Tohle by mohl být můj nejkratší úvodník: to nikdo neví, napsal bych a uzavřel řízným šmytec. Vskutku nevím a neví to nikdo, jisté ale je, že život půjde dál. Zraněná Roberta Fica jsou podle všech zpráv vážná. I když vše půjde jak jen je to možná nejlépe, jeho rekonvalescence bude dlouhá. Indisponovaného premiéra zastupuje místopředseda. Ti jsou na Slovensku čtyři, zatím chod událostí řídí jeden z nich, ministr vnitra Robert Kaliňák. Premiér by ho k tomu měl pověřit, zatím nebylo oznámeno, že to učinil. Další tři místopředsedové jsou no name osoby v Česku prakticky neznámé.

Fico je silná osobnost, srovnatelný s ním byl Vladimír Mečiar, paralely jsou až zarážející. Taková figura se v politickém systému nenahrazuje snadno. Přemýšlejme, jak by to bylo u nás. Premiérem by v naší hypotetické situaci byl Babiš, řádně zvolený v nepochybně demokratických volbách. Náhle a dlouhodobě by onemocněl. Kdopak by asi nastoupil na jeho místo? Jakou autoritu by si získal ve vládě? V parlamentu? Ve veřejnosti? Neporval by se Havlíček se Schillerovou? Nevyvstal by někdo jiný? Možností je nepřeberně.

To je problém autokratických režimů, otázka nástupnictví. Po Stalinově smrti nastoupilo jakési podivné kolektivní vedení, na špičku se dostala dvojice Bulganin – Chruščov a časem zůstal samovládce jediný. Slovenská politická společnost má samozřejmě zcela jinou strukturu, Fico je předseda koaliční vlády v zemi, kde funguje i opozice. Nicméně je to slovenský capo di tutti capi ve všech možných odstínech významu tohoto označení. To, že ho postřelil pomatený penzista, účastník antificovských demonstrací neznamená, že nedrží v rukou mocenské otěže, včetně těch které vedou do hodně temných koutů. Kaliňákovi teď stojí po boku ministr vnitra Šutaj Eštok. Ten jistě vidí do nejednoho z těch temných koutů. Povládnou ve shodě, dokud se padrino neuzdraví? Co když to bude trvat půl roku (jako že asi ano), nebo rok? Jak bude jeden či druhý zvládat vlivy z těch temných koutů slovenské politické famiglie?

Kouř po výstřelech ještě čpěl ve vzduchu a už byl slyšet jekot dvou mužů v Česku až moc dobře známých, Ĺuboše Blahy a Andreje Danka. Zatímco Kaliňák s Eštokem nabádají ke zklidnění, k charakteristice těch dvou bych musel použít slovníku řeporyjského starosty. Tango ale se tančí ve dvojici, aby štvaní mělo smysl, museli by mu jít naproti progresivisté a k tomu zatím nic nenasvědčuje. Což neznamená, že to nemůže zítra být jinak, Slovensko je země neomezených možností.

No, atentáty se nedělají kvůli tomu, aby byl v zemi klid.

Pro závěrečnou spekulaci se vrátím k paralele již naznačené. Co by se u nás stalo, kdyby Babiš z jakýchkoli důvodů odešel ze scény a přestal do dějů zasahovat? Každopádně by došlo ke zklidnění situace, třebaže by si Tomio Okamura a Jindřich Rajchl mohli hlasivky ztrhat. ANO by ztratilo na preferencí, ale v první lize by se udrželo, stala by se z něho standardní strana sociálně demokratického typu, zaměřená na rozdávání veřejných peněz. Spolu by se rozpadlo, protože by lepidlo zvané Babiš přestalo lepit. Musely by se konat nové volby a pak… pak by se uvidělo.

Jako na Slovensku, ani tam nejsou nové volby zcela vyloučené.