla žaloba. A ejhle, jeden legální způsob se našel: požadovat po uchazečích vysokoškolský diplom. Jestli nechápete, proč se požadavek na středoškolský diplom (u Duke Power) považoval za diskriminační, kdežto na vysokoškolský ne, já taky ne… ale to je holt právo, ne algebra. Z jakéhosi důvodu zkrátka v USA nikdy nepadl rozsudek, že by požadovat po uchazečích o zaměstnání vysokoškolské vzdělání bylo diskriminační, a americké firmy z toho také maximálně těží.

Tento článek Neetu Arnoldové stručně mapuje dopad, který Griggs vs. Duke Power na akademický sektor měl; další článek popisuje dnešní situaci z pohledu (bílého) mladíka bez diplomu, který hledá své první zaměstnání. Stručně řečeno, moc mu to nejde, protože i na obory, kde dřív nikoho ani nenapadlo vyžadovat vysokoškolské vzdělání – různí manažeři, ošetřovatelé atd. – je to nyní nepřekročitelná podmínka.

A následky v podobě neúměrné expanze akademického sektoru postupně dorazily až sem. A tak dnes různí čeští pseudodocenti publikují podřadné články v jakýchsi čínských pseudočasopisech, protože, mimo jiné, kdysi nějaká severokarolínská firma zacházela s černými elektrikáři jako s póvlem.

Paradoxně se může stát, že právě ten současný konzervativní Nejvyšší soud USA precedent Griggs vs. Duke Power zase zruší, oni už totiž v posledních letech vzali sekeru na více takových posvátných krav z minulého století. Ale akademický Otesánek mezitím narostl do těžko uvěřitelných rozměrů a dokáže si své zájmy bránit sám, podobně jako jiné velké ekonomické konglomeráty. (A on to ekonomický konglomerát je, i když se ze všech sil snaží od této skutečnosti odvést pozornost.)

Redukční dieta mu tedy v dohledné době nehrozí.

Hudební epilog

Chválabohu se zatím diplomy ještě nechtějí po zpěvácích. Jinak by slepý Andrea Bocelli měl ještě o něco komplikovanější život, než jaký má.

Ale umím si to živě představit. „Nás nezajímá, že máte rozsah skoro tři oktávy, vy nejste diplomovaný umělec! Ven!“